POSLEDNÍ

Nasedáš do vlaků;

rozděleni v pověstech

slyšíme příběhy o tvářích,

jež na konci

míjejí

nás,

co kveteme v podobě olejů

a výkalů

z jídelního kupé.

                                   (25.7. 2010)

Nevidíš na samé dno,

pokaždé skončíš

těsně před tím vším,

nevidíš do kostí –

lámeš a hledáš

budoucnost z těsta

v čínských restauracích.

                                   (25.7. 2010)

Jak prosté,

že najdou se mince,

pamětní,

co mění se na zuby

ve sklenicích,

co mění se v paruky

a berle

a obchody

ve slevách

a fronty

na rohlíky.

                        (7.8. 2010)

TEST

Spíš…

Odkrýváš své jméno;

v částech je zaslepeno

utajené přání.

Ve stínech skrývá se

příjemné dotýkání -

nahost

a samota.

Křičíš,

když miluji,

dávíš se,

když líbám,

řekni, kde je chyba…

ve mně nebo

tam?

                        (7.8. 2010)

SOCHY

Tvary, co září,

barevné,

úhledně schovány

do hadrů

z kamene.

Dívejte se –

někde,

tam,

uvnitř

je schované srdce.

                        (7.8. 2010)

končí v naději, že

mohou se ptát,

zdali jsme se dobře oblékli.

                        (7.8. 2010)

JAK TO CHODÍ

Muže těší

krátké zprávy od žen,

které obsahují štiplavý kouř

z cigaret

a líbání,

dlouhé a slastné,

sladké,

jako malinový sirup.

Muže těší prostor mezi stehny,

krátké zprávy,

které se skrývají v chůzi;

v posuncích

nad záchody

v pestrobarevných diskotékách.

                                   (8.8. 2010)