Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Okreska

Výběr: Jinovata, Lyryk, a2a2a
09. 04. 2012
44
22
3856
Autor
egil

Okreska
 
 
„To je docela dobře možný,“ říká.
Ochablou dlaní
prohrábne řídnoucí vlasy.
 
Silnice, po níž jdou,
je prosolená jak pršut…
 
„To teda není,“ odmítne druhý.
Těkavým pohybem
posune brýle ke kořenu nosu.
 
Cesta je požírá,
kabáty nalačno chlemtají vločky.
Tkanina stává se vodou.
 
„Co přijde pak, až se vydrolí nebe,“
myslí se dítě.
Třeba z něj vypadne máma, anebo
před týdnem ztracená rukavice.
 
Co přijde pak, svědčí přejetý zajíc.
V dálce se postupně rýsuje město – nejisté,
stvořené z možností,
vymýšlí detaily budov.
 
 
 

22 názorů

Bačkovský
22. 05. 2020
Dát tip

Zdar pane, teď když čtu další Vaše texty, tak vidím, že jsem Vám lehce křivdil, není to monokulturní porost, jsou tu i básně listnaté, malé keříky atd. Přeji další inspiraci. Petr 

"Co přijde pak?" Překvapení


guy
16. 04. 2012
Dát tip
mi u toho vytanula písička Samsona Lenka ale nevadilo mi to

jolana.
13. 04. 2012
Dát tip
stále víc mám pocit, že tam do sebe všechno zapadá, i to, na co nedosáhnu.

Pája
11. 04. 2012
Dát tip
jako vedle* myslí SE dítě ;)

a2a2a
11. 04. 2012
Dát tip
půvabná i ve způsobu, jakým se dotýká.

Jinovata
10. 04. 2012
Dát tip
Ze středu básně mám pocit, jako bys najednou nebyl štědrý na slova, jako bys byl stručnější, než bys chtěl. Připadá mi to trochu jako kostra. A bez toho zahlcení se mi i těžko přijímá jinak zřejmě odvážná věc "myslí se dítě". Jinak se mi tam samozřejmě kde co líbí. Osobně asi nejvíc to s tím pršutem. Když je jako poetický prvek použito samo vzácné slovo, trochu mě to vždycky napruží. A to právě oceňuji, žes tohle napružení využil dál v prostém přidání názoru, že ta silnice taková není. Jednak tím prohlubuješ obraz, je nutné přemýšlet o pršutové i nepršutové silnici a toto dilema nahrazuje původní vyznění obrazu, druhak vkládáš do patosu relativitu, což je taková malá sabotáž a sabotáže já mám rád. Předznamenává to a doplňuje téma "možnosti", kterým finišuješ. No je to bezva, jen mám pocit, že před vydáním by se mohl tenhle text ještě trochu přifouknout v pase, aby potrubí Božské toalety neprotahoval jen rameny.

baronka
10. 04. 2012
Dát tip
Zůstala i po přečtení T

Agibail
09. 04. 2012
Dát tip
*

Oldjerry
09. 04. 2012
Dát tip
Evokace: po bílé silnici skauti jdou.... do paďous: ono je to šedesát let

Oldjerry
09. 04. 2012
Dát tip
Tomu říkám poezie - něco tak obyčejného, jako okresní silnice. To mne bere, co se tam všecko nechá vidět a promyslit... Fajn

řádek
09. 04. 2012
Dát tip
Silnice, po níž jdou, je prosolená jak pršut… )

...fajn*

..velmi plastické!

DavidPetrik
09. 04. 2012
Dát tip
Skvely styl: zdanlive proza v poesii a pritom vlastne poesie v proze (to je ale blabol, ja vim;-). "Kabaty nalacno chlemtaji vlocky" je bajecna personifikace. Tip a avi.

Alimra
09. 04. 2012
Dát tip
...kabáty nalačno...

renegátka
09. 04. 2012
Dát tip
velmi pekne*

avox
09. 04. 2012
Dát tip
*/

Velmi mne tato miniaturka oslovila. Takových cest po okresce jsem zažila nespočítatelně. A toto roční období se sněhem a lehounkými botičkami, ve kterých mrzly nohy, ale měly (ty jarní boty)přivolat jaro a teplo, bylo vždy přesně takové: kabáty nalačno chlemtaly vločky, hnědé pole, u cest přejetá zvířata, co odkryl sníh a rýsující se město - ale není to cíl. Stvořené z možností, vymýšlím detaily budov. I nyní.

Petr.II
09. 04. 2012
Dát tip
jo, *

Honzyk
09. 04. 2012
Dát tip
*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru