Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chotěbuzský střelec

30. 04. 2012
4
16
3289
Autor
Movsar

Nevím o případu mnoho. Téměř nic. Jen nějaký základ, podle kterého měl obyvatel Chotěbuzi střelit šípem z kuše jiného muže. Postřelený byl podle všeho spolu s dalšími muži na obhlídce místa činu. Podle prvních informací mělo jít o zloděje.

 

Stanovme tedy nejpravděpodobnější hypotézu: tři muži se vloupávají na pozemek jiného muže. Jejich chování i vzezření napovídá tomu, že nechtějí podle amerických zvyklostí navštívit souseda s dárkovým košem. Naopak, zkušenost nasvědčuje tomu, že chtějí na pozemku usedlíka loupit či minimálně krást. Nelze předvídat, jak by se zachovali po zjištění, že pan domácí je poblíž. Z početní převahy a vzezření nezvaných hostů se ale dá usuzovat na nemilou a zdravotně nepříznivou konfrontaci.

 

Co udělá pan domácí? Vytáhne kuši a vystřelí. Ani Vilém Tell by se nemusel stydět. Šíp prostřelí narušiteli hlavu.

 

Pan domácí je vzápětí obviněn policií. Jeho jednání podle předběžného názoru policie nebylo nutnou obranou. Definice nutné obrany není příliš jasná, trestní zákon říká jen tolik, že odvracet útok na zájem chráněný zákonem lze i takovým jednáním, které jinak naplňuje znaky některého trestného činu. Jinak řečeno, pokud někdo útočí na majetek, zdraví anebo život, mohu takový jeho útok odvrátit i za užití násilí. Vágnost tohoto pravidla je dána až dovětkem, podle kterého nesmí být odvracení útoku zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku.

 

Oblíbené příklady excesů se vždy týkaly střetu zájmů na ochraně majetku (obránce) se zájmy na ochraně zdraví a života (zločince). Rozumu vyrostlému na starých metafyzických principech nepodstatnosti hmotných statků se přímo nabízely. A učitelé za katedrami hřímali ke studentům práv banální historky o tom, jak nelze zabít chlapečka, co přišel na zahradu krást třešně.

 

Ano, nelze, bylo by to vcelku zbytečné a pravděpodobně ani texaského farmáře milujícího svou zemi a svou brokovnici by něco takového nenapadlo. Jenže ten a jemu podobné příklady do myslí budoucích zástupců vyšetřování a justice vnesly – řečeno s Nietzschem - metaforu, která nebezpečně zatuhla.

 

A tak tu máme představu, že život a zdraví zločince je nad majetek ostatních. Zavilí strážci humanismu z Ústavního soudu tuto představu uchopili a vepsali do práva jedním svým nálezem. A judikované názory Ústavního soudu, jak víme, jsou pro obecné soudy závazné.

 

A přitom ten názor soudu je ve střetu s jiným všeobecně sdíleným názorem liberalismu a shodou okolností téhož soudu, podle kterého je majetek prodloužením existence člověka. Ano, majetek může znamenat hodně. Představme si třeba jen lopotně pracujícího chlapíka, který celý život střádá, aby dopřál nejbližším. A pak přijde někdo, kdo mu to šmahem vezme. Nemusí to být nutně divous s punčochou na obličeji, ale třeba podvodný manažer s bílým límečkem nabízející výstavbu rodinného domku. Není to pak skutečné zoufalství? A neohrožuje takové zoufalství dokonce fyzické zdraví zoufajícího? 

 

Byl to právě velký kritik morálky a náboženství Nietzsche, kdo upozornil na zvláštní rozpor v učení Ježíše. Ježíš byl podle evangelií ztělesněním dobra a morálky, o kterých také kázal, vlastně nedělal nic jiného. Jenže když Ježíš žádal netrestat zločince, pak se jednoznačně postavil na stranu zla. Morálka od roku nula tak roste z podpory zla. 

 

Že břehy rozumu byly již dávno zatopeny humanismem je nesporné. Kam až ale vlny morálního kýče a nebezpečného ochranářství dosáhnou? Zatopily nám naše sny o bezpečí, zatopily naše představy o slušnosti a touhy po spravedlnosti. Zní to taky jako kýč? Možná. Když jde o velké věci a velká hnutí, pak se kýči dost možná nelze vyhnout.

