R&E - Perník a Eliška

Perník a Eliška

Byli jsme na návštěvě u Pajochů. Kamarád Pavel má manželku Pavlu a říkají si někdy navzájem Pajochu. Pavla vaří dobře, ale... Ať už je to tím, že se učila až po svatbě z knih a volila ty zdravější stránky, nebo tím, že pochází z Moravy a má díky tomu, co u nich roste na zahrádkách, jinou představu o poživatelnosti hmot, občas servíruje věci přinejmenším podezřelé.

Na nás vyšly neloupané brambory s hromádkami čehosi určitě zdravého a ekologického. Praktická Renatka snědla alespoň brambory, já jsem udělal totéž, ale Eliška si s jídlem nevěděla rady a jen ho trochu popřemisťovala. Toho si maminka, protože tentokrát neobsluhovala a byla zaujatá svým celoobědovým monologem, naštěstí nevšimla, Elišce se ulevilo, když talíř zmizel, a těšila se na Pavlin perník s čokoládou, o kterém věděla, že přijde. Eliška sladké ráda. Nejen to, celé dětství bez alespoň kousku sladkého denně vyloženě strádala, její hubené tělíčko ho potřebovalo.

Jenomže, maminka v tu chvíli provedla jeden ze svých občasných nepředvídatelných a nevyzpytatelných zásahů. Probrala se na chvilku z monologu, všimla si perníku a zavelela – „Holky ne, měly jste dost, tohle už ne.“ „Přeci vás tady nebudeme vyjídat.“ – dodala směrem k Pavle. Eliška ztuhla, polkla, zhluboka se nadechla a vydechla, trochu se předklonila a upřela pohled někam na půl cesty mezi maminku a perník. Maminka se znovu pohroužila do svého monologu, a když se obrátila k někomu u vzdálenější části stolu, Eliška vymrštila tlapku a udělala – kdo znáte scénku, kde Charles Chaplin krade placky u stánku, tak přesně to. A znovu se zhluboka nadechla a vydechla, narovnala se a už uvolněně se opřela.

Zašel jsem potom za Pavlou, na talířek jsme dali pár kousků perníku a holčičky ho ještě před odchodem na procházku snědly. Tak, aby maminka neviděla a ony si neuvědomily, že ji šidíme.