Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Tohto typu lyrického subjektu mám plné zuby
datum / id11.07.2012 / 412351Vytisknout |
autorvk
kategorieKritiky (lit. kritiky díla)
zobrazeno7459x
počet tipů23
v oblíbených4x
do výběru zařadilEli.Benett, tóru.u, Fouckault, egil, Markéta, Smetiprach, a2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Tohto typu lyrického subjektu mám plné zuby

 

 

 

CHLAD

 

Horký deň sa ukladá na jazyk

– deravý, plný strácania –

keď slovo dozrievajúce v ústach

vzďaľuje sa srdcu.

 

Vtedy je pamäť oknom:

hoci slnko malo dávno zapadnúť do rámov,

v dlani hreje jeho žiarivá bradavka.

 

Prejdem izbu, za očami vrie zlato:

stolové, posteľné –

smrdí človečinou, precitne

s čelom na stene.

 

xxx

 

Hľa, moja najúspešnejšia báseň! Konečne zlatý výber!

 

Škoda, že táto báseň je zámerne poskladaná pomocou osvedčených básnických postupov. Lyrický subjekt spomína s pohľadom upretým na západ slnka a potom ho obracia do reálnej izby. Štandardná dualita „tam“ a „tu“: spomienka/skutočnosť, teplo/chlad, exteriér/interiér atď. Štandardné básnické prostriedky – intímnosť, dôverne známe prostredie, ľahko prístupná reflexia.

 

Na úvod sa rozvíja akási nevysloviteľná frustrácia z každodennosti prostredníctvom vzťahu horkosť – jazyk – ústa – srdce a poeticky vďačného (a kadejako interpretovateľného) strácania, dozrievania a vzďaľovania, ktoré za tým všetkým vytvárajú zdanie „čohosi viac“. Nasleduje tuctové spomínanie a za oknom žiari gýč najgýčovitejší – zapadajúce slnko, vygradované erotickým pošteklením hrejúcim – kde inde ako – v dlani (lyrické subjekty tohto typu predsa nemajú penisy). Na záver prichádza „prekvapivá“ pointa negujúca teplom prežiarenú spomienku chladnou a smradľavou realitou v izbe s klasickým inventárom: stolom, posteľou a stenou. Uprostred toho všetkého sa lyrický subjekt vyvaľuje vo vriacom zlate, ktoré sám prihrieva a s ktorým sa dá ľahko stotožniť.

 

Táto elegantná motanina má nepochybne potenciál pôsobiť na čitateľa. Jej všeobecnosť, bežnosť, všednosť – alebo ako to nazvať – univerzálnosť, vychádzajúca z ľahko uchopiteľných motívov, je len vypočítavou prácou s osvedčenou šablónou tradičnej poézie. Tradícia v tomto prípade znamená zážitkovosť, zmyslovosť, evokovanie životnej a psychickej reality a následné poetické uvoľňovanie s ňou súvisiacich napätí. Autentickosť a citlivosť je zvýraznená obrazotvornosťou, ktorá však vychádza z obmedzeného registra motívov a je vlastne efektným preskupovaním obchytanej stavebnice akýchsi reflexívnych archetypov. Celá táto poetika je založená na civilnom, jednoduchom jazyku vytvárajúcom čo najefektnejšie (ale stále dostatočne komunikujúce) obrazy. S týmto opakovaním zaužívaných postupov väčšina čitateľov/kritikov sympatizuje, lebo si s ním vedia poradiť ľahšie ako s niečím, čo sa vymyká tradičnému chápaniu lyriky.

 

Táto samozrejmá „úspešnosť“ použitých motívov a rekvizít je však pochybná. Treba si uvedomiť, akým veľkým literárnym klišé sa stal lyrický subjekt prežívajúci a prežúvajúci svoje všednosťou obklopené a kadejako poprifarbované pocity. Zahľadenosť do seba, veľká citlivosť a citovosť, symbolistický základ poetiky a hanblivá erotika – stretávame sa s tým už desaťročia. Kedysi možno takéto písanie prinášalo autentické estetické či myšlienkové napätie, ale jeho pokračujúce obžúvanie už nemá tento potenciál, keďže ho medzičasom skonvencionalizovali celé zástupy epigónov a remeselníkov.

 

Nebrojím tu ani tak proti (precitlivenému) lyrickému subjektu ako takému – aj keď by som možno mal – len poukazujem na to, aké vychodené cestičky nás (možno nevdojak) lákajú – a pritom je všade naokolo toľko divočiny.

 

Vlastne opakujem mantru od J. Šranka:

 

„Podriadiť sa osvedčeným, značkovým postupom môže byť prospešné pri zostavovaní IKEA nábytku, ale v poézii nevzbudzuje absencia sporu s vžitými stratégiami žiaducu dôveru. [...] Aké vytrženie môže priniesť čitateľovi, keď mu stačia osvedčené recepty básnického konceptualizovania života?“

 

A odcitujem aj W. Gombrowicza (hoci hovoril o veršovanej poézii):

 

„Prečo mi nechutí čistá poézia? Prečo? V čistej, veršovanej poézii ma nadmiera unavuje; nadmiera poézie, nadmiera básnických slov, nadmiera metafor, nadmiera sublimácie a napokon nadmiera kondenzácie a očistenia od akýchkoľvek antipoetických prvkov – čo prispieva k tomu, že verše pripomínajú skôr nejaký chemický produkt... Poézia nám prerástla do obludných rozmerov a už nezvládame my ju, ale ona nás. Básnici sa stali otrokmi – a tak by sme mohli charakterizovať básnika ako bytosť, ktorá už nemôže vyjadrovať sama seba, ale musí vyjadrovať Báseň. A pritom nemôže v umení existovať závažnejšie poslanie ako toto: vyjadrovať sám seba! Nesmieme strácať zo zreteľa pravdu, že každý štýl, každý konkrétny postoj sa formuje prostredníctvom eliminácie a je v podstate ochudobnením. Nesmieme preto nikdy dovoliť, aby akýkoľvek postoj podstatne redukoval naše možnosti, aby nám zapchal ústa – a keď ide o taký neprirodzený, ba takmer afektovaný postoj, akým je postoj „barda“, mali by sme sa mať tým väčšmi na pozore.“

 

A ešte jeden citát od WG:

 

„Zdalo by sa, že umenie sa rodí z našej potreby expresie, ale na základe paradoxu nik nechce vyjadriť sám seba, pretože všetci túžia tvoriť umenie.“

 

Záverečný bonbónik:

 

Do dlane píšem mená, priestor,

aby aj slepý zachytil kroky

sklamania, tmavého dažďa pamäti,

ktorý prerastá krátke roky rečou.

 

(Ide o prvý výstup prototypu poetického generátora.)

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.01.2019 20:45:10dát kritice tipatkij
redaktor poezie
Zálohuju si do oblíbených, ještê se vrátím:)
15.03.2016 12:11:30dát kritice tipupupa

Paráda! Tzv. básnenie mi pije nervy!

Raz som tiež skonštruoval text, čo mi prázdna hlava priniesla na jazyk. A oni to uverejnili! Že "zaujímavé". Bol tam "kockatý úsmev psa". Ani boh nevie, čo to je, ale oni to vychválili.

14.02.2016 13:05:22dát kritice tipcareful

Ten Max Hutar, ať je to, kdo je to, má z dnešní poezie podobné dojmy jako já.;)

Jen bych dopsala, že nejen básníci... když se podívám na výtvarné umění vidím to samé (možná jen blbě hledá)...ale zas lepší, než aby se psalo pro "vobyčejný lidi" a dopadlo to jako film. Už radši ty bezobsažný kraviny s cílem zapůsobit na kolegy, než nějaký ty Decibely lásky.

