Moje strachy

Nesnáším zvonění když nikoho nečekám

Přestanu dýchat a bojím se jít ke dveřím

Nesnáším, když mi neberou telefony ty, co miluju

Nejraději je mám kolem sebe

vařím, peču

zústańte tady a nikam nejezděte

mami, neboj se, zavolám

mami prosím tě, byla jsem ve sprše

mami, do deseti přijdu

Takhle se jednou rozezněl zvonek

Dva policajti na mě mluvili

pamatuju si jen větu

oba na místě, byli ihned mrtví

od té doby netancuju

a nejezdím po té

rovné, přehledné cestě.