K zemi

Na podpadcích nesla se vnadná blondýna,

nohy dlouhé od Milána do Londýna.

Nesla se jako v říji laň.

Já nabubřelá, jak rudá saň.

Závist u mě neměla mezí,

teď mě to trochu mrzí.

Veškerá zlost nalila se mi do nevyspalých očí,

chudinka blonďatá dlouho na chodník nevkročí.

Na třetim obrubníku zvrkla si svou nekonečně dlouhou nohu,

její tvář obrátila se k Bohu.

Letěla k zemi, jak Sputnik z nebe,

eště teď mě z toho pohledu zebe.

V křečích odpajdala se v dál,

dav nevěřícně čuměl, i ten autobus z vyjevení přibitě stál.

Obézním dívkám plesalo v zadostiučení srdce,

zaplatila dívka za svou krásu trpce.

Teď se bude se sádrou tahat,

maximálně po berlích bude sahat.

Já nazuju si svoje kecky,

stejně, jako obezní dívky všecky.

Holt, závist, děvče zlatovlasé, to je zlost zlosti,

nevyplácí se ukazovat své dlouhatánské nožní kosti:-))

S gramatikou nekámošim:-))