10.02.2016 15:53:47dát kritice tipOldjerry
korektor

Třicet kritických příspěvků?  to nemůže být k něčemu, co je vysloveně špatné. I patentáři ( a že jsou ostří!!) připouštějí patentování známých principů, pokud jsou spojené tak, že přinášejí novou kvalitu. Mohl by to být i tento případ, snad... to ale  posoudit nedovedu. (:-D

25.12.2012 12:15:47dát kritice tipCrawlingChaos

ten poeticky generator ma zaujal, tvoje dielo?

07.09.2012 14:49:07dát kritice tipart
Pochopení schématu je první krok k tomu schémata narušovat. Podívejte se na Kolářovu tvorbu...Hezký počin, a co teď?
02.09.2012 19:23:40dát kritice tipdapler
Velmi trefné...
27.08.2012 13:08:40dát kritice tipVH64
Dovolím si malou odbočku - na použití osvědčených postupů je založený úspěch německého automobilového průmyslu.
08.08.2012 09:55:16dát kritice tipvk
redaktor poezie
Dík, Mimoň. Vidíme to podobne.
04.08.2012 20:48:12dát kritice tipMax Hutar
Při svém zájmu o Písmák, který poslední měsíce hluboko slezl dolů, jsem se k tomuhle dostal až velmi pozdě. Necítím se dost silný na to, abych se šel bít mezi titány a známé firmy o detaily a pojmy, o "to objektivní". Budu se ozývat pouze k tomu, co jsem si přečetl v samotném článku, především k tomu, co se mi líbilo.

"Treba si uvedomiť, akým veľkým literárnym klišé sa stal lyrický subjekt prežívajúci a prežúvajúci svoje všednosťou obklopené a kadejako poprifarbované pocity. Zahľadenosť do seba, veľká citlivosť a citovosť, symbolistický základ poetiky a hanblivá erotika – stretávame sa s tým už desaťročia."

Jestli jsem to správně pochopil, mluvíš o krizi "přecitlivělého lyrického subjektu", a to velmi kvituji. Myslím si, že je kritikou velmi nadhodnocený, a to nejenom na písmáku. Že by to bylo tím, že lidé takto píšící jako jediní dbají o formální erudici svých básní? Dost možná. Ale cyklí se to, vyprazdňuje. Nálepka "civilní" už přestává být schopna ospravedlňovat.

Problémem přecitlivělé/civilní poetiky je také, že za žádnou cenu nechce nic říct. Prostě si jen mele "to svoje". Jsme svědky zoufalých výhřezů typu "angažovaná poezie", ale cesta ven bude mnohem složitější. Říct dnes zpříma něco kloudného má problém už jen člověk, natožpak básník.
25.07.2012 01:05:03dát kritice tipDžubaroh II.
Geniálne!
20.07.2012 19:31:57dát kritice tip
trefa, trefa.
ale ťažká téma toto. niekedy musíme nazrieť píšucému doslova do žalúdka, aby sme zistili, či to, čo napísal, myslel vážne, či len srandoval, hejže. Či to -šmiešnepovedane- skutočne odráža jeho vnútro. (ale prečo by sme mali?!)Povedzme, zahraničný autor príde s týmto typom lyrického subjektu, a často sa necháme oblafnúť. Nie všetci, ale necháme. Amichai. To je Pán. Ale prečítaš si prvú báseň zo zbierky a povieš si? heeej? verím mu to? Verím, ten má už vek, ten aj ďalej hovorí rozumne. Amichai je za vodou. A čo u nás? Hahmmm.

Peťo Prokopec- šikovný chalanisko, talent. Rýchlo sa vyšplhal. Ale prepískne občas, (ešte si to môže dovoliť :)) alebo aj častejšie- presne taká šablónka, o akej píšeš. No a - nudí nás to, alebo teda mňa, lebo niekedy neviem, kedy je to úprimné, a kedy nás chce oblafnúť. A kedy to aj myslí úprimne, ale nezbadal, že oblafol seba.

Katka Džunková- šikovnica, obrázkarka, páčia sa mi jej básne niektoré, knižka mohla byť spolovice taká hrubá ako je. Posolstvo by bolo silnejšie z hľadiska výpovednej hodnoty, jojo. Ale my ľudia sme takí, že tam furt musí byť ten ľudský faktor strachu- kašlem na kritiku, dám to tam, veď je to pre ľudí... rozumiem, keď ja niečo vydám (ak. (?)), tak to bohužiaľ, tiež asi tak spravím, že emócia výjde na povrch...

a iníí
18.07.2012 12:09:07dát kritice tipLydie
J: ano, podle mne opět zde tak výstižně pojato, tedy že nikdy nelze extrapolovat tvůrčí záměr autora na buď a nebo, jakoby "buď" najednou bylo samostatným motivem a "nebo" tu nakonec suploval pouze čtenář, příkladem tu mohou být rovněž nekonečné motivy symboliky v překladech čínské poezie,.. co o básni tvrdí autor, lze pak např. charakterizovat jako "alibi" pro čin spáchaný ve vnitřně v ne zcela vyhraněném stavu, který se snaží autor zpětně uchopit, opět už většinou pod jakýmsi egoistickým prizmatem,..

když pominu uvedené úskalí jakékoli reflexe,.. co vnímám jako hlavní kámen úrazu v těchto sférách je, že pak v obavě z jakékoli stopy lyriky /tedy v obavě ze strnulosti či stereotypu lyrického klišé/ se lyrický subjekt u mnohých tak minimalizuje, či tak zásadně mění povahu, že jej nelze jako lyrický subjekt už vůbec zachytit, tedy že ono prvoúčelové "odlyrizovávání" textů možná není fungující konstrukční schema, pouze poněkud neblahý fenomén nebo jakýsi typ "odvrácené manýry", který dílo jako plnohodnotný celek ochuzuje o podstatný rozměr, ve smyslu onoho osvobození se od sebe ve všeobecné souvstažnosti,
18.07.2012 10:21:42dát kritice tipvk
redaktor poezie
Jinovata: Na Havrana odkázal whisper hneď na úvod diskusie.

Som rád, že si si všimol to, čo je v názve textu, čo malo byť podstatou textu a čo v diskusii už dlho opakujem: tá "vyrobená" báseň je len prostriedok na kritiku lyrického subjektu.

Úplne priznávam, že odhalenie zámeru básne nič nedokazuje, a nemyslím, že by som niekedy tvrdil opak. Aspoň som to nemal v úmysle.

Áno, oveľa viac kreativity/invencie sa vkladá do narúšania stereotypov na úrovni básnického obrazu ako do narúšania stereotypného lyrického subjektu. Dík za podporu.
18.07.2012 09:25:35dát kritice tipJinovata
Je s podivem, že tu ještě nikdo nezmínil Poeova Havrana. Tam autor rovněž úmyslně tvořil podle schématu i když toto schéma bylo svahou vykonstruovat co nejlepší báseň. To vzbudilo pohoršení a také otázku, jestli je možné takovou báseň odsoudit jen proto, že její původ je racionálně vykonstruovaný. Jako by bylo slušné tvořit geniální díla jedině v ve stavu vytržení, totiž vytžení z vlastního ega, kterému se nechce připisovat všecho. Jakoby nám bylo zatěžko říci: ty něco umíš a místo toho jsme měli potřebu říci, zas ho to chytlo.
A je tu možné srovnání i v další věci. Poeovi jeho záměr tak úplně nevěřili: ať už chtěl, či ne, dostala se do díla třeba i jemu za zády jakási pojící esence geniality, které se po tiché dohodě se sebou samým až tak nebráníl a která je nad rámec konstruovaného schématu. Co o básni tvrdí autor je tak nutné brát s rezervou - jestli si toho z čtenářského hlediska vůbec všímat.

Podpořil bych ale přecijen i vk. Držíme se v diskusi pohodlně sporu o to, že předmětná báseň spolu s odhaleným záměrem nic nedokazuje i když na tomto poli vk již částečně kapituloval, částečně přiznal obdobný pohled na věc. Vyhýbáme se ale samotnému (byť špatně ilustrovanému) problému požadavku na to, aby (zkráceně řečeno) lyrycký subjekt nebyl klišé. vk sice v textu naznačuje i jiné (podle mě nemístné) požadavky(jako dost s hambivou erotikou atd.), ale v diskusi se nakonec shoduje na takto obecné formulaci (což je mé zjednodušení). Je to něco, co místní i kvalitní autory podle mne diskvalifikuje před vstupem na parnas nejvíce. Skoro každý do takové schematičnosti občas sklouzává a nejeden autor v ní setrvává. Formuloval bych to jako zaměření se na obraznou náplň textu s tím, že kostra je zcela bez invence a prakticky náhodně je vybrán ten stereotyp, do kterého to autora zrovna navede. Sebehodnocení (ale i hodnocení čtenářské) se pak odehrává na opět rovině obratů a obrazů a nikoli na rovině vyznění celku jako ne/otřelé souvztažnosti, svérázu, konstelace, dynamiky...
18.07.2012 08:53:03dát kritice tipvk
redaktor poezie
sopran, egil
o tom je môj komentár zo 17.07.2012 10:31:46
17.07.2012 22:42:27dát kritice tipegil
redaktor poezie
Sopran dí pravdu. Ten otisk v textu zanecháme tak či tak. A nechceme-li, je to otisk NAŠEHO nechtění. To jsem měl na mysli, když jsem mluvil hned na počátku o tom, že z ohlasovosti často vznikají ty nejlepší texty. Je to vždy autor, kdo vybírá, klade, volí. Tvoří... A ještě je podstatné (dodám) nezaměňovat autorský a lyrický subjekt, míra jejich splývavosti je volná.
17.07.2012 20:14:18dát kritice tipsopran
vk: ano zovseobecnujem, ale pri nejakej typizacii lyrickych subjektov, sa nerobi ine ako zovseobecnuje. Ty si potom nasledne nieco vytvoril na zaklade nejakych vybratych znakov, ale tohto procesu uz vstupilo tvoje subjektivno. Aj keby si vytvoril kolaze z cudzich obrazov, viet bude tam to tvoje subjektivno pritomne. V podstate si pouzil metodu, ze si sa snazil pisat ako niekto iny, co je len metoda, ne vysledok. Takze to co posudzujeme je tvoj vytvor a ne typizaciu.
17.07.2012 14:39:26dát kritice tipSafián
Gombrovicz mluví o čisté poezii. A to je něco jiného, než je předvedená báseň.
17.07.2012 14:31:45dát kritice tipMarkéta
L: jj, jsem tušila z kterého směru asi vítr vane :)bašó by to mohl být...
17.07.2012 13:48:04dát kritice tipBožena Ovsená
dnes som sa sama čudovala ako je to mozne ze moje najhorsie (najmenej zaujimave) diela maju najviac tipov. Takto to je. hej hej.
17.07.2012 13:11:27dát kritice tipvk
redaktor poezie
Lydie: Viac ako výsledné jedlo (báseň) som chcel skritizovať kuchyňu, recepty, teda spôsob prípravy jedál (básní).
17.07.2012 12:55:40dát kritice tipLydie
M: ale to zase ne já, to tuším Bašó

vk: kdyby ti to s tím samostatným žitím básně, bylo jasné už na začátku, nebyla by možná žádná diskuse.. jen že, dle mého nespisovného názoru, tvúj třetí řádek od spodu v tvém posledním komentáři, tvoří s posledním řádkem stále tentýž oxymóron
17.07.2012 10:31:46dát kritice tipvk
redaktor poezie
whisper, samozrejme si uvedomujem, že:

"Významom diela nie je to, čo mal autor na mysli v určitom momente tvorby diela, alebo čo si autor myslí, že dielo znamená, potom ako je dokončené, ale skôr to, čo sa autorovi podarilo do diela vložiť. [...] Významom textu nie je samotný výrok, ale to, čo tento výrok robí, jeho potenciál pôsobiť na čitateľa."

J. Culler, Krátky úvod do literární teorie

Je mi jasné, že báseň si žije svojím - mnou nekonotrolovateľným - životom.

Za podstatnejšie však považujem kritizovanie tohto typu lyrického subjektu, nie konkrétnej básne, v ktorej sa len koncentrujú všetky jeho neduhy. Takže viac ako "báseň je sračka" ma zaujíma, čo tú sračku spôsobilo.

Aké vytrženie môže (lyrický subjekt) priniesť čitateľovi, keď mu stačia osvedčené recepty básnického konceptualizovania života?
16.07.2012 22:49:44dát kritice tipMarkéta
whisper: díky za milou starostlivost (nejen) o mé oko :)tj. za rozevření nůžek.... Tvá zmínka o oscilaci mezi "básníkem-poezií" a "básníkem-nepoezií" mi mj. připomněla naši poslední rozmluvu zde o rovnováze, kde jsme se tak nějak shodli, že nebýt možnosti oscilace a ztrácení rovnováhy, všechno by se zastavilo. Toto uvědomnění mne také vedlo k použití slov "dít se" (nikoliv dokonavého vidu "stát se")a "znovu a znovu se utvářet" ve vztahu k tomu, kdo JE, k bytí v poezii. Tedy jedná se o dynamickou rovnováhu, jak píšeš - o ztrácení se a opětné znovunalézání. Jo jo, i pád na hubu je krokem vpřed :))
16.07.2012 17:56:51dát kritice tipwhispermoonlite
egil: zrovna v tomhle případě, kde DP píše o oku nevidícím sebe, se mi zdá, že trefuje hlavičku. - protože jaký byl původní záměr vk s tímto příspěvkem? - plivnout si do oka. - a to se ukázalo být zrádným, leč podnětným. vk netrefil, protože neviděl, vlastní oko a místo toho se ozvali jiní - pokud by tomu tak nebylo, hádám, že by vše skončilo bez odezvy. - vk by se zde vyjímal sám sebou poplivaný a nebylo by co dodat. -

jenže neuspěl a našli se jiní, kteří si tu jeho zachycenou slinu o jeho oko chtěli dodatečně otřít. - a v tuto chvíli, vidím, že teprve tehdy nastupuje tvoje korekce původního výroku, že jsou zde oči druhých, zrcadla apod., která poslouží původnímu oku, postiženému, dlužno dodat, dědičným hříchem slepoty.

a snad i já jsem z podobných pohnutek přispěchal s okem svým na pomoc oku tvému, neboť jsi neviděl, že DP viděl, a protože až já budu někdy potřebovat vytáhnout břevno, vím, že budeš nablízku :) - vím, že tvoji vějičku jsem spořádal i s vlákny, neboť žaludek vidí i potmě.

Markéta: díky za avízo. podobně i za tebou se vydávám se svým tesařským náčiním, ať už půjde o třísku nebo o trám. hledám, kde tvůj ucelený výklad uchopit. - vidím místo, kde hovoříš o tom, že se básník, který je poezií, prolamuje do bytí. - jedná se tedy opět o téma překračování hranice, jak je uvádí i egil výše.

začnu z jiné strany a řeknu, že básník, který se stal poezií, již dopsal. - jak je možné opakovat proces stávání se poezií, kterou na počátku nikdo není, když už jsme se jí jednou stali? - jedině tak, že jí zase přestaneme být, že nám uteče a mezi básníkem a poezií se vytvoří hranice. - tudíž je zde oscilace mezi stavy 1) básník-nepoezie a 2) básník-poezie.

takže mi také vychází, že stávat se poezií znamená být, stávat se bytím, existovat, což by odpovídalo jednomu poměrně běžnému náhledu, že básník existuje pouze, když je poezií. - ono to vypadá skoro jako tautologie.

a teď, kdo mu to dosvědčí? - pro koho existuje? - z vk se stává fenomenologický problém. - kdyby si celou úvahu včetně básně nechal pro sebe, měl by stejný pocit existence? - neměl, protože jeho záměrem bylo vyvolat něco v komunikaci směrem ke čtenáři jinému, než je on sám. - sám sobě přeci nebude dokazovat, že napsal sračku. - potřeboval o tom přesvědčit druhé, kteří ji po vůni nepoznali.

takže něco na způsob veřejné sebevraždy. - prostě si to nedokázal udělat někde v koutku. - a nyní musí, chudák, některé z přihlížejících ještě přesvědčovat, že to sebevražda byla, protože se našli tací, kteří si toho nevšimli, ač civěli na celou věc s rozšířenými zorničkami.

anebo oběť: to se mi jeví pravděpodobnější; vk se obětoval, vzal na sebe roucho falešné poezie, pomazal se hnojem a naběhl před metače kamenů, z nichž někteří byli omylem dojati a upouštěli kameny na své nekryté palce. - tak rychle slezl z kříže a ještě se jal je usměrňovat.

jenže, i já si myslím, jak také poznamenal egil hned napoprvé, než byl ze svého stanoviska odveden pochybnými třískami trčícími (asi) z jeho prázdninového pupku (:D - každý máme nějaký, je to věčný boj), že vk na tom kříži oběť dokonal a že na něm zůstal trčet, i když teď předstírá, že na nás volá zpoza scény. - řečeno jinak, báseň jeho záměr nekontrolovaně přerostla, poezie si z něj udělala svého maňáska.

a proč? - ani ten nejnarcisovatější autor neuhlídá báseň před čtenářem, pokud ji zveřejní. - a když ji zveřejní, tak ji ztrácí, i kdyby se proti tomu stavěl na cizí zadní. - a to se stalo i vk.

16.07.2012 17:07:00dát kritice tipMarkéta
L: :) to nejni špatná asociace...
16.07.2012 16:54:04dát kritice tipMarkéta
O.S.: poslala jsem je plošně, nic osobního. za nevítané se omlouvám
16.07.2012 15:21:47dát kritice tipOctopus Syd
prečo som dostal avízo, milá "redaktorka"?
16.07.2012 14:19:45dát kritice tipLydie
M :) třeba jako ten kůň, co sežral, slézovou růži u cesty..?
16.07.2012 12:57:31dát kritice tipMarkéta
Problém nevidím v manifestaci smyslnosti, citovosti, všednosti, archetypálnosti či vymezení prostoru básně dualitou (která btw tvoří základní pilíř řeči, bez které by řeč a lidské myšlení fakticky nemohlo existovat). Problém nastává tehdy, pokud jsou to jak říkáš pouhé „rekvizity“, tedy v duchu citovaného WG, - pokud autor chce tvořit „umění“. Tvoje báseň se na první pohled tváří, že skýtá „něco za“, ale ve skutečnosti...při druhém třetím čtení si citlivý čtenář musí všimnout, že nic nového neotvírá, neprolamuje se do nového prostoru, že se jedná o prázdný, byť elegatně vystavěný dům (jak koneckonců sám tvrdíš...tedy ano, souhlasím). Nevidím cestu v nahrazení postupů tzv. tradičních postupy rádoby novými – postup stále zůstává pouhým postupem, neživotnou šablonou... tedy v žádném případě se nemůže jednat o poezii: tam kde je „báseň a „básník“ není poezie. Básník nepíše poezii, skutečný básník poezií JE. A pokud tento má odvahu a schopnost „dít se“, neustále se znovu utvářet, rozprostírat se do nekonečného množství podob..., prolamuje se do „bytí“ a bytí, svět... se prolamuje do něj. Pak se rigidní konvence pevně svázaných hodnot chvějí („Je třeba, aby se všechny hodnoty chvěly. Hodnota, která se nechvěje, je mrtvou hodnotou.“ /G.Bachelard) a boří a vzniká v pravdě životaschopné a nové. Ale toto nové není „něco“. Poezie, umění žije v člověku a člověk v něm a ustaluje se v tvůrčím gestu. Ale substancionalizovat tento akt znamená poezii zabít
16.07.2012 01:48:53dát kritice tipFouraix
si piš pro sebe. pak ti může být jedno kolik výběrů se urodí. o to větší radost, když se urodí z něčeho, co sis napsal podle sebe a pro sebe, páč jsi právě dokázal zprostředkovat niterný pocit.
tímto sis moc nepomohl, páč psát záměrně na výběry bez angažmá sebe, to by tě stejně dlouho nebavilo. možná tak, kdyby se místo tipů dávaly desetieurovky.)
15.07.2012 12:32:55dát kritice tipJuno
dobrá sranda, pochybuju že to povede k nějakým změnám tady, cestičky jsou dávno vyšlapané
14.07.2012 22:23:43dát kritice tiplujza
Interpretacnemu seminaru sa radsej vyhnem - stacilo mi v skole:-)Tvoja basen mi pripada taka Válkovská - inspiraciu nim tusim aj priznavas. Mne sa toto dielko celkom pacilo. Iba by som podotkla, ze v zavere mi cosi chybalo. Napr. ze sa ta spominana "človečina" nejako viac prejavi. Ze sa "pretavi" do cohosi konkretnejsieho.
13.07.2012 23:28:10dát kritice tipMoje minimálne tretie konto
Ja som to tušil!
13.07.2012 15:49:53dát kritice tipLydie
DP: jestli si chceš dobrodružněji počíst ve skutečně dlouhém komplikovaném pádu do vlasní pasti se vším všudy, podívej se někdy na miroslawkovu esej ve zlatém výběru, tohle je potom jen taková labutí píseň

13.07.2012 14:46:46dát kritice tipegil
redaktor poezie
Mě vlastně upřímně zajímalo, jak zareaguješ. Pořád ještě čekám, kdy se coby redaktor poezie a prózy nějak komplexněji projevíš. A ty to takhle odflákneš - "děkuji za názor"... :-) Takhle mi odpálkovat vějičku.. :-)
13.07.2012 14:40:22dát kritice tipDavidPetrik
@egil: dekuji za nazor.
13.07.2012 13:08:00dát kritice tipegil
redaktor poezie
To je přeci naprosto irelevantní, co píšeš, Petriku. Nechytrá snaha to celé sfouknout jedním zdánlivě duchaplným bonmotem. "Oko nemůže vidět sebe samo.." Ha, jaká to pravda kladoucí celou esej do nového světla.

Ne. Oko se vidí:

v odrazech: v reflexích: očima druhých - k tomu pak v literatuře slouží kritika, která ti takové "lidské zrcadlo" nastaví.

