Vzpomínka na dvě zvířata

Byly mi tři

slunce svítilo

za okny krásně

já šel

a šel

a šel

až jsem přišel

do ložnice

tam

táta na mámě

neandrtálec

vraždil ji

drtil

dávil

zdánlivě bez důvodu

hnětl prsy

oba řvali

v podpaždí

černé ježovky chlupů

všude pot

pach

a sliz

zdřevěnělé nohy

hrůza

sledoval jsem

tu hroznou

zabijačku

tu křeč

naslouchal jsem

řevu

nářku

funění

mlaskání

chrochtání

trvalo to snad

roky

než otec

vrah

náhle vstal

matka si rychle klekla

na kolena

a zločinec se strašným řevem

vypustil na ni

z  obrovského masového děla

které měl tam

kde mně mezi nohama

rašil jen

malinký čůrací prstík

proud zinkové běloby

kropil tu ženu

kterou jsem miloval

něčím odporným

hustým

co se táhlo jako sýr

na horkých bramborách

pleskalo to na koberec

matka ve smrtelné křeči

rudá

zodpornělá

obracela oči v sloup

mez stehny

jí zela strašlivá rudá rokle

rokle co se smála

jako ústa

krvežíznivého mima

S vypětím všech sil

jsem se konečně odtrhl z místa

utíkal jsem

k sobě do pokoje

a tam několik hodin civěl

do zdi

Pak přišla máma

smála se

půjdeme na pouť

řekla

okamžitě jsem se pozvracel

Za trest nebyla večeře