Nohy na zábradlí

Sedím na balkóně

kouřím lahodnou drahou cigaretu

piju lahodné levné pivo

a civím tupě na oblohu

- pod matným měsícem pluje mrak v podobě delfína

všude je krásné ticho

soused řezník vypnul chlazení

a rumunští sousedé- dělníci z Foxconu- dogrilovali

miluju ticho

samotu vlastních smyslů

- a civím na protější dům

kde v záři velkého kulatého lustru

chodí sem a tam neskutečně tlustá žena

její kroky jsou tak rychlé

jako by se bála smrti

nebo jako by se právě chystala někoho zabít

kouří

vydechovat chodí na balkón

nechystá se tedy ani umřít

ani nikoho zabít

vtom se u ní objeví neskutečně hubený muž

políbí ji

ona ho obejme jak bájná krakatice

pak zhasne velký kulatý lustr

a vody se zavřou

kolem hlavy mi proletěl netopýr…

na střeše bytovky na východní straně

stojí mladý muž

je úplně nahý

také kouří

stojí bez hnutí

jako by byl z kamene

třeba taky kouká na delfína

ale spíš ne

spíš je mu jen smutno

protože ještě nedávno chodil po střeše s překrásnou plavovláskou

jenže ta plavovláska byla příliš krásná na to

aby s ním chodila po střeše mizerný bytovky

skočit se nechystá

přiložil telefon k uchu

prošel otevřeným oknem

a vody se zavřely

pod balkónem v západním sousedství

sedí skupina mladíků

hovoří o novém letním kině:

„Tý vole viděls ten program?!

Nějaká Markéta Lazarová

Nevíš co to je?

Tý vole to je snad nějaká pohádka- ne…?!

Tý vole a platí se za to?

No neplatí ty vole…

No tak se nediv tý vole…“

dávám si další pivo

zítra nemusím do práce

nohy si házím nahoru na zábradlí

aby mi krev z mizerných cév

tekla pěkně k srdci

ticho do mě vstupuje

něžně a bez řečí

když tu se z pokoje ozve:

„ Prosím tě brouku

posbírej prádlo z věšáku

cejtim ve vzduchu vodu…“

dopíjím lahodné pivo -

pod měsícem

dopravní letadlo

protnulo cár mraku.