Afrika šest

Plni selnéch dojmu a Tajine de foie aux épices sme se, po cestě do hotelo, take zastavile v trho, doplnit zásobe na zétřéši vélet do póště.
S téma obchodnikama si take ožeješ svy. Mosijó se furt handrkovat a do omrzeni vnocojó zaročeně nélepči, néčerstvjéši a nélevňéši zboži. Nakopováni belo hotovy martyrium, ani nevzpominat.
A navic, jak na sviňo, v celym hotelo probihal sanitárni deň. Z drohyho štoko až do sklepa stálo po kostke medlenkové vode, boskatá oklózečka v tem našlapovala, jak kohót v přisadě, a metló pěno rozháněla do všeckéch stran.
Viš, že já mám paměť jak elefant a nikdá nezapomeno ksicht osobe, keró sem kde viděl; ale v jejim připadě sem bel ochotné odělat véminko. Ta tě bela šeredná, že sem ten pohled mosel  hneď zapit šlihovicó, abech se v noce neodkopával.  Ož sem se šteloval, že jo přemlovim, abe konvertovala k ortodoxnimo islámo a za posledni penize ji kópim burko, ale mosel sem rechlo sepat do hajan. Bodika sem nemilosrdně natahl na štere ráno. Sténak zbetečně, protože musulmani ož měle na štvrtó nataženyho teho melozina na minareto.“

„Muezzina, strejdo! Ne meluzína. Svolávač muslimů k modlitbě se jmenuje muezzin!“

„Te nemudruj a nalévé! Bels v Africe te, če já?“

„No dobrá, vy. Tak na zdraví toho meluzína. Co čekat od člověka, který leze po kopcích v potápěčské výbavě a na dovolenou si bere z domu budíka.“

„Z jakyho domo? To bel budik na Rolexkách, kery sem laceno kópil od teho žida! Jedne tě dám, eště mám dvoje. Kopec v tem krámo bel totiž neobečejně horlevé a omanotě vetrvalé. A podlivá všeckyho aji jasnozřevé, poněvač hneď ve dveřich věděl, co potřebojo. Já sem mo, pravda, meldoval, že chco akorát ten lejkum, salám že mám vlastni; ale temo ten šizuňk né a né rozomět. Za nic mě nechtěl postit z krámo, dokáď se doseta nenavesmlóval. Néspiš se menoval Abdullhář Navaldirham. Eště za mnó tře olece běžel s takovó modró hadró na paleco, protože si osmeslel, že jo bodo v póšti notně potřebovat! A take že ja.

                                                                    ><

Ráno se zájezd rozdělel, jak poslanecká sněmovna pře hlasováni - na radikálni a omíněny. Jedni se chtěle eště zdržet na snidaňo, drozi, šak viš keři, be nérač jele hneď, aji hladni. Nebelo divo. Ze záchodo celé deň nevecházele a kontinuálni laksirka zpósobovala, že jim v žalodko bezteho nezvostalo nic zbetečně dlóhó dobo. Tož co be se srale se snidaňó, no né?
Mimoto v tem kvalto bel kolekrát komšt, trefit to správnó mistnustko. Panáček če panenka, obá bele na dveřich vemalovani v hábitech!
Prvni dně sem take měl podezřeni, že jim nekdo furt krade porcelán, než mě poočele, že só to záchode torecky. Takovy dvě šlapke, dira do zeme a namisto papira kybl s vodó! Abech nekřevdil, nekde bela aji sprcha, keró si každé muhl řeť jaksepatři omet. Machometáni só ož takovi. Šate zedrany, hobe ošmórany, ale prdele, te mosijó mět vemedleny jedna radosť, aji kdebe z nebička ševci padale.

Vubec o nich panojó nezvekly mrave a mórese. Všeci majó hromado časo, nikdo nikam nespichá a nekvaltoje. Pokáď nejede autem! To potem nestačiš oskakovat. V téch jejich ózkéch olečkách se sténak nedá jet ináč, než zpusobem hre - Člověče nezlob se, ale nikdo se tym netrápi. Jak se hlaseto zatróbi, hneď je cesta volná, tož se všode hóká ostošest. Zdá se mně, že k temo, abe Arab dostal řidičské prukaz stači, kdež se naoči ovládat klaksón.

A te jejich taxike a autobuse! To tě mosim povekládat.
Přešle sme po snidaňó na marrakéšsky autobusovy nádraži, nastópime do vozo, ale nejelo se. Transporto předcházelo ohledáni vozedla, poněvač v póšti mosi bet všecko v rychtyko, to se rozomi. Tož bela možnosť pozorovat, jak to chodi v marocké hromadné dopravě.

Kraksne tam majó zhnily, hločny a smradlavy zrovna tak, jak celni óřednike. Vepředko sedi šofér a rédoje; bez inčich pravomoci. Néduležiťéši osobó je konduktér. Papirovy penize má podli hodnote nastrkany meze prstama roke, pětinke skovává po kapsách a prodává listke. Třetim členem autobusovyho personálo je otvirač a zavirač dveři a štvrtym do mariáša je portyr, keré okládá leďom kufre a rance na střecho. Ešle majó aji v jinačich řemeslech podobnó dělbo práce, tož nezaměstnanosť v té zemi nemože bet veleká.
Kdež autobus přejede na zastávko a rozglábi oboje dvirca, tož vepokne tyjátr. Ledi jak zfamfrněni přednima dveřma nastópijó, zadnima hneď velezó, chodijó dokola jak s pořadovym mlikem, vezkóšijó zepár mist na sezeni, to cely pro sichr eště jednó a potem vehópnó zas ven. K dobrymo tóno o nich patři, nastopovat až za jizde. Šak aji šofér má neodbetnó potřebo se hamózet. Furt pojiždi sem tam. Hneď metr dozado, hneď zas kósiček dopředo, potem eště ždibec cóvne, ale v předo to belo néspiš lepšéši, tož zas cokne nazpátek. Snaď to všecko provádi kvulivá tém pasažérom, abe si meslele, že nastopojó za jizde.

Hneď vedli našeho luxusniho autokaro stál zrovna jeden mistni hrkač. Šofér s dveřnikem se hrabale v motóře, konduktér lapěl ve dveřich na schodko a dlábil kebab. Prvni si ale pečlevě opláchl roke vodó z kaléška, keré potem hodil za hlavo do olečke. Kdež dožvékal, zas hodil mastné papir meze sedadla. Neco mo ale furt chebělo ke ščesti. Odchrchlal si, odflusl pod nohe, chvilo se ošéval a znenazdáni na to kápl. Zhébl se pro párátko, co se válelo po zemi, kapko ho ošobrstal o rokáv a strčel si ho do hobe. Ó, jaká slasť!

Tož vozedlo belo zvizityrovany, delegát nás zrachoval, ešle mo nekdo nezcházi če nepřebévá, a šofér nahodil motór. Všeci ti mistni autobusáci a mechanici začale oznale mročet a pleskat jak v americkym filmo, že se nám podařelo nastartovat hneď napoprvni, a me - tradá se na Saharo!

                                                                    ><

Na konco ceste nás měl ovitat pravé div světa, klenot póště, památka přenádherná, starověká hleněná dědina Ait Benhaddou, před keróžto se véletnikom taji dech a filmařom otvirá šrajtofla.
A jak ož to o podobnéch atrakci chodi, bela to dědina Potěmkinova.
Pod kopcem pár ošklevéch barabizen z vepřovic, hófe rozjivenéch cezencu a zástope zeskochtivéch domorodcu. Nekery historicky památke ož bele zbořeny, jinči se teprvá stavěle a nebet Lórenca z Arábie, keré se pré natáčel v téchto mistech, ani bech z klimatizovanyho autobuso nevestópil dřiv, než o hotelo s bazénem.
Nevěřel bes, ale voda se v tem krajo záslohó klimato odpařoje tak rechlo, že kdež se okópeš, v to rano seš soché a tym pádem stodené a zachlazené. Jeden be se hneď muhl rozstonat remó če anginó! A to je take duvod, proč se tam kvapem vepařoje aji šlihovica.
Pojedeš-le náhodó nekde kolem Afrike, tož se v Ait Benhaddou stav, abes viděl misto, kam ož se nikdá nebodeš chtět vrátit.