Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hluboká pravda o ničem 5

15. 01. 2002
1
0
1292
Autor
Kocour

Trombón ležel na zádech, oči v sloup. Vedle se válel Prokopnutej Buben, taky v bezvědomí. Slunce začínalo svou každodenní pouť. Stoupalo pomalu nad vrcholky hor a rozehřívalo svět svými paprsky. Les se pomalu probouzel. Vzduch voněl jehličím a mechem. Třpytivé kapičky rosy se začaly pomalu vypařovat do atmosféry, aby se o několik tisíc kilometrů dál opět proměnily v kapky vody a spadly na zem. Ptáci spustili svůj celodenní koncert. Veverka, která si šla obstarat snídani, se zaujetím pozorovala oba spáče. To jí ovšem nebránilo v tom, vybrat si tu největší a nejšťavnatější šišku. S vervou se do ní pustila, přičemž pozorovala oba spáče asi se stejným zaujetím, s jakým nahlížíme při snídani do čerstvého tisku. Plivala obaly semínek na všechny strany. Jedno blankytné křidýlko se pomalu, pomaloučku snášelo k zemi, až si našlo místo pro své spočinutí, přímo pod Trombónovým nosem. Ten chvíli bojoval s nutkavým kýchnutím, až tento souboj prohrál. S prudkým a hlučným \"Hepčááák...!\" se posadil. Protřel si oči a hned je zavřel a otevřel. Vypadalo to, že ho zrak nešálí. Proti němu kráčela vysoká, hubená postava, oděná v černé roucho, s kosou na rameni. Trombón němě zíral na přicházející postavu, neschopen dokončit jedinou myšlenku. Postava mezitím došla až k němu a změnila se ve velmi starého a usměvavého muže. Vyndal z koutku obrovitánský cigáro, vyfoukl kouř a promluvil.

\"To máme dnes krásné jitro.\"

\"...cože?...\" Zmohl se Trombón na jedinou otázku.

\"Povidám! To máme dnes krásné jitro.\"

Trombón se zmateně rozhlédl a hned se pro jistotu zeptal: \"Jsou v ráji všechna jitra takhle krásná?\"

\"Já myslím, že jo.\" Odpověděl muž. \"Jé a tady někdo leží.\" Dodal vzápětí.

Trombón otočil hlavu směrem, kam ukazovala špička kosy. Spatřil Prokopnutýho Bubna, zarytého čelem v zemi, ale dýchal. Trombón vyskočil a šel Buben vzbudit. Stařec se vydal taky na pomoc. Otočili Prokopnutej Buben na záda a polili vodou z nedaleko vytékajícího pramene. Prokopnutej Buben vyprskl, zalapal po dechu, posadil se, vytřeštil oči a opět omdlel. Trombón se otočil na muže s kosou.

\"On se bál vždycky smrti.\"

\"To se mu ani nedivím. Já z toho mám občas taky obavy. No nic zkusíme to znovu.\"

\"Tak jo.\"

Chrstli na Prokopnutej Buben znovu studenou vodu. Prokopnutej Buben se posadil a dřív než mohl znovu omdlít, tak mu Trombón vrazil pár facek a povídá.

\"Vítej v ráji.\"

\"Tak je to přece pravda. \" Vydechl Prokopnutej Buben a hned vyskočil na nohy. \"No nic, tak abychom to nezdržovali, tak asi půjdem, ne?\"

\"Kam?\" Zeptal se zmateně stařec

\"No přece s váma.\"

\"Tak jo, ale je to daleko.\"

\"Do ráje je vždycky daleko.\"

\"Když myslíte.\" Uzavřel debatu stařík přehodil si kosu na levé rameno a rázně vykročil. Trombón s Prokopnutým Bubnem poklusávali za ním, přičemž se dusili oblaky kouře jenž stařík tvořil tím velikánským cigárem.

Ušli už několik kilometrů, les pořád nekončil a kopec, do kterého neustále stoupali, teprve ne. Prokopnutej Buben začínal být rozmrzelý. Takhle si cestu do ráje vůbec nepředstavoval. Ne, že by měl nějaké naivní představy o své pozemské dobrotě, ale že musí jít do ráje pěšky, to jej opravdu překvapilo. Byl čím dál víc roztrpčenější a začal si potichu a nenápadně nadávat. Celkem oprávněně doufal, že ten starej smrť je nahluchlej. Po další půlhodině nekonečného kopce a lesa se rozhodl, že vlastně do ráje ani jít nechce a jestli mluvil Trombón pravdu, tak se mu v ráji vůbec, ale vůbec nelíbí. Rozhodně se zastavil a vykřilkl, že jde domů. Stařec jenom přátelsky pokýval hlavou a za chůze si zapálil další cigárko.Trombón chvíli myšlenku zvažoval, ale pak mu došlo, že vlastně neví ani kde se ten ráj nachází.

\"A ty víš kde sme?\" Zeptal se Prokopnutýho Bubnu.

\"Nevím, ale jdu domů!\" Odpověděl Prokopnutej Buben.

\"Jak chceš jít domů...?\"

\"Všechny cesty vedou do Říma!\"

\"Kam?\"

\"Co kam?\"

\"Kam vedou všechny cesty?\"

\"Do Říma.\"

\"Kde to je?\"

\"To nevím, ale zní to hezky.\"

\"To máte pravdu! Zní to hezky.\" Vmísil se překvapivě do rozhovoru muž s kosou. \"Ale taky nevím kde to je, takže vám neporadím. \"

Prokopnutej Buben s Trombónem překvapeně vzhlédli ke starci. Tam, kde předpokládali mužovo místo postoje, však nikdo nestál. Ve velikém zmatku a zděšení se po starci rozhlíželi na všechny strany. Stál na kraji louky a vesele mával na oba poutníky kosou. Něco vykřikoval, ale byl tak daleko, že mu nebylo rozumět. Když tak stál na kraji lesa, na rozhraní světla a stínu vypadal zcela impozantně. Vypadal jako... Ne! On nevypadal, on byl SMRT.


ruby
24. 01. 2002
Dát tip
dalsi....... chci dalsi snad jeste najdu

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru