Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHranice; s řekou na konci
Výběr: Smetiprach, Lyryk, Jinovata, tóru.u, vk, Markéta
23. 05. 2012
41
17
3372
Autor
egil
Hranice; s řekou na konci
Dlouho už vím, že otázka „Na co teď myslíš…“
je stejně pitomá, jako je častá. Proto se nezeptám.
Na druhou stranu mi věř: rád bych ti vypáčil spánkovou kost,
pronikl do sítě synapsí – ušima, nosem, či dutinou ústní.
Vím, je to blbé a zbytečné…
Všechno to já, moje hranice, které střežím a hýčkám
za cenu paktů a ústupků…
V bytečcích šacených patinou
skončily soulože barev
nyní je nastolen kompromis –
tak ani tak, prostě šedivá, šerá a všední;
na konci vášní jsou zaprané cíchy
ve větru svalnatá jablka
potící nahnilý čas…
Odtud ta narcistní touha být tebou,
na chvíli; uniknout,
klestit se myslí a hledat v ní obrazy sebe –
snad abych zjistil, že nejsem
tak velký egožrout, jak jsem si myslel…
Na co však narážím: na lesklé povrchy, membrány, kůže,
na cizí tváře (mezi výraz a skutečnost se nevejde stín)…
Kam chodit pro nádech? Taková slova jsme chtěli:
s prodyšnou pokožkou, obytná, živá
a nakonec
žvýkáme rozbitý jazyk, cizí či vlastní,
a srdce je boxerská rukavice,
protože,„synku…, život je rvačka“
na křehké hranici mysli a těla,
pod letním sluncem, sám žízeň,
čekám, až zaklepe kapka
a povodeň: řeka, co žere svůj ocas…
17 názorů
Nářezový_sluníčko
11. 06. 2012
je to samozřejmě hodně sofistikové, ale nedochází tam k (mnou čtenářsky vyhledávanému) vzrušujícímu zajiskření.. v pozadí je cítit (trochu únavná) snaha věci (sic vytříběně, ale těžkopádně) vysvětlovat..
nemám nyní než blbou paralelu než k hokejistům co hrajou výbornou poziční hru, ale gól ne a ne padnout..
funguje to sic metaforami a poetickými prostředky, ale k mé lítosti v mém čtenářském naladění absentuje ona třešinka na dortu - nenacházím body, kdy se text více nadýchne něčím netušeným pro něj samotného... kdy by překvapil sám sebe..
nacházím jistou svázanost textu, sáma sebou, jakýmsi mentorstvím (jak z jiného úhlu naznačil Jinovata)..
A to mluvím nikoli v prvém plánu o významu textu ať už je jakýkoli, ale o jeho tónu a konstrukci..
poslední dobou u tebe sleduju o něco větší upovídanost, kde mi přijde, že je to častokrát na úkor několika pozoruhodných pasáží, chápu to, možná i proto, že se sám v takovém cyklu nacházím a netrpělivě čekám příchod toho druhého, přímého...
marcela.m.
23. 05. 2012
Tahle báseň zatím asi nejvěrněji dokumentuje proměnu tvé básnické polohy v poslední době. Jakoby se do promluv promítala empatie učitele, jako bys mluvil k dítěti.
Fajnovka! /*