Stejně jako tato esej (a tvoje reakce, jak pěkně odráží šíři tvého ega).
12.07.2012 16:58:11dát kritice tipOctopus Syd
ako sa rýchlo a ľahko dostať do zlatého výberu? staňte sa redaktorom! bóže... :ˇ)
12.07.2012 15:19:00dát kritice tipDavidPetrik
Jako sebeironie je to vesele. Svym zamerem ale pada do vlastni pasti: jakkoliv sebeironicka, odlehcena analyza sama sebe narazi na nemoznost autora opravdu videt sam sebe - oko nemuze videt sebe samo. Kazdopadne ocenuji, ze se autor nebere prilis vazne. Na zulove busty je vzdycky cas;-)
12.07.2012 13:50:03dát kritice tipegil
redaktor poezie
"Zámer mé básně je v tom, že je to šablonovitá selanka od začátku do konce."

Ano. Ovšem moje "dvouminutovka" je rafinovanější v tom, že se TVÁŘÍ, že taková není...
12.07.2012 13:46:32dát kritice tipegil
redaktor poezie
Mně se líbí, co dělají Hoši od Bobří řeky, kteří tato klišé využívají, ironizují, posouvají je dál, zasazují do vyšinutých kontextů. Taková dekonstrukce; a na tom spáleništi i nenucená konstrukce. I to je casta. Sám se delší čas (ač méně úspěšně a intenzivně) mimoděk pokouším o něco svým způsobem podobného.
12.07.2012 13:40:09dát kritice tipegil
redaktor poezie
Anebo obecněji:

Úkol:

vezmi si tužku a papír. Papír si přehni na tři části. Do růžku prvního pole si nadepiš:
Popisy, krajinky, personifikace krajiny;

do růžku druhého pole: zazipované zamyšlení;

do růžku třetího: co z toho sakra plyne pro vesmír, život a vůbec!

Všechny tři části propoj křehkým, citlivým lepidýlkem.
______

Až budeš mít papír popsaný úhlednými verši, přepiš výsledek do počítače a publikuj na literárním serveru. Splnil jsi bobříka poezie, budeš tipován na rytíře umění básnického.
______

Ano, i takhle by to jistě šlo. Ale koho by to probůh bavilo, než nějakého bezduchého egomana?
12.07.2012 13:38:57dát kritice tipvk
redaktor poezie
Zámer mé básně je v tom, že je to šablonovitá selanka od začátku do konce. A vlastně dost banální - zločin se nekoná ani chvostem.
12.07.2012 13:23:52dát kritice tipegil
redaktor poezie
Problém tvé básně je v tom, že je to šablonovitá selanka od začátku do konce. A vlastně dost banální - zločin se nekoná ani chvostem.
____

Existovalo jedno takové známé kliše české poezie 90. let, na které upozorňoval Petr Boháč, než nad poezií - co já vím - zlomil hůl:

začátek tvořila nějaká přírodně-lyrická kulisa, následovala reflexe (popř. přímá řeč) a nakonec transcendentála.

Dvouminutovka:

(plastická evokace)
Štovíky prchají před kyselým větrem
Magazín, bulvár a plody jak oběžník
Déšt, to je planeta s tekutým jádrem...

(reflexe, dynamika, konflikt)
říkáš mi: "Postavils na čaj??"

(pointa, transcendence, poctivá trojtečka)
Na dně mé konvičky se svíjejí v křečích
lístečky čínského čaje
na dně mé bolesti...

12.07.2012 13:22:45dát kritice tipvk
redaktor poezie
dík, zaujímavý text, myslím, že hranica, o ktorej hovoríš, je aj medzi mojou vychodenou cestičkou a divočinou
12.07.2012 13:14:33dát kritice tipegil
redaktor poezie
A dodám:

ano, báseň musí, resp. měla by nejprve promluvit, otevřít prostor pro vlastní "sdělení" (ať už tento pojem v poezii může být jakkoli zavádějící). A ta promluva může probíhat v jakékoli zóně: šedé, béžové, kropenaté - každopádně v zóně, v níž se cítíme "doma".

Pojem, o který běží, jde funkčnost. Nelze vytrhávat básnické prostředky z kontextů a hodnotit je izolovaně. Pokud má přítomnost klišé v básně svou funkci a motivaci, pak proč ne.....

Vzpomínám si, jak jsem v jedné antologii četl starý rozhovor s Holanem z šedesátých let - mluvil v něm o tom, na základě jakých kritérií sestavoval s Halasem jednu antologii: stačilo JEDNO místo v textu, kdy se na sebe podívali a věděli, ano, tohle je ono (tady se něco prolamuje, říkám v souladu s terminologií použitou v eseji, místo, kde dochází k ireversibilnímu činu - "zločinu").
12.07.2012 13:00:21dát kritice tipegil
redaktor poezie
Ok, za sebe to vidím takhle (cituji ze své eseje, kterou jsem na Písmáku publikoval 18.4.2011)

Postupem času se mi hodnocení poezie smrsklo na pouhé dvě kategorie:

- poezie podstatná
- poezie neopodstatněná (či v extrémním případě – zbytečná)

Ale jak to odlišit? Tento problém jsem řešil před třema roky, proto sem překopíruji část eseje, která z mých úvah tehdy vzešla:

Pokud použijeme plošnou projekci, můžeme si vytyčit topos, jehož hranicemi je zákon. Uvnitř hranic jsme neposkvrnění, ale pokud hranici překročíme, dopustíme se zločinu a není cesty zpět. Plod, který Eva utrhla ze stromu poznání, nemohl přirůst zpět ke stopce. Jablko bylo utrženo, hranice bezpečného poznání nevratně překročena.
Pokud nabýváme jakéhokoli poznání, zapisuje se do neuronových synapsí, a i když jsme je už třeba pustili ze zřetele, stále je kdesi v nás vepsáno. Jestliže spácháme zločin, nikdy už nebudeme neposkvrnění, čistí, zůstane záznam v trestním rejstříku. Totéž platí i v případě poznávání – nemáme k dispozici tlačítko „delete“, které by z našeho mozku odfiltrovalo nepohodlné zkušenosti, prožitky, poznatky…

Nyní provedeme plošnou projekci podobnou té, kterou jsme použili v předchozím případě, ovšem s tím rozdílem, že topos cíleně vytyčíme v lidské mysli, či ještě lépe – v mysli většinového čtenáře. Opět si stanovíme hranice (~hranice horizontu očekávání), a mezi ně umístíme vše, co je danému subjektu důvěrně známé – a tím pádem „bezpečné“ – tedy to co už mnohokrát prožil, viděl či četl. Tímto vším je totiž zpravidla utvářeno jeho očekávání.
Většina současné literární produkce je plánovitě uzpůsobena k tomu, aby čtenářova očekávání naplnila, aby mu dodala „jeho pravidelnou dávku emocí“. Takovéto umění je pro autora „bezpečné“. Vše se v něm odvíjí v rámci časem prověřených pravidel. Žádná z hranic překročena není, nic se nemění a zločin se nekoná. V mysli čtenáře dílo působí pouze v oné obvyklé šedé zóně, čtenář se neobohacuje, pouze utvrzuje ve svém běžném prožívání.

Nebezpečím tohoto utvrzování je, že s jeho nadbytkem dochází ke zesilování (~utvrzování) oněch zmíněných hranic. Čtenářova mysl přestává být pružná, schopnost recepce začíná být omezená, čtenář ztrácí schopnost vykročit z horizontu očekávání, transformovat se.Tento fakt je spojený se základními neurofyzikálními principy fungování mozku. U recidivisty je většinou velmi pravděpodobné, že dříve či později opět poruší zákon. U bezúhonného člověka je taková pravděpodobnost mnohem menší.