 

Přeji chotěbuzskému střelci, aby se v jeho kauze objevil někdo s vlastním názorem. Aby to byl někdo, kdo nepodlehl opiu osvícenství a umělohmotným představám o nepodstatnosti majetku. No a zejména aby to byl někdo, kdo má moc rozhodovat. Protože jakkoli chotěbuzský nešťastník sám rozhodoval o svém majteku, zdraví a životu, nepřející situace předala štafetu jiným, kteří si brousí dýky či šípy míru, napuštěné jedem pochybné morálky.


16 názorů

VH64
22. 05. 2012
Dát tip
Ano, také je mi americký/anglosaský přístup "můj dům můj hrad" (i když to má poněkud jiný historickopolitický kořen), majetek je nedotknutelný a mám právo ho bránit i násilím, bližší než evropský pseudohumanismus. Jen pozor na onu zmínku podvodného manažera s bílým límečkem. To je jiný případ a tam by násilí ze strany postiženého bylo zločinem. Je to poměrně prosté, na násilí násilí, na chytračení chytrost. Zdenda Například tady s tebou naprosto souhlasím a téměř ani nemám problém se stylem. Jo pane?

Movsar
03. 05. 2012
Dát tip
řekl bych, že tyhle pohádkové, literární a pololiterární postavy jsem si vytvořili i proto, abychom ppozději byli ušetřeni situací, kdy musíme tasit kuši. ale zjevně jsou tací, kterým to nestačí a přesto si šíp musí vyprosit. inu, kdo chce, má ho mít.

Josephina
03. 05. 2012
Dát tip
A co Jánošík? A co Rumcajs?

pedvo
01. 05. 2012
Dát tip
Ještě k Tvé poznámce o otylé Američance: Nesmyslnost jedné žaloby neznamená, že jsou nesmyslné všechny žaloby. Ona žalovala někoho, kdo její stav nezavinil, my ovšem hovoříme o skutečných nezákonných jednáních.

pedvo
30. 04. 2012
Dát tip
Josephino, pořád odvádíš řeč někam jinam, než o čem je původní úvaha a reakce na ni. Jednoznačně to znamená, že argumenty prostě nemáš. Na Tvoji otázku, jestli máš žalovat toho, kdo Tě svým mizerným jednáním málem zabil, nelze odpovědět, protože neuvádíš, co Ti provedl. A nač dům, na hypotéku zvlášť? Ano, na bydlení. Že ty ho nepotřebuješ, to neznamená, že ho nepotřebuje nikdo. Platit hypotéku je mnohdy výhodnější, než platit nájem. Buď tak laskava, a uznej, že se každý může rozhodovat podle potřeb svých, nikoliv Tvých nebo kohokoliv jiného.

Movsar
30. 04. 2012
Dát tip
mluvíme ale o dvou věcech teď. ber to jednoduše tak: je tu majetek někoho a proti tomu tu je snaha někoho jiného ten majetek ukrást. proč by ten zloděj měl požívat větší ochrany než majetek jiného? proč by jeho osobní BIOsféra měla být chráněnější než osobní HMOTNÁsféra jiného v případě, že se ji ze zlé vůle chyst á narušit? pro mě je život zločince V TAKOVÉ SITUACI jen § na papíře. anebo takový ten jiný papír: terč.

Josephina
30. 04. 2012
Dát tip
dřív si lidi postavili dům vlastníma rukama, i dnes takové znám (i ženy)-lidi chtějí mít všechno hned, nerozvažují až tak, komu tolik peněz předávají ---? není to blbost? kterou zneužívají chytráci --- a k bydlení stačí málo, nač dům, na hypotéku zvlášť! ano, taky bych mohla jmenovat aspoň pět lidí, kteří mě málem svým "mizerným" jednáním málem zabili - mám je dát k soudu? stejně jako ta Američanka, která žalovala mekáč, že ji přivedl k obludný váze? (diskuze na dlouho, z mnoha stran, tak aspoň malý příspěvek, z rychlíku)

Movsar
30. 04. 2012
Dát tip
ti lidi, co uvěřili smetkovi se nikam nehnali a už vůbec ne za vidinou zisku. jen je prostě okradl o všechny životní úspory, za které chtěli bydlet. je správné, že dostal já nevím 10 let? ne, měl do konce života někde lámat kámen. on mnohým z těch lidí vzal vše. a vědauž ví, že pocity jsou fyzické stavy. tzn. vůbec bych se nedivil, kdyby některé z těch lidí tím zabil nebo jim zkrátil život nebo je přivedl do blázince.

