Ukecané blues

Možná jsem byl
už předtím než se stal tento čas
v němž měním se na popel
a stín
srdce se chvělo
jako vylíhlý pták, který vypadne z hnízda
a ani hvězdář
co se dívá do vesmíru
jako doktoři do ženských
nevěděl nic
jen pan průvodčí
na kterém bylo vidět
že zná všechny desky od Pink Floyd se zeptal
„Hello,
Is there anybody in there?
Can you show me where it hurts?“
a já mu podal lístek
kde Braillovým písmem stálo bůhví co
byl slepý jako já
a přesto napsal na zamlžené okno
jednu odpověď
„There is no pain you are receding
When I was a child I had a fever
My hands felt just like
Two balloons.“
a vrátil mi jízdenku zpět
to bylo cestou vlakem
tam viděl jsem dvě holky
jedna
co měla v očích zataženo
a kouří trávu
prý už od čtrnácti nechlastá
a když se smála
tak jí v ústech
svítila rovnátka a piercing na jazyku
a nebylo jim víc než šestnáct
a měly ve všem jasno
a druhá co se ještě občas opije
měla na ruce vytetováno taťka
ale je možné
že to byl jen obrázek z dětské tiskárničky
který večer umyje
když mě uviděli
pak mi vprostřed polí
dali zastavit
aby jeli dál
a nevšimli si
ani že jsou živí
ani že jsou mrtví
nebo že nejsou
a stále nesmí vystoupit