Zločin se tedy koná pouze v případě, že dojde k překročení hranic obvyklé zóny. Lze toto tvrzení nějak konkretizovat a aplikovat na konkrétní básnický text? Lze rozlišit, která báseň je záznamem procesu spáchání zločinu, a která je pouze efektní procházkou v bezpečné zóně? Je možné aplikovat tento přístup k hodnocení konkrétního básnického textu a říci třeba, že text je nejen zbytečný, ale svým způsobem i škodlivý, protože se podílí na onom zmíněném utvrzování? Máme za to, že to možné je, a to především pomocí intuice. Je k tomu nezbytně nutné jen jediné – citlivý čtenář, který má jednak přirozenou, ale zároveň i pěstěnou schopnost vhledu do sémantiky básnického textu, respektive čtenář, v jehož otevřené mysli je dostatek tvárné i křehké matérie, aby nástroje (~básnické obrazy) měly co formovat a zároveň i prolamovat.

Došli jsme k tomu, že básnickou tvorbu je nutné vnímat především jako proces poznávání a prostředky jazyka jako nástroje, které nám toto poznávání umožňují. Z předchozího odstavce vyplývá, že aby byl „vykonán zločin“ (~aby bylo napsáno dílo, které je podstatné), musí být překročena hranice. Pomocí horizontu očekávání jsme vymezili cosi jako obvyklou zónu, která je hranicí, k jejímuž překročení má dojít, obehnána. Co se však stane v případě, že se báseň pokusí vykloubit se z obvyklé zóny od svého prvního až po poslední verš? Dojde k tomu, že se text se čtenářem mine a cele zůstane mimo horizont jeho očekávání. Hranice opět překročena není, v tomto případě z opačného směru.

Existují však výjimky. Jako příklad použijeme začátek Holanovu Modlitbu kamene:

Paleostom bezjazy,
madžnun at kraun
at tathaut at saűn
luharam amu-amu dahr!

Autor šel v tomto případě takovou cestou, že stvořil zcela imaginární jazyk. Až na několik výjimečných shod – předpokládáme, že náhodných – slova, z nichž báseň sestává, nenajdeme v žádném slovníku. Přesto k nám báseň promlouvá. Tak nějak zvláštně jí rozumíme. Slova jsou ostrá, nekompromisní, „tvrdá jak kámen“... Vnímáme intonaci a domýšlíme si obsah sdělení. Slova nepůsobí svou sémantikou, ale především svou (a)muzikálností.

Aby báseň mohla začít fungovat (prostřednictvím svých nástrojů), musí nejprve vstoupit do horizontu čtenářova očekávání. Pokud se tak stane, pokud báseň ke čtenáři skutečně promluví, započne se proces, který je opakováním tvůrčího procesu (~zločinného aktu). V tu chvíli platí, řečeno slovy Vladimíra Holana: „...báseň je dar!“ – dar čtenářovi od autora (~zločince). A následně už je jen na čtenáři, rep. kritikovi, aby posoudil, o jak hodnotný dar se jedná; a zda vůbec byl nějaký skutečný a podstatný zločin spáchán, či zda se jedná o velkou „sýrovou loupež“.
12.07.2012 12:10:21dát kritice tipvk
redaktor poezie
Ja som zas prišiel k nie úplne banálnemu objavu, že poézia musí být "tvůrčí" napríklad aj pri pretváraní lyrického subjektu.
12.07.2012 11:53:28dát kritice tipJinovata
Už mlátíme prázdnou slámu. Došli jsme prostě k banálnímu objevu, že poezie musí být tvůrčí. Nejde totiž být tvůrčí a dojít k prefabrikovanému závěru - jak naznačuješ. Jakmile jsi jednou tvůrčí, byť v tradičním kontextu, jsi prostě o krok dál a je to tam, vymknul ses.

torpedo: To překrucuješ. Netvrdím, že cokoli experimentálního je poezií, ale že cokoli je tvůrčí, je zároveň experimentální.
12.07.2012 11:51:46dát kritice tiptorpedo
ono by sa to urcite nestretlo s pochopenim :)
12.07.2012 11:39:04dát kritice tipvk
redaktor poezie
torpedo: áno, funkcnejsie by bolo, ak by dany text odhaloval sam seba, ale pravdepodobne by stratil konvenčnosť a nestretol by sa s takým ohlasom ;-)
12.07.2012 11:26:56dát kritice tipvk
redaktor poezie
Skôr to treba chápať tak, že preferujem čokoľvek, čo sa vymyká tomu, čo je vžité, zaujíma ma to, čo vžité nie je.

Nestačí mi, že lyrický subjekt poeticky a citlivo, hoci kreatívne, napíše niečo tradičné, veď práve o tom je tá moja báseň a celý text; resp. nepochopil som, čo myslíš, tou "novou "poetickou", "citlivou" poezii, pokud je psána kreativně, ale přesto v rámci tradičního proudu"

S tým druhým v podstate súhlasím.
12.07.2012 11:12:23dát kritice tiptorpedo
funkcnejsie by snad bolo, ak by dany text odhaloval sam seba a nepotreboval by vysvetlivky. ukazuje to ale akosi pitomost tohto zanru poezie a schopnost citatelov zozrat vsetko, co ma nadych poeticna. na druhu stranu, to uz nam tu predvadza dlhu dobu toru.u

jinovata, je ti jasne, ze takto ale mozme pomaly prejst k tomu, ze prepis kazdeho subjektiveho pocitu je jazykovym a emocnym experimentom. a teda vsetka poezia je kvalitna.
12.07.2012 10:53:22dát kritice tipJinovata
Můžu to tedy chápat tak, že v praxi unáváš i novou "poetickou", "citlivou" poezii, pokud je psána kreativně, ale přesto v rámci tradičního proudu?

- Osobně si myslím, že něco "experimentální poezie" je tak trochu prázdný pojem, protože každá poezie je experimentální - jinak není (kvalitní) poezií. A tento experiment se může udát i na ploše jednoho mm2, není třeba začít psát pozpátku, nebo morseovkou na desky průhledné knihy.
12.07.2012 10:12:16dát kritice tipvk
redaktor poezie
Jinovata: "Setkáváme se již dlouho také s odcizením, znecitlivělostí, realismem, explicitní erotikou." Máš pravdu. Ja však netvrdím, že postupy, ktoré uvádzam, stačí nahradiť opačnými postupmi, ktoré uvádzaš ty.

Citujem toto: „Podriadiť sa osvedčeným, značkovým postupom môže byť prospešné pri zostavovaní IKEA nábytku, ale v poézii nevzbudzuje absencia sporu s vžitými stratégiami žiaducu dôveru. [...] Aké vytrženie môže priniesť čitateľovi, keď mu stačia osvedčené recepty básnického konceptualizovania života?“

A to platí aj pre postupy, ktoré uvádzaš.
12.07.2012 10:00:26dát kritice tipJinovata
"Zahľadenosť do seba, veľká citlivosť a citovosť, symbolistický základ poetiky a hanblivá erotika – stretávame sa s tým už desaťročia." Setkáváme se již dlouho také s odcizením, znecitlivělostí, realismem, explicitní erotikou. A i tyto "postupy" vedou často ke kýči. V tom jsi zavádějící. Nejde o vyměnění těchto postupů, ale o to, aby tvorba byla skutečně tvorbou a kulisy (včetně poloh lyr. mluvčího) jsou jen stavebními kameny. Co se týče postupů a kulis, bylo tu již téměř vše - to ale nevadí.
12.07.2012 09:09:42dát kritice tipvk
redaktor poezie
Tóru:
viz môj komentár 11.07.2012 14:15:21

