Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hráz

17. 04. 2012
2
6
635
Autor
Max Hutar

Vidím to jako dnes: otec a matka, sestra a já, na cestě k Severnímu moři, na zadních sedadlech vychcané veselo. Německá obloha, mraky ve tvaru dubových listů, růžice větrníků... Rodiče se těší, my děti se těšíme víc. Oni visí už dvacet let nad hrobem, nám pučí zkroucené končetiny, nad jejichž svěžestí plesáme. Konečně je vidět hráz poldru. Stavíme auto a usebíráme ručníky. Otec stoupá první, právě se s matkou pohádal. Na hřbetu hráze se podívá do dáli a mlčky se vrací. "Co? Co?!" dychtíme. Nechce nic prozradit. Jdeme se podívat sami, místo moře je tam několik kilometrů trávníku a na horizontu další hráz. Leháme si na dno automobilu a nemůžeme ustát magické blaho, jež nás obklopuje. Dubové blaho.

Když pak za několik let začnu pít a kouřit, myslím si, že ta prázdnota je způsobena omamnými. Ale otec s matkou stojí na vrcholu hráze, potlačují vztek a hledají v automapě.


6 názorů

Max Hutar
18. 04. 2012
Dát tip
To je dobrý, nikdo proti tomu nic nedokáže říct:-D. Dík, Květoni

sharik
18. 04. 2012
Dát tip
špatný to neni. ale můj šálek taky ne..

Ať už to bylo myšleno jakkoliv, já to prostě vidím jako takový surrealistický film. Něco mezi Buňuelem a Monty Pythonama.

Max Hutar
17. 04. 2012
Dát tip
Hmmm... co ti vadí, duku?

.duke.
17. 04. 2012
Dát tip
líbí se mi ten formát textu.. i ten náměť není marnej.. ale napsaný je to podivně..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru