Dvě chvilky ve městě

[ráno]

Nejdřív kouř nad komíny
zokrovatí
/i vrčící lednička na chvíli ztichne/
Pak do záclon
dubnové nebe vydechne perleť
a světlíkem rozleje vůni
horké melty
se lžičkou medu

S rukávem spadeným z levého ramene
obšívám tmavěmodrou nití ráno
kdy vítr v parku věší do větví
osiřelé náušnice
a paní odvedle si pobrukuje v koupelně

kdy nic nebolí, a když
tak jen abychom věděli

že ještě jsme


[večer]

Kávovou lžičkou krmím noční Brno
kvintakordy
Nebe mi na oplátku
otevřeným oknem sype do dekoltu
po hrstech švestkového modra

Můj malý vesmír pod pihami
ze kterých bříškem prstu
/když se nikdo nedívá/
rýsuješ úplně nová souhvězdí

a dáváš jim polohlasem jména
co nutí mhouřit oči
i lampy v ulicích