Jinovata, Lydie, Tóru, Oldjerry:
zámerom textu je formulácia toho, čo mi lezie na nervy, a to v tej najextrémnejšej forme, ako námet na zamyslenie

Jinovata: Inak by ma zaujímalo, aký pravý problém zastieram.
12.07.2012 08:37:57dát kritice tipLydie
v tomto případě to vypadá jakoby prostředky měly znesvětit účel, velmi kvituji pokus o zápornou reflexi vlastního díla, jenomže lyrický subjekt jak jej popisuješ podle mne nemusí takto rovnat se klišé, viz. Jinovata, záleží kam až je schopný se vydat, a jak se vydá, prostě nelze takto paušalizovat, pokud ještě kdykoli překročíš hranici své podstaty, no hurá,.. dále to také vypadá, že vycházíš z předpokladu, že největším znalcem motivů každého textu je nezbytně jeho autor, což mi jako výchozí skutečnost, obecně přijde možná příliš arogantní
11.07.2012 23:48:05dát kritice tipOldjerry
korektor
Ten traktát k tomu dílu je vyčerpávající. Nějak ale neuvažuje s tím, že nové použití starých postupů a prvků poskytuje novou kvalitu, novou situaci, prostředí, působení, účinek. Pokud snad zde naznačuješ, že je to klišoidní, nemáš pravdu, aspoň nikoli zcela. To by zakládalo novou formu purizmu. Víc ani není třeba psát - rozklad proti tvému tvrzení je tady už obsažen. I jinak se to dá ale uvažovat: sedmikráska vyrostlá a kvetoucí mezi tisíci sedmikráskami nevzbudí pozornost, za to však sedmikráska kvetoucí v puklině asfaltu přitahuje pozornost...a nakonec: ryzí originalita je vzácné koření, proto je hodně básnílků, ale málo básníků...
Nikoho necituji. Je to můj pocit.
11.07.2012 23:38:27dát kritice tipStvN
Tyvole a vyber za dehonestaci vlastni tvorby. Kam az saha basnicka stupidita? A muze vubec normalni autor chtit zpochybnovat sam sebe? Kam az saha touha po obdivu. Prostituce. Nic vic. Salute.
11.07.2012 22:17:16dát kritice tipJames.Juyce
Jinovata, kiezby
11.07.2012 22:10:08dát kritice tipJinovata
Souhlasím s tebou, že stylizace by měla být vnitřně reflektovaná, relativizovaná, zpochybňovaná. Já (a věřím, že i Borkovec) se o to taky snažím.
11.07.2012 21:20:29dát kritice tipJames.Juyce
Jinovata, ci uz ide o Borkovca, Gabriela alebo imitacie typu vk, vzdy ide o ten isty typ poetiky s tymi istymi neprijatelnymi stylizaciami, o to tu ide, ci to niekto robi technicky lepsie alebo horsie alebo za ucelom hladat "pravdu", "generovat poeticno", ziskavat oblubu u citatelov alebo mystifikovat, je z tohto uhla pohladu irelevantne, ak sam text dajako nespochybnuje/nerelativizuje tuto stylizaciu
11.07.2012 20:17:33dát kritice tipJinovata
vk: Já ti rozumím, co kritizuješ a souhlasím, že kdo píše tímto způsobem: tedy vršení citových, temných a jiných vrstev za účelem generování poetična, tak nedělá dobře. Halt z toho v širším záběru žádná poetika nevznikne. Takhle ale většina lidí nepíše, většina lidí se podobný arzenál snaží oživit. V drtivé většině se to lidem nedaří, protože je to těžké a vyžaduje to hluboké pochopení toho, co je to poezie. To máš myslím také na mysli, ale zacházíš moc daleko. Přenášíš principielní problém neschopnosti vytvořit si vlastní poetiku s tím, že většina neumětelů se o toto marně pokouší užitím profláklých kulis a poloh lyryckého mluvčího. Žádná poloha není privilegovanější, žádná kulisa. Přesto chápu, že když většina lidí zde to patlá ve stejném duchu, tka může mít smysl říct, ať zkusí tuhle pózu opustit. Protipól úplně stejně svádí k póze, ovšem muž samotná změna posune každého dál, musí se adaptovat a třeba mu něco docvakne. Tvé zobecnění je ale přílišené - upřednostňuješ jedny kulisy před druhými a tím zastíráš pravý problém, který s kulisami nemá moc společného.
11.07.2012 19:38:35dát kritice tiptóru.u
na mieste je jedna otazka.

ak som spravne pochopil, kritizuje sa tu sposob sebavyjadrenia tym, ze sa napada jeho originalita, pristup k nemu, ze je casto imitovany apod.

naopak, hovori sa o "vytrzeni", ako o "odmene" pre citatela.

co takto pouvazovat aj nad tym, ze napriek spominanym vyhradam je pre niektorych autorov tato cesta najvyhovujucejsia pre komunikaciu s citatelom, sami takuto poeziu vyhladavaju, ta cesta, ktoru stavias dopredu ty ich jednoducho nenaplna.

ja si len myslim, ze chyba respekt voci takemuto pisaniu, chapem, ze niektorym sa uz zda prekonany a nechcu to citat, ale dehonestovat ho mi pride akosi sebecke voci ludom, ktori v nom stale nachadzaju to "svoje".

to len na zamyslenie.

inak suhlasim s jinovatovou poznakou, ze co je samo o sebe klise, nemusi byt klise v dobre zvaldnutom celku. povazujem to za dost trefne.
11.07.2012 17:06:39dát kritice tipvk
redaktor poezie
Ja o lyrickom subjekte, ty o bradavke. Hovorím najmä o polohe lyrického subjektu, o samotnom prístupe k textu, ako vravíš, vytváraní akéhosi "kreatívneho klišé" s použitím osvedčených lások, pások, dlaní a bradaviek... nejde mi ani tak o jednotlivé slovné spojenia, ako o celkový pohľad lyrického subjektu na svet.

Vziať klišé lyrický subjekt a ísť s ním do rizika, to je už iná vec - to by bola divočina. Ale tu sa ide skôr na istotu.
11.07.2012 16:34:20dát kritice tipJinovata
To je právě sporné. I láska páska může být klidně umění, když se dobře použije. Pokud ve sbírce dáš bradavce, dlani a dalším motivům další rozměr, nebude to už klišé. To bychom jinak museli zapovědět všechna slova, která kdy byla součástí nějakého klišovitého obrazu.
Tvá báseň totiž není jen taková, jak ji popisuješ. Je tam také spousta snahy zamaskovat klisé kreativitou - kterou nepřiznáváš. Na to naráží egil.
Shodnu se s tebou leda v obecně banální rovině že klišé je fuj a že kolikrát to vypadá tak, jak popisuješ. Jen říkám, že to není tak jednoduché s tím receptem, jak se tomu vyhnout. Umění se netvoří totiž tak, že se vyhýbá klišé, ale že se jde do rizika.
11.07.2012 16:03:40dát kritice tipvk
redaktor poezie
Jinovata: Na kontexte básne určite záleží, ale nijako to nemení fakt, že tento typ lyrického subjektu je klišé/konvenčný/tradičný. Keby sa táto báseň nachádzala, povedzme, v experimentálnej zbierke, lyrický subjekt by sa iba dostal do väčšieho kontrastu, ale jeho podstata by sa nezmenila.
11.07.2012 15:05:12dát kritice tipJinovata
Je velmi tenká hranice mezi stereotypem a tradicí a taky mezi originalitou a blábolem. Ty hranice leží na stejném místě, což znesnadňuje únik od klišé. Kdyby byl tak snadný, jak naznačuješ, bylo by nám hej.
Slabiny textů takto vytvořených se projeví především ve sbírce. Báseň je nositel širší poetiky, nikoli důkaz o sobě samé vytržeý z kontextu. Například ta bradavka v dlani v rámci sbírky může být klišé, ale docela dobře také geniální obraz - přijde na to. Nic není dobré nebo klišé samo o sobě - i klišé potřebuje být ve vztahu, aby se realizovalo
11.07.2012 14:15:21dát kritice tipvk
redaktor poezie
JJ: nie som taký skeptický ;-)

netvrdím, že sebavyjadrenie nepovedie ku konvenčnej poézii alebo že možnosť falšovania atď. konvenčnú poéziu diskvalifikuje; dávam prednosť sebavyjadreniu iným ako uvedeným konvenčným spôsobom (ktorý možno považovať za schému alebo šablónu) - aby autor nezapadol do vyjazdených literárnych koľají (z rôznych kultúrnych a antropologických dôvodov)
11.07.2012 13:51:41dát kritice tipegil
redaktor poezie
Jsem líný myslet, mám prázdniny. Tak se radši snažím (nepříliš břitce a úspěšně) každého rovnou setřít. Třeba v září připojím něco japnějšího, téma je to zajímavé, pojetí diskutabilní.
11.07.2012 13:32:59dát kritice tipJames.Juyce
ja ti hovorim, ze koncept vytrzenia pisatelom a prijimatelom tejto poezie pravdepodobne nic nehovori, nie je pre nich relevantny, preto je nulova sanca, ze by sa im po tomto tvojom pokuse "otvorili oci"

okrem toho: sebavyjadrenie nie je koncept, na ktorom by sa dalo stavat, nim sa totiz da obhajit aj ten typ subjektu, ktory kritizujes, nic na tom nemeni ani to, ze sa taky typ poezie da falsovat, replikovat a imitovat
11.07.2012 13:19:17dát kritice tipWhitesnake
těchto vyceněných subjektů mám plnou l..y..r..i..kUK!
výborné
11.07.2012 13:10:20dát kritice tipvk
redaktor poezie
Fouckault: mne na "avantgardu" (zatiaľ) stačí aj nabúravanie uvedených konvenčných princípov a zídenie z cesty "já básník a mé problémy" v uvedenej podobe

James: snažil som sa ukázať aj to, prečo mi konvenčný lyrický subjekt lezie na nervy

tou citovanou vetou som mal v podstate na mysli, že čím viac je konvenčnej poézie, tým menší je jej účinok, potenciál vytrženia, ktorý považujem za dôležitý, rovnako ako považujem za dôležité sebavyjadrenie
11.07.2012 12:57:54dát kritice tippavlikovaruzenka
víte ale co je nejhorší? Že nám mozek potsouvá někdi dávno přečtení, zasunutí hluboko f podvjedomí, nebo nepřečtení, ale i tak dávno napsaní.
11.07.2012 12:46:00dát kritice tipJames.Juyce
jedine, co si ukazal, ze pri troche zrucnosti nie je tazke napisat konvencnu basen, a?

citujem: "Kedysi možno takéto písanie prinášalo autentické estetické či myšlienkové napätie, ale jeho pokračujúce obžúvanie už nemá tento potenciál, keďže ho medzičasom skonvencionalizovali celé zástupy epigónov a remeselníkov." podla vseobecneho kladneho prijatia tento potencial ma, ci? znacna cast citatelov (a dokonca aj kritikov) neocakava ono Srankove vytrzenie, ale naopak sebapotvrdenie, je to kulturna a antropologicka zalezitost

Gombrowiczov citat je uplne mimo, imperativ "vyjadrovat sam seba" mi je krajne podozrivy, nezaujima ma sebavyjadrenie

zaverecna poznamka v zatvorke je nadinterpretacna blbost
11.07.2012 12:43:43dát kritice tipvk
redaktor poezie
pavlikovaruzenka: áno, netreba sa opičiť
egil: škoda, že ťa text nepodnietil ku konštruktívnejšej reakcii
sopran: príliš zovšeobecňuješ, erotika u tohto typu lyrického subjektu býva jemná, náznaková a nie otvorená, pornografická či vulgárna
11.07.2012 12:31:53dát kritice tipFouckault
poetický generátor je náš mozek,

ano tímto způsobem se píše a tvoří poezie, není to nic co by se dralo extaticky samovolně z duše citlivého jedince (romantické klišé), ale mozkem vytvářený kalkul jazykových variací, jednou to klapne, podruhé nikoli, časem špatné básně odpadnou a zbydou jen ty dobré.

Skutečně avantgardní by bylo vystoupit z poetiky směrem buď k větší destrukci jazykového úzu, nebo rezignovat na tradiční básnickou činnost obecně a věnovat se básnickému prožívání života bez tvorby artefaktů (pocitové životní umění),..

kdo toto umí bez toho aby se stylizoval do pozice básníka píšícího básničky je za vodou - vyzrál na své ego (já básník a mé problémy - obejraná píseň) a jazykový antropocentrismus (jazyk jako výrazový prostředek a sebestřednost lidství)
11.07.2012 12:28:57dát kritice tipwhispermoonlite
>>> The Philosophy of Composition"
11.07.2012 11:56:03dát kritice tipsopran
nechapem, ked bradavka hreje v dlani je to gyc, ked na penise je to umenie? Ked na kokote je to porno?
11.07.2012 11:55:44dát kritice tipegil
redaktor poezie
Směju se.. To naštve, když člověk nechtěně (protože mimoděk) napíše text lepší než většina těch, u nichž se ''snaží o kvalitu''. Legrační, leč běžné. Podobnou ohlasovostí vznikají často ty nejlepší texty... Ne že by tento byl zas až tak super.
11.07.2012 11:29:03dát kritice tippavlikovaruzenka
tak pokut sem dobře pochopila, nemá cenu stilizovat se za velkího básníka, vimíšlet krkolomní metafori a ufiknout si ucho, ale bít sám sebou a nebát se sfou pravou tfář ukázat čtenářům.
Pokut ano, tak mje váš názor těší, páč mám stejní a snažím se bít upřímná.
11.07.2012 11:19:29dát kritice tipvk
redaktor poezie
Nemyslím si, že kážem o správnosti a tým sa obmedzujem. Naopak, poukazujem na obmedzenosť tých, ktorí sú zahľadení do seba, s nádejou, že vysunú tykadlá.
11.07.2012 10:42:47dát kritice tipMiroslawek
hehe... no nedá mi to nepřipomenout památku Julese Ferneta http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=335392
11.07.2012 10:38:15dát kritice tiptóru.u
ja som vravel, že si myslím, že si len veľmi sofistikovane strielaš :)
11.07.2012 10:22:09dát kritice tipEli.Benett
Čtenář básní by se postupem času měl smířit předně sám se sebou. Je jasné, že se nakonec přikloní k určitému směru psaní, oblíbí si druh té a té poezie. Není však dobré prizmatem svého poznání hodnotit vše kolem sebe (už na vždy), dobré je to do určité míry, ano, ale součastí by měla vždy a zůstat i sebreflexe, neboť potom snad nedojdeme k předsukům a neomezíme pohled prostě hlavně sami sobě.
A konečně tvorba může být učelová, na efekt, planovaná, ale v mnohém je přeci jen více projevem vnitřního světa každého umělce, je to jeho cesta.
Kázat proto na základě svého pohledu o správnosti omezí prostor jen tomu, kdo tak činí sám.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.