Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Čtenáři a Svědci

28. 05. 2012
12
12
2668
Autor
Movsar

Črepin Lavrov čekal s rukama založenýma za hlavou. Čekal ve svém prostorném bytě na bulváru St. Michell ve středu Moskvy. Přesně o té ulici zpíval Petr Muk, než dostal deprese. Pak už zpíval jen o Paříži.

 

Zničehonic, jen jakoby na zavolání Davida Koreshe z texaské pouště, zaklepal někdo na těžké dubové dveře. Byl to Svědek Jehovův. V ruce měl připravené nejnovější číslo ruskojazyčné verze Strážné věže. Sotorožnaya veža. Na přebalu byla zvířecí koláž usazená v kulisách džungle. Laň se tiskla k tygrovi, papoušek seděl na rameni opici, had ležel svinutý u nohou medvěda a na to vše přátelsky dohlížel slon Bimbo se šťastnou rodinou much Tse-Tse na chobotě. Do toho všeho tančili lidé všech barev v sevřeném kruhu. Svědek se zeptal Črepina: „Pane, myslíte, že takový svět je skutečně možný?“ Črepin, pro něhož skutečnost byla stejně nepřehledná jako situace na Severním Kavkaze, odvětil, že neví. V uších Svědka se rozezněly polnice andělů, misionář byl hnán do naprosto milosrdného a mírového útoku. Začaly padat otázky: Proč? Jak? Kdy? Kde? Kdo? Ze svědka se stal vyšetřovatel. Otázky padaly na hlavu Črepina jako humanitární bomby na Srby.

 

Jedno ale oba muže pojilo a vytvářelo tak jistou harmonii: oba chtěli utéct, aniž by mohli. Črepin byl sevřen starým bytem s vysokými a vlhkými stropy a Svědek přísahou Jehovovi, že bude do konce svého pozemského života kolportérem dobrých zpráv.

 

Črepin se stále bránil otázkám jak skutečný Bimbo mouchám. Ale to Svědka nezajímalo, jeho Bimbo mouchy miloval a Svědek je tu od toho, aby ukázal Bimbovi cestu jak si smrtonosný hmyz zamilovat. 

 

Přestože misionáře nebylo snadné utišit, Črepin už myslel jen na to, že oba sdílejí stejnou potíž. Nemožnost utéct z klece tohoto světa je spojovala jako mazlavá šňůra vedoucí od matky k dítěti. A pohled misionáře najednou jakoby už nebyl plný krupobití a ohně smíšeného s krví. Jeho ústa sice stále ještě připomínala mlýnky holohlavých mnichů na vršcích světa, ale v očích už měl něco, co by úzké rty analytického filosofa odmítly pojmenovat. My ostatní tomu můžeme říkat třeba pochopení lidských trápení. A tak ustal i zvuk na chodbě moskevského činžáku. Jen dveře ještě zaklaply jako krátká, ale ne poslední tečka. 

 

Črepin vysílen zapadl zpátky do svého hlubokého křesla a s knihou Dostojevského v rukách usnul. Hlava mu po chvíli klesla na rameno a kniha vypadla z uvolněné ruky. Emil Filla osušil svůj štětec a naposledy přeměřil plátno.   


12 názorů

VH64
19. 07. 2012
Dát tip
*

StvN
29. 05. 2012
Dát tip
Vzdycky je super, kdyz i neznalost jmen a presnych souvislosti tak nejak neni prekazkou. Pises o nicem a pises divne, ale je to dobry cteni a nevadi mi. Tak fajn.

Movsar
29. 05. 2012
Dát tip
tak to mě potěšilo, že david a bartoška na tomto serveru nezemřeli a žijí v myslích. zaslouží si to. ta slova mi znějí hlasem politika vacka, když přesně ty sdělil dramaticky do mikrofonu poté, co uštědřil štulec rathovi. ano, david i prezident si to zaslouží. :-)

Fruhling
29. 05. 2012
Dát tip
To je právě to: žánr "zlaté stránky" by nemusel být vůbec špatný, určitě je v dnešním světě plně legitimní (jsem si tak trochu vzpomněl na ty tvé texty, kdes celebroval celebrity jako Michal David a Bartoška).

Movsar
29. 05. 2012
Dát tip
črepin, muk, koresh, bimbo, filla. potažmo st. michell, strážná věž a tse-tse. máte pravdu, přátelé, skoro si to říká o zařazení do subžánru zlaté stránky. :-) díky za upozornění. díky za čtení a názory. josefino: je grázl i není. v kontextu trestního práva, v konetxtu "bytečkování" (to jsem kdysi četl na facebooku) je fajn chlapík. je obojí. taková už je próza života.

Janina6
28. 05. 2012
Dát tip
I na mě těch jmen bylo příliš, ale věřím, že to může být záměr. Jinak dost výstižně, trefně načrtnutý obrázek.

Fruhling
28. 05. 2012
Dát tip
Jsem ti chtěl něco napsat už včera, ale jaksi jsem si řekl, že to nechám uležet: vcelku mě provokuje ta přemíra jmen, podle mě je to zajímavý způsob, jak reflektovat současný informační šum, trochu mi ale vadilo (ale to může být chyba na mé straně přijímače), že jsem nedokázal rozklíčovat, co společného má Petr Muk s Daivdem Koreshem... apod. Občas mi některé obrazy a jejich podtrhování přišlo trochu okázalé. Ale jinak má ten text svoje kouzlo.

srozumeni
28. 05. 2012
Dát tip
****

Kapsa
27. 05. 2012
Dát tip
Ano, mistr umí. Je zajímavé, že v Čechách pracující ukrajinští dělníci, ba i celé rodiny, hodně vstupují k Svědkům Jehovovým.

Josephina
27. 05. 2012
Dát tip
je pochopitelné, že někdo chce pro druhé to nejlepší, třeba pro rodnou českou vísku sežene plno milionů na školy, sportovní areál, zvelebí mnohá zákoutí ... a přesto je pro všechny místní i jinde za grázla?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru