Nenapravitelný

Přikláním se k D. Petříkovi. Pro mě je to bez chuti. Promiň.

a vůbec, když to čtu opakovaně, vidím, že myšlenka v básni není tak průhledná, jak by se jevila z obrazu na povrchu. analogii v antitezi přírodní - lidské ("řeka - "lidské životy, činy"; "vlny" - "skvrny činů") vypointuje závěrečná řečnická otázka, která naznačí, že poslední člen oné analogie, tj. "léčivé slunce" (dobro) má svůj protějšek v "ničivém člověku" (zlo), který si sám nepomůže. - báseň je sice vystavěna na předem dané myšlence, černobílém vidění, že příroda je dobrá a člověk špatný, což může poezii ochuzovat, ale je výborně kondenzovaná, čímž nabývá na intenzitě - na tak malé ploše je zde řečeno nemálo, což si * zaslouží.

z mého pohledu tak nešťastným není. ani bych to slovo nepoužil. obraznost je sice konvenční, ničím nepřekvapí, ale nelze nevidět, jak čistě se podařilo vyjádřit myšlenku. nějaký vizuální dojem mi z básně také zůstává. - povedený symbolismus, byť vyznívá jako pouhý ohlas na původní díla z tohoto žánru.

Tohle je vyslovene nestastny text. Uz prvni radka odradi banalnim, velmi opotrebovanym obrazem: "slunce stribri reku" je utrpne klise. Pouzity jazyk je naivni, chybi mu soudobost vyjadrovani a navic je zakonceny angazovanou proklamaci, ktera je nasilne vnucena do predchoziho lyricky prirodniho obrazu. Omlouvam se prikre hodnoceni, ale jedine, co by tento text omlouvalo by byl mlady vek. Podobne nejspise psalo mnoho z nas, kdyz nam bylo patnact. Jestlize chcete ve svem psani vyrust, ctete vice soudobe poesie (budto zde na Pismaku od Lyryka, egila, Jinovaty apod.) anebo od nepismakovych papirovych autoru (treba Borkovce). At se Vam dari.