První pohádková noc kočky Albíny

Daleko za vesnicí stál omšelý domek

starý a hrbatý už děd

křivé stěny, křivé okenice

na střeše tráva

kolem šuměl les

a tisíciletý dub ho chránil silnými větvemi

krb kamenný

nad ohništěm voněla mateřídouška a jiné byliny

kocour Teofil hlídal stavení i Elišku

zvláštní holčičku

rozuměla řeči zvířat

věděla o čem šeptají stromy, tráva i voda

znala písně větru

měla však trápení

místo her s dětmi

dopadaly na ni kameny a křik

čarodějka čaruje, uřkne nám dobytek

s jezinkami hoduje, prach do očí nasype!

Do lesa ji vyženeme, kouzlo zlé zlomí se,

s hejkalem a bludičkami, zatočí taneček.

Albína prohnala myši mezi hvězdami

zahnala beránky do ohrady

vklouzla komínem k Elišce

a začala tiše vyprávět

poslouchal domek, Teofil, kotlík, pohrabáč

i děvčátko ve svých snech

Jak se pohrabáč stal králem pohádkové říše

Před stem let vládla sova

létala neslyšně dům od domu

houkala moudré příběhy

a z dětí vyrostli rozumní lidé

až se její čas naplnil, křídla pokryly šediny

vydala se hledat nástupce

zájemců bylo mnoho

šedý vlk z temného boru

tichý netopýr

kuna zlodějka

dokonce polstrované křeslo

nikdo však nebyl té pocty hoden

sova slábla, chvěla se zimou

ohřeji se chvilku u ohně, řekla si

pohrabáč prohrábl oheň, vylétlo tisíc jisker

a v každé z nich žila pohádka

ty jsi mým nástupcem, vydechla a usnula navždy

dál už to znáte

a zítra se dozvíte jak se stalo

že Albína nezůstala jedinou královnou