Movsar
30. 04. 2012
Dát tip
díky za reakce. j: tvoji reakci beru jako takovou malou provokaci, co? :-) podělit se s potřebným? ještě jsem zažil učebnici ruského jazyka, ve které malý váňa o přestávce rozdělí svůj chleba ke svačině na dva díly, aby nasytil spolužáka. když tohle vtloukají do hlav dětí, jak to může dopadnout? proč se o svačinu dělit? je to bohulibé, ale je třeba do dovysvětlit, bez komentáře to dělá ve společnosti paseku. každý by od váni bral. a někteří dvojnásob, jak vidímena příkladu chotěbuzi. ne, nepodporuju tu nějaký neoliberalismus nebo sobecký gen nebo agresivní biopolitiku. jen se mi nelíbí ten princip, podle kterého nelze se životem nic měřit a zároveň hmota je až na druhém místě. největší rozdíly jsou mezi lidmi, někdy mám pocit, že toho mám víc společného se svojí kočiičkou než s jiným človějkem. ta diverzita uvnitř jednoho druhu je prostě jistá a je třeba si ji přiznat. proč by život měl být nedotknutelný? a život zvířat je naproti tomu jen kus řízku. a život zločince má být nadán nějakou božskou aurou? ne, jeho život je jen §, nic víc. § na papíře. jen tak vrátíme do hry slušnost, která se zákazem trestu smrti zmitzela. vědomí, že slušný člověk je víc než neslušný člověk. líbí se mi poznámka, že je třeba přehodnotit znova pojem života. ano, přesně to je třeba s bujením vědy, se zásahy do genomu, s růstem populace v geometrických řadách.

Josephina
30. 04. 2012
Dát tip
kvůli majetku bych nevraždila - a hnát se za vidinou majetku a padnout do rukou podvodníka - lidská zaslepenost a naivita a hloupost - ať se snaží právníci! je plno lapků mezi námi, a kolik s andělskou tváří

Kapsa
30. 04. 2012
Dát tip
Pedvo - souhlas. Ono je nutné si klást otázku jak moc je doopravdy cenný lidský život, zda je opravdu nad vším.

pedvo
30. 04. 2012
Dát tip
Josephina - jak chceš zjišťovat, že tě okrádá někdo potřebný? Spíš Tě práskne do kebule on. Pro hovnivou kuličku nikdo zabíjet nebude - viz příklad s třešněmi. Říkat těžce nabytému majetku hovnivá kulička není idealismus, ale pohrdání lidskou prací. Nechat se okrást není velkorysost, rozvaha, moudrost ani nadhled. To, že jde o kejhák, bys taky mohla poznat, až když je pozdě. Útok lze i podle našich zákonů předpokládat, a tady k tomu měl "pachatel" opravdu dobrý důvod.

Josephina
30. 04. 2012
Dát tip
mají pravdu - zabíjet kvůli svý hovnivý kuličce je zhovadilost! proč se nepodělit o svůj majeteček, o svou hovnivou kuličku možná s potřebným? to dá ale práci, to zjistit, jednodušší je rovnou prásk do kebule --- ale -- člověka dělá lepším idealismus, ne materialismus (zjednodušuju, ovšem, ale velkorysosti a rozvahy a moudrosti a nadhledu je třeba, pokud nejde přímo o kejhák)

Kapsa
28. 04. 2012
Dát tip
Velmi dobře napsané. A souhlasím, v takové morálce a právu se svého práva domůžeš jedině tak, až budeš zabit zločincem, protože nedejbože kdyby jsi se bránil - pak násilník jsi ty!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru