Moje milá deprese

Zas stejné ráno a Ty jsi tady zase,

jak královna ledu v celé svojí kráse,

úsměvy mělké rozeseješ v duši

a já vím to, co mohl jsem už tušit,

že další hodiny mne obejmeš svou náručí

a já budu v Tvém mrazivě mrtvém područí,

jak dlouho ovšem, ptám se sebe,

odpověď je hodna ale jenom TEBE.

Laskáš se svojí mocí,

nenecháš mne nadechnout,

po probdělé noci,

můžu ve dne dál schnout

a čekat kdy se odmlčíš,

snad i Ty někdy spíš ?

Ale Ty se nedáš pozemsky měřit,

u Tebe může jenom člověk věřit,

že vymaní se ze sféry Tvého vlivu

a přežije další čas do přílivu

radostí,

milostí

a života plností.