Neměl jsi mi to říkat

Snad poučení z minula
Snad z toho, že se chci (musím!) stále chránit
Že chci být opatrná
Z toho, že chlapi nejsou hodní, jsou úžasní herci – lháři
Snad ze strachu, že mě nebudeš chtít
Že pak budu sama
Zlomená a opuštěná
Tak jako jsem už byla
Byla na dně, bez lásky se srdcem na kusy

Proč jsi mi to říkal?
Proč jsi mě do toho musel zasvětit?!
Já ti taky neřekla, že mě L. snad psychicky týral, že mě ponižoval!
Neřekla jsem ti tisíce věcí, který mi dělal!
Ani to, že jsem s ním chtěla mít děti!
A chtěla s ním rodinu a dva kluky a malou princeznu
A že jsem měla vymyšlený jména
A mluvila s ním o tom!
Neřekla, protože by ti to ublížilo!
Trápí mě to, užírá mě to.

Píšeš nádherný slova, říkáš mi je do ucha – jsem tvá jediná, tvá pravá a pohodová
A já tě za to zbožňuju a miluju
Uznávám a respektuji
Ale někde je osoba se kterou jsi v kontaktu, volá ti …
Píšete si?
A čekali jste dítě …
Ach nevím jestli ti říct, jak mi z toho všeho je
Možná jsem přecitlivělá, ale tohle pro mě není maličkost
A myslím na to …

Neměl jsi mi to říkat