Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kalendářní mezník

17. 07. 2012
4
11
2063
Autor
pedvo

                                                             KALENDÁŘNÍ MEZNÍK

     V lese se vždycky určoval čas podle událostí, ke kterým kdy došlo. To či ono se stalo toho roku, kdy padl velký dub u paseky, kdy sama ta paseka vznikla ohněm po úderu blesku nebo když se do jeskyňky ve skále pod viklanem nastěhoval nový skřítek. Některé z těchto mezníků byly i velmi podivné, a jedním z takových bylo i určení „když hejkal dělal ten ohromný rámus.“ Vzhledem k tomu, že hejkal dělá rámus skoro pořád, muselo to být opravdu něco extra. A také že bylo, on se totiž smál. Ne tak jako když někoho straší, ale opravdu, naplno, a byl to jekot tak příšerný, že tuhla krev v žilách i míza pod lýčím a lidé v nedaleké osadě zapalovali svíčky. Smál se, ostatně jako každý, kdo byl tenkrát nablízku, nešťastné příhodě bludičky od tůňky v mokřinách. Bludička ovšem nesla ten výsměch velmi těžce a každá připomínka té události ji dodnes hněte.
     Vydala se tenkrát dost daleko lesem za jakousi skupinou zbloudilých lidí, kteří ztratili cestu a bezhlavě se motali sem a tam. Před takovými stačí napodobit člověka s lampou a jdou za ní jako ovce až k mokřinám. Pak se jim ukáže jako svítící okno, oni sejdou s pevné země a už jim čvachtá v botách. Když kolem nich trochu zakrouží, zamotají se a jsou její.
     Jenomže to bylo od domova trochu dál, než byla zvyklá, pospíchala a ve svém nadšení pro věc si nedala pozor, kam šlape. Překročila bludný kořen a náhle sama nevěděla kudy kam. Zoufale chodila po cestách i houštím, zprvu skutečně nějakou chvíli sledována tou ztracenou skupinou zbloudilců. Poznávala známá místa, ale cestu od nich domů nenašla; dostala se až na kraj lesa, nic jí to však neřeklo. Kolem sebe cítila výsměch, jak se všichni okolo baví jejím neštěstím, vždyť aby bludička zabloudila, to se hned tak nevidí. Nakonec vypukl nepokrytý smích, kterému dal hejkal korunu.
     Až svítící pařez se nad ní slitoval, on je spřízněn na obě strany, jak s bludným kořenem, tak i s bludičkou. Nějak to zařídil a po podivné proceduře bludička mohla zase jít, kam chtěla. Zdrceně se dovlekla domů k tůňce a tam pak hořce plakala hanbou a ponížením. Taková ostuda! Dlouho potom trvalo, než si troufla vyjít ven do lesa. I po takové době se jí ale zdá, že okolí je plné posměchu a každou zmínku o hejkalově tehdejším vřískotu vnímá jako narážku na svoje utrpení.
      „Buď ráda, že je to takhle, ty hloupá,“ utěšuje ji skřítek zpodviklanu, „jak by se to asi říkalo, nebýt toho hejkalova řevu? ,To bylo tenkrát, když bludička zabloudila, tamto se stalo hned potom, co bludička netrefila domů,´ líbilo by se ti to víc?“
     Že mohlo být ještě hůř ovšem neznamená, že takhle je dobře. A kdyby alespoň šlo jen o to zabloudění! Tomu by se s takovým odstupem času dokázala i sama zasmát. Ale že ty lidi, tu skupinku zbloudilých poutníků tenkrát ve své zmatenosti vyvedla z lesa do bezpečí, to snad už nikdy přes srdce nepřenese. Tím je celá událost mnohem více hořká, proto každá její připomínka bolí dvojnásob.


11 názorů

Janina6
22. 07. 2012
Dát tip
Já taky vím... :-) A nemysli si, že se považuju za nějakého neomylného znalce, který by ti mohl něco "předepisovat", jsou to jen náměty, vyvolané pocity z četby. Jak s nimi naložíš, je čistě na tobě.

VH64
22. 07. 2012
Dát tip
Já vím...

pedvo
22. 07. 2012
Dát tip
Jejej, VH64 a Janinko, vždyť já to ani doslova neberu. Stačí mi, že se dozvím o té či oné slabině svého dílka, těší mě, že se jím někdo takhle zabývá a za hlavní považuji, že se čtenář baví.

Janina6
22. 07. 2012
Dát tip
Vycházela jsem hlavně z toho, že jde o pohádku - dlouhá složitější souvětí a delší popisy bez nějakého výraznějšího oživení jsou spíš pro zkušenější čtenáře. Děti potřebují hodně děje, kratší věty, ve kterých se dokáží snadno orientovat, jasně srozumitelná slova a dobře představitelné situace, kterým právě ty přímé řeči dodají barvitost a "živost". Se zájmeny jsem to nemyslela tak, že bych zrušila všechna :-) "Taková ostuda" je samozřejmě v pořádku, šlo mi o to, že vzápětí následuje "I po takové době", a tam už by se dalo slůvko změnit.

VH64
22. 07. 2012
Dát tip
Nedalo mi to. Přečetl jsem si "Bludičku" ještě jednou, hledal jsem zájmena a zkoušel jsem si je rušit. Ee-e... Tady ne. Sem podle mě patří. Je to vyprávěnka strejcovského typu, sice ne až jako Květoňova Afrika, ale i tak sem patří lidočeština. A v té se to běžně zájmeny jen hemží. Já doporučuji nechat, jak je. A s přímou řečí to vidím podobně, je to vyprávěnka. Když si lidi vypráví, jen málo do vyprávění vkládají přímou řeč. A v téhle toho koneckonců nikdo nikomu moc nepovídá, tak jaká přímá řeč?

pedvo
21. 07. 2012
Dát tip
VH64 - Jsem rád, že kromě dam jsem pobavil i pána. Dík za avi Janině. Janino, bez obav, že bych nebyl rád (i když „být rád za něco“ je novotvar, který se mi příčí, je to ale zřejmě nezvykem.) Jako obvykle si z kritiky vyberu, co se mi líbí, s tím se polaskám a pak se uvidí. Docela Ti můžu dát za pravdu, ovšem ne všude. Například „Taková ostuda!“ apod. – zdůrazňuje, že ostuda byla veliká, doba dlouhá… Poslední věta se vztahuje k něčemu jinému, než předchozí. Ostuda bolí, ale to, že ty lidi zachránila, bolí dvojnásob. Jedna připomínka se tedy týká dvou věcí. A za kritiku dík, kdybych ji nerad, nepsal bych na Písmáku.

Janina6
21. 07. 2012
Dát tip
Díky VH64 za avízko, taky jsem se pobavila. Ovšem nebyla bych to já, kdybych neměla i nějaké připomínky, takže nevím, jestli bude nakonec autor za tu návštěvu rád :-) Je to moc pěkný příběh. To rozhodně. Nečte se mi ale tak dobře, jak by asi měl. Například mi tu chybí přímé řeči. Ona tam jedna sice je, ale až v závěru, a to je skoro pozdě. Navíc je to pohádka, a děti by určitě rády "slyšely", jak si bludička zoufá, nebo jak konkrétně se jí v lese smáli. To, jak jí nakonec pomohl pařez, jsi taky přešel strašně rychle. Jako bys to vyprávění chtěl mít honem za sebou. Z jazykového hlediska jsi věty přesytil "pomocnými" slovy - