Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
.view.
datum / id18.04.2012 / 407648Vytisknout |
autor.duke.
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno1238x
počet tipů16
v oblíbených0x
do výběru zařadilJanina6,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
.view.

Sedím v místnosti a žena přede mnou vypráví o syndromu týraného dítěte. Myslím na to, že můj život nemá smysl. Vedle mě holka, má oči jak Kate Blanchett. Modrý: pro klidný tichý utopení. Občas do nich kouknu, usmějeme se na sebe. A pořád myslím na to, že můj život nemá smysl.

Před patnácti minutama jsem byl u otce v kanceláři. Ještě minulý rok jsem myslel, že na tom má podíl. Když jsem vešel, psal něco na počítači. Otočil se v křesle, pohlédl na mě a vypadal mile. Úplně jinak, než celý roky. Přinesl jsem mu kubánský doutník. Nalil mi panáka. Seděli jsme naproti sobě, skoro nemluvili. Mezi námi byl klid. Žádný boje. Jako bychom si před sebou vzájemně otevírali dveře.

Žena vykládá o Munchausen syndromu, slyším o něm poprvé. Dívám se oknem ven. Zrovna se vracíš z oběda zpátky na oddělení. Tvoje chůze: záplava (dnes jsem vše zpomalil). Před dvěma roky jsi tomu dávala smysl. Teď se jen objevuješ a mizíš. Trauma, který trvá.  

O pauze si dávám u automatu kafe. Přijde žena, která přednáší. Může mít ke čtyřicítce, pořád vypadá dobře. Dáme se do řeči. Je kontaktní a sebejistá. Je z Prahy.

Vrátím se do místnosti. Už ji neposlouchám. Koukám z okna. Za půl hodiny ti končí práce: opět projdeš rámem.

Žena dopřednáší a přidá pár brutálních případů z praxe. Na ulici lékaři, sestry, pacienti. Kráčí tam a zpátky. Nakonec: to samé dělám roky. Můj život nemá smysl, dokud mu ho nedám. Golem bez šému je mrtvý. Pokud jsem zašel tak daleko: proč pokračovat?

Ještě tam sedím a snažím se to vymyslet: vyjdu ven, potkám tě někde na dlažebních kostkách, jak jezdily tramvaje. Zastavíme se, něco banálního si řekneme. Budeš se smát - budu si myslet. Pak půjdu po jedné z kolejí, jak po proudu života. Namyslím si lepší zítřky: s tebou. Namyslím si: cokoliv.

Žena se rozloučí. Skládám si věci do tašky, vycházím ven.

Mineme se.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

22.04.2012 02:57:55dát kritice tipJosephina
no, že muž (týká se ale i jistých úspěšných žen) je často docela sobecký narcis, než ---
21.04.2012 00:25:50dát kritice tipFruhling
Pěkné to máš, takové přirozené, možná poslední věta je přiliš polopatická, ale předcházející pasáž mi to vynahradila.

O automatu na kafe jednou něco napíšu.
20.04.2012 13:21:17dát kritice tipblboun nejapný
...se mi to líbí, tečka.
19.04.2012 22:32:55dát kritice tip.duke.
tohle moc nechápu: "pošramocená sebejistota po okamžicích nedocenění druhého".. jak to myslíš?
19.04.2012 22:22:53dát kritice tipJosephina
co je ona asi za zázrak? možná, že jen jeho pošramocená sebejistota po okamžicích nedocenění druhého ---?
19.04.2012 22:05:08dát kritice tip.duke.
Dík za kritiku Janino.. pěkná je..
19.04.2012 17:56:52dát kritice tipsharik
dobrý, líbí se mi *
19.04.2012 14:55:24dát kritice tipJanina6
Detaily, pohledy, okamžiky. Zdá se to na povídku málo, ale ty víš, které vybrat a jak je použít. A tak může být hodně vypovídající třeba i titěrné zájmeno: „Před dvěma roky jsi tomu dávala smysl.“ Líbí se mi, jak jedna věta nejen navodí obraz, ale pohraje si i s představou pohybu, rychlosti, a jak jsou na ní patrné „vrstvy“ pohledu: „Tvoje chůze: záplava (dnes jsem vše zpomalil).“ Postava procházející okamžikem, rámem okna, vnímáním vypravěče, všemi jeho časy. No a pořád mě baví ty tvoje zkratky: „Budeš se smát – budu si myslet.“ Zajímavě jsi použil dvojtečky, jako by zdůrazňovaly rytmus. (Většinou si téhle složky textu vědomě nevšimnu.) Od takového vypravěče pak bez problému přijmu i zobecňující „Můj život nemá smysl, dokud mu ho nedám.“
19.04.2012 07:29:32dát kritice tip.duke.
f.t.: tak co by to s tebou udělalo? ;)
19.04.2012 07:10:35dát kritice tipflyt
/mně to připadá hodně čistě napsané, jak už to bejvá... náznaky spousty cest, po kterých se lze vydat jaksi ve snaze porozumět... zpravidla po nich člověk ujde pár pomyslných kroků a narazí na rozpor - tedy možná to tak připadá pouze mně.

jinak jsem měla pocit, že v takovémto rozpoložení může být křesťanství zachraňující.
literárně - přemýšlím, co by to se mnou udělalo, pakliže bych na text narazila nikoli na lit. serveru, ale v knihkupectví..../
19.04.2012 06:30:44dát kritice tipZuzulinka
síla*
19.04.2012 06:26:49dát kritice tip.duke.
taky mám angažovanou část ;)
18.04.2012 23:15:22dát kritice tipTartaro
odlehčené, ale přesto tak nějak hutné...

další rozměr tomu dodává tenhle track od Floexe
http://soundcloud.com/floex/3-floex-blow-up

18.04.2012 22:52:47dát kritice tipfeferonka
příjde na to ;)
18.04.2012 22:48:03dát kritice tip.duke.
A mně pomoci můžeš? ;)
18.04.2012 22:46:11dát kritice tipfeferonka
Dobře zachycený stav mysli. Nemůžu si pomoci, ale je mi tohle hodně povědomé. ;) Díky. *
18.04.2012 22:02:51dát kritice tip.duke.
Už sou pryč.. Ty slova.. Dík.
18.04.2012 21:56:29dát kritice tipMetta
v prvních dvou odstavcích je pětkrát slovo "sedět" - to je záměr? Nějak se nechytám u druhého odstavce - jakože ty boje s otcem životu toho týpka předtím dávaly smysl?
18.04.2012 21:30:21dát kritice tip.duke.
Jo.. Už sou pryč.. Dík.
18.04.2012 21:26:37dát kritice tipTragicus
Ty ingliš výrazy mne serou, ale jinak dobré.
Tohle mi něco hrozně připomíná: "Pak půjdu po jedné z těch kolejí, jak po proudu života.", má to skoro rytmus.
Záplava je dobrá.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.