Vzpomínka na dětství trestancovo

Narodil jsem se v malá vesničce nedaleko velkého města. Do školy jsem dojížděl autobusem. Děti ze třídy, tedy mí spolužáci, si ze mne tropily posměch. Až do chvíle než zjistili, že se mi neobyčejně daří v matematice a chemii. Od té doby jsem se začal ve škole cítit dobře, moc dobře... Nejdřív ignorován, poté veleben. Byl jsem podplácen, nechával opisovat. Soudružka učitelka mne sice varovala, že nic takového nemám dělat, ale já byl velkorysý. Ó, jak já býval šťasten!

Nicméně našly se i výjimky.

Radan Hamr a Kamil Proske, \"přátelé\", kteří poprvé okusili alkohol, a tím se stali bohémy naší 5. A, se mě opovážlivě dovolili nazvati šprtem! Neopomněli mi ani svačinu snísti, což jsem nesl obzvlášť těžce. Ó jak já trpěl! Své pohnutky, absenci v docházce jsem se snažil vysvětlit v básni, kterou jsem sám složil.

Ó Radane Hamre.

Ó Kamile Proske.

Alkoholu pozřeli jste,

ač dospělosti nedosáhli!

Proč jste na mou svačinu?

Proč jste na mou svačinu?

2 rohlíky se sýrem,

2 rohlíky se sýrem

a salámem sáhli?

p. s.

A proč do čaje moč

jste svou vlastní vlili

a čekali na přestávku

až ukojením žízně

já zkrátím dlouhou chvíli?

Snažil jsem se výtvor svůj prezentovati ve školním buletinu Majáček, ale neuspěl jsem. Dalo by se i říci, že jsem pohořel. Šéfredaktory našeho občasníku, což jsem si právě ve chvíli naprostého hněvu člověka sužovaného bezprávím neuvědomil, byli právě oni zmiňovaní Radan Hamr a Kamil Proske. Báseň, na kterou jsem byl právem hrd, lehce poupravili a to, co bylo v Majáčku zveřejněno, mi pustilo žilou.

Oslovení zůstalo stejné. Alkoholu pozřeli jste bylo nahrazeno větou \"Vy jediní prozřeli jste, ač dospělosti nedosáhli.\" Zbytek byl \"taktně\" vynechán až po p. s., kde je slovo moč nahrazeno slovem lásku se vtíravým dovětkem \"moji drazí, milí\". Pod tím vším bylo mé jméno. Byl jsem frustrován. Ironií osudu jsem se \"svou\" básní vyhrál okresní kolo v soutěži \"O památník Jana Nerudy\". Více již jsem raději nebojoval. Neměl jsem sil.