Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Valdice

21. 04. 2012
6
9
2156
Autor
Movsar

Rozevíraly se květy. Květy magnólie. Na těle holohlavého muže, na jeho svalnatých pažích, rozevíraly se směrem k širokým zádům, zčásti zakrývány nátělníkem. 

 

V obří potemnělé hale staré pevnosti bylo rozmístěno sto šedesát mužů. Mnoho květů vpitých do kůží svalnatých těl se rozevíralo navzdory nedostatku světla. 

 

Někteří z těch mužů se objímali. Objímali se navzdory pohledům jiných. Objímali se a svírali navzdory nedělnímu odpoledni, vysněného těmi, kteří sem nedohlédnou.

 

Kvetla v té staleté hale, studené a temné, láska. Nemělo by cenu předstírat, že tu nekvetla i nenávist. Na smyčkách z ručníků končil život.

 

Byl tohle ten svět mužů, o němž se zpívá v písních? A mohla by tu kdy vzniknout Píseň písní? Ale proč ne?

 

Jako ty květy bez slunce může i pramen bez živné půdy vytrysknout v navždy uzavřené hale staré pevnosti. A téct a dávat život a košatět a mohutnět tím životem.

 

A tak ten pramen tekl a sytil květy vpité pod kůží holohlavého muže, květy ve svalnatých pažích, které objímaly jiného muže. A mnoho pohledů se sytilo tím objetím a mnoho rukou se nořilo do té řeky a mísilo své květy s její vodou.

 

A tu někdo začal zpívat o lásce do toho nedělního odpoledne. Navzdory představám o nedělním odpoledni a navzdory příběhům o lásce.

 

V potemnělé hale se rozevíraly květy. Květy magnólie. A pokvetou a budou objímat a svírat, až jednoho večera obejmou ručník. Nebo pro jistotu dva.


9 názorů

VH64
23. 04. 2012
Dát tip
Také se této tématice věnuji ve své "Recidiva" edici.

Movsar
23. 04. 2012
Dát tip
díky za reakce. duku, máš parvdu, je ho tam moc, ale já se nějak na tuhle strunu dostal a už to nešlo jinak. navíc jak taky psát o lásce. ne že by to bez patosu nešlo, ale oni zrovna muklové si na to potrpí. vždyť jen ten jejich výraz pro vězení: dům smutku. juno, ono to tak taky funguje do velké míry. oni cvičí se vším, s čím se dá. stráví tím tak polovinu času.

Josephina
23. 04. 2012
Dát tip
láska chodí nevyzpytatelnými cestami, hezký!

.duke.
22. 04. 2012
Dát tip
patosu příliš na mě

Janina6
22. 04. 2012
Dát tip
Pěkné.

Max Hutar
22. 04. 2012
Dát tip
Snad se to vězení a ty květiny přitahují... Jirous psal o diviznách a o hlohu. Magnólie mj. vykvétají právě ve Valdštejnské zahradě, obaleny břečťanem - jaká krása. *

srozumeni
22. 04. 2012
Dát tip
Líbí se mi, zvláštní atmosféra...***

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru