Nevolání

Nad městem vyšel obří měsíc.

Tenký proužek dýmu stoupá z hasnoucí cigarety.

Kapky deště se odpařují z chodníku

a kdesi nad hlavou, snad v oblacích,

dvojí tiché dra(v)čí kníknutí.

Vysoko v horách, kde fičí vítr,

kdosi na stěnu dřevníku,

nad připravené semenáčky mladých buků,

přibil křídlo z káněte.

Nechutný obrázek, jak z  Lynchova filmu.

... znamení na Cestě.

Ve snech slova s nožem v ruce

a v přítomném okamžiku … ticho.

V blízkosti hladí, v samotě tíží.

Neruším ho voláním.

(snad jen občas … odpust mi to)

Vždyť vše, co vyvoláno je voláním,

pozbývá bodavě smyslu.

Protože jde víc z hlavy, než ze srdce.

Nevolám.

Jen tiše čekám.

Na hlas....