Cesta

Svištíme prostorem a časem v unikátní lepenkový krabici

Míjíme chladnou krásu, schovanou v rouše tmy a odlupujeme plechový plášť otvírákem na konzervy, pokrytým rzí

Zářivka se pravidelně odmlčuje a obnažuje tichou tmu venku

Bubnující pochod kolejemi, déšť jisker, nablýskaná čepel, zářící v tichu

Pamatujete na okamžik, kdy jste vystoupili z matčina klína na kovově chladnou podlahu rovnou do řvoucího panoptika?

Zřekněte se pout a pojeďte s námi skrze svůdnou temnotou, kterou prostupují blištivá okna

Okna naplněna skvosty i zrůdnostmi, které sahají až na samou hranici, kam až podkrysí druh, čerpající z čiré tragédie, může zajít

Jedeme v ohnivé kouli zakalené dýmem a ztrácíme zrak

Čepel skřípe jako zrnka písku mezi zubama

Mořská pěna na kolejích prosakuje z mých snů

Mizí chladivý pocit, přinášející klid a mír do přístavu

Mizí sny

Vystupujeme v náruč řvoucího panoptika zahlceného bezpohlavními, podkrysými (ne)bytostmi

Praha, hlavní nádraží!!!

Vystupovaaaat!!!