Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Strašáci; Čaroděj
datum / id17.05.2012 / 409485Vytisknout |
autoregil
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno2905x
počet tipů26
v oblíbených7x
do výběru zařadilEli.Benett, Smetiprach, Jinovata, Markéta, tóru.u,
Strašáci; Čaroděj

Strašáci  
(2012)

Dřevnatá kostra jim
          postupně nasákla městem,
                  lenivým klidem a lacinou mystikou.
Se vším, čím kdoví jak dlouho už nejsou,
teď nejistě hraničí.
 
Můžeš je zastihnout
ve stínu, v mysli, ve zkušební kabince –
                        v pohybech, ústech či očích:
zkouší si obléknout vztah, a ten není
            o mnoho víc nežli škrábanec o pelest,
kterým se ozvěnou ohlásí
                vzdálené vědomí těla.
 
Kopni je do křišťálových koulí!
–  jistě se odvděčí vědoucím pohledem.
Zapal jim vlasy a foukej a foukej,
trhanče nervů,
             zab je a nelituj,
budeš mi průsmykem v tísni, tělem
                                        a průvanem
v načančaných / papírových / domech.
 
 
 

Čaroděj

(2009)

 

Že prý je odborník

           ve věcech duchovních.

Na cestě, po které mezi nás přišel,

doutnají útržky jater a střev – tak ho to rvalo...

A nyní už ví. Jdi za ním. Na zvonku nenajdeš

                                  Flamel, Faust, Farao –

prostě jen 

František... 

 

Všechno ti vysvětlí. Například:

Měsíc je prastarý vynález – viz jeho jaterní skvrny –,

stejně tak slunce, ačkoli to si dnes nanáší tvářenku z mraků.

Tak proto prší? Jak fintivé.

 

A neméně rozumí

      pochodům za stěnou lebeční, on, skromný poručík

citů, snů, nálad... Jdi za ním. Rád ti je vyloží. Sedneš si do křesla

– zpočátku nesvůj, když

          na tebe upře své bulvy; jsou totiž obrovské!

zavře je: noc;

otevře: svítání (teď trochu přeháníš)…

 

A potom škrtne; a hle:

          plamenem skalpoval hlavičku sirky! Svíce se rozhoří

– úchvatný rituál. Tak bych to nesvedl.

Najednou promluví jazykem SYMBOLŮ.

 

Trochu se ochladí. Jak duše mrtvého

vyskočí oknem ven kocour.

Voda se promění v čaj.

 

František...

 

Na cestě, po které mezi nás přišel,

doutnají útržky jater a střev. Jak ho to rvalo,

                         jak ho to dostředně trhalo,

zůstaly netečné, do sebe svinuté cucky

–  co chvíli je nadýmá Láska.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.06.2012 01:17:00dát kritice tipjolana.
ve Strašácích je mnohem víc přímosti - zatímco v Čaroději jako by ta ironie nechávala otázku, možnosti, co zvolit - jestli je ten "portrét" spíš jízlivý, nebo neškodně kousavý (všechno to zveličování, čaroděj=strašák), nebo čistě "tak, jak je". (číst ty dvě věci tahle ve spojitosti je pro mě zajímavý)
22.05.2012 23:10:46dát kritice tipSeymour
nárezik , vďaka konečne som si vychutnal poetično
20.05.2012 18:28:38dát kritice tipNorinko von Amehr
neviem, to je o nejakom zdejšom autorovi?

ale je tam pár peknýých momentov
19.05.2012 13:46:02dát kritice tipJosephina
to chce docela velkej dopal! :-D až k plamenné zášti -- zajímavá okolnost, sepsáno velice umně
19.05.2012 01:17:23dát kritice tipsveřep
paráda. jakkoli mne hned zkraje odradilo "nasákla městem". A čaroděje už tedy znám a pamatuju si... prostě paráda
18.05.2012 15:40:39dát kritice tipMax Hutar
Obzvláště u Čaroděje mne odrazuje ohromně bujející forma - čtyři různá odsazení, kurzíva, kapitálky, o pomlčkách, trojtečkách, dvojtečkách a střednících ani nemluvě. Je to až zuřivé. K čemu?

