Fragmantarizace P - P - 1000 - 1,5 - 6262102

Slovo loučení

Louče mrzne

Voda se vkradla do vzduchu

 

Spolu s andělem

Dveřníkem ráje

Vzdorujeme času

 

Vichřici

---------------------------------------------------------------

Přátelé prolévali paměť s tváří

Přede mnou podivně

za sebou vláčející

Dusot koně duše

pádící za letadlem

 

Setkání přeci jen

Jiskry mezi ústy

Bylo hnízdo slovem

neslyšným pod tím vším?

 

Spolu nakolik to slovo protéká

Ooo a dvě nádherné tváře Vltavy

Rozzářené deštěm

Rozzježené do jehliček

Ano Praha je nádherná

A blízkost vystupuje z matnosti

 

Děkuji, vrátím se

 

----------------------------------------------------------------------

 

Má duše obrostlá městem

Zamilovaná do tvářnosti

Vyje v číslech kalendáře

Cítí psy času kteří ji vyhostí

 

Ani zářezy obrazů neukojí paměť

Nepřinesou tuto vůni

To gesto z Picassova La vie

Slovo v tónině výskání

La vie La vie La vie La vie

Tu svobodu vyklenutost  

Tu podivnou spásu v náruči ulice

 

Tu je třeba jen žít prožít

Nejlépe bez otázky času

 

Odnímala jsem vaše tváře

Trhala míjení velkoměsta

Obrazy se počaly třepotat

A má hlava profoukaná

nalezla hledané spočinutí

 

Obraz snad umí i rozkvétat

A Jaro se zase vystrojilo

Aby mě naučilo šermovat

se samotou a mnohostí

 

Rostliny městské zvuky

Ta řeč a vlákno času v cloně

To zní jak moře úpějící v jeskyních

A také to takové je  

 

Obraz je výsostná forma fragmentarizace

 

Město mé toužené chystej se

Poslední valčík brzy zazní

Zavyjme zaskřípejme zadrápnuti

Město mé tajemné tančeme

 

Pamatuješ přeci

Modrovínovou tanečnicí

tou to vše začalo

 

 

(Zítra půjdu na Montparnasský hřbitov za tím andělem a Baudlairem)

 

 

 

---