Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJsi
14. 01. 2002
1
0
647
Autor
Starou_branou
Jsi
Jsi kmenem, který umírá.
Bez větví sklání hlavu.
Tvou kůru vítr odírá.
Jsi člunem na dně davu.
Jsi kamenem, co drolí se
Je ústy přisát k zemi.
A šeptá: prosím, slituj se.
Ať nejsem bezejmenný.
Jsi Sluncem, které zhasíná.
Jeho žár padá do tmy.
Už šero plachty napíná.
Planety v chladu kotví.
Jsi vesmírem, co se zavíjí -
- vrací se zpátky k Otci.
Jsi vzkříšený a bez brýlí.
Jsi dnem a jsi i nocí.
Jsi mužem, který popíjí
s jinými muži vinu.
Tvá žena tě pak políbí.
Setře z podlahy špínu.
Jsi doufáním, že nemáš jen
tělo, co stárne jak kmen.
Že v těle jsi jen oblečen
A tvé já není kámen.
Moc hezká....
Jenom mne trochu mrzí ta rytmika v poslední sloce...moc by se mi líbilo, kdyby to tam trochu víc frčelo:-)... taky bych možná zvolil spíše "jsi vesmír, co se zavíjí" (opět z rytmických důvodů)...
Mimochodem....mám taky někdy ten pocit, že jsem vzkříšený a bez brýlí...
BTW: na Otce se těším a zároveň se ho bojím, ale asi je to tak správně :-)...
...