Strašáci se mi líbí víc, ale nechápu, proč je vše říkáno tak složitě, když jde pravděpodobně o nějaké vůči svému tělu neupřímné lidi, žádná metafyzika ani delirium. Všechno, krom pobídky k násilí, ta je jednoduchá, a je za ni slíbená odměna.

Teď to vypadá, že plivu na obsah, ale co je vlastně obsahem básně? Já proti odporu vůči zde naznačovaným strašákům nic nemám, ba naopak.

Kdo je míněn v básni slovem "ty", kdo je oslovován? Nedovedu si představit sebe, autora, jeho blízkého, anonymní osobu ani Boha bez toho, aby se mne zmocnil podivný pocit.

Asi jsem to nepochopil, všechny cesty, kterými jsem se vydal, abych si z básně něco odnesl, vyšly na prázdno.
18.05.2012 11:28:08dát kritice tipwhispermoonlite
napsal bych to ještě jinak. - v básních, které primárně vycházejí z transcendující nevyhnutelnosti (autor - médium), ustupuje téma konstruktérství do pozadí. - např. u I. Blatného, vláčeného mnohdy na poli "neintencionální tvorby". :) - tam se průhledností a naivitou používaných prostředků nemá cenu zabývat, protože ve hře je ještě jiná síla.

oproti tomu tam, kde autor - demiurg nezastírá své principálské postavení, dostává se téma mazanosti, šikovnosti, schopnosti pohrát si se záměrem do popředí.

asi proto nahlížím "Čaroděje" tak, jak nahlížím. - je to hra se záměrem a pro ni musí být autor dosti fikaný, aby mu ji čtenář strávil. nevinnost jde stranou. - potom tedy záleží na čtenáři. pro každého je ta hranice stravitelnosti jinde.

pravda je, že z pohledu autora může být přijtelné obojí. - požehnáno čístým poetickým úmyslem, jak jej byl v tu chvíli autor schopen realizovat. - znovu se ukazuje, že objektivace individuálního čtení je v poetickém soudu unikavá hodnota.
18.05.2012 10:51:00dát kritice tipwhispermoonlite
není špatný nápad, dát to takhle vedle sebe. - už si nepamatuji, jak jsem četl Čaroděje před lety, ale nyní mi přijde upovídanější a také o něco naivnější co do užívání poetických prostředků, průhledněji nastylizovaný. - posun je znát. - "Strašáci" jsou mi milejší, slyším jejich nesmlouvavé praskání. -

u tvého stylu to bývá někdy buď - anebo. jak vědomě pracuješ s konstrukcí, může se z básně vytrácet to neovladatelné, nepodmanitelné. - myslím tím na spodní propojení básně s nezbytností vyjádření, s nevyhnutelnou prožitkovou situací, v tom smyslu, že o něco opravdu jde - o život promlouvajícího subjektu. - ovšem tvůj záměr může být i jiný, pochopitelně, může jím být i zkoumání možností konstrukce, výrazu, modelu.

přesto se mi chce té první básni věřit, jsou v ní doteky s hlubinou - místa, kdy autor přiznává, že neví - to mi dělá básně sympatickými a důvěryhodnými -, nad níž se vypínají další patra.

ironie (sebeironie? - potom tedy v oslabení) Čaroděje, v němž autor ví všechno a všechno chce mít pod kontrolou, čímž ve druhé osobě odsouvá svůj objekt-téma na druhou stranu hřiště -, je mi cizejší i jako životní postoj. - prostě tomu se nedá věřit, že jsi demiurg-soudce, a ještě laskavě shovívavý, aby se "čaroděj" musel cítit o to trapněji. - i když poslední strofa je docela vtipná. :) *
17.05.2012 22:55:21dát kritice tipunisex
já ti nevím.. toliko krve.. takový drama..
17.05.2012 22:00:41dát kritice tipJ.Alka
*
17.05.2012 14:57:59dát kritice tipPetr.II
jo, .. obé .. *
17.05.2012 14:04:11dát kritice tipImpresse
*
17.05.2012 14:04:10dát kritice tipZdenda
Já volím Strašáky. Tipuji.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.