DOPIS  MLADÍKA

( báseň v próze )

Drahý příteli,

Potkal jsem dívku. Tak náhle mi vstoupila do života a rozzářila jej. Tak nečekaně!

Silueta její postavy, profil její tváře nořící se ze spárů stínu mi ukrádá noc co noc část mých snů!

Upustila kapesníček a já jej zvedl. Podívala se mi do očí a já věděl, že už nebudu nikdy svůj.

Vím příteli, že jsi od přírody spanilý. Máš jemnou tvář a krásné oči, hluboké, jak lesní tůně. Pak představ si, že není náhodou a s tvým šarmem jistě ne, že se kolem tebe točí mnoho dívek. Můžeš mít kteroukoliv chceš. Jsou krásné, přátelské, spanilé, upřímné i naivní. S dobrým srdcem a duší věrnou, s ústy jako s cizí měnou.

Ale ty pořád myslíš jen na ni! Mihla se tvým životem a dokonale zpřeházela všechny dosavadní hodnoty i řád.

Jak mohu někoho milovat, když jen ji mám rád?

Správně namítáš, že na bolest srdce, jen tlukot nového pomáhá!

Mám se tedy ponořit do náruče jiné z žen,

jimiž jsem stále obklopen?

Třeba se ji naučím časem milovat!?

Ač sám sobě v nitru stále budu lhát!

Ony nemají to, co ona má.

Nevím proč, ona je jediná!

A není to fér! Spoutat cizí srdce v domění, že jeho tlukot přehluší to, proč mé jen bije!

Ani plakat, lkát či pousmát se dopřáno mi není.

Tak mi řekni. Čekám na znamení!

Proč jsi mi jen zkřížila cestu, dívko tajemstvím opředená!

Raz, dva, tři, čtyři-stále jen holá stěna.

Možná se časem zamiluji a budu si myslet, že je to

láska.

Bojím se jen toho, že až mne noční múra přetrhne nit snění, a já se probudím do temné noci,

uvidím své nejcennější jmění-její tvář!

A vedle mne bude spát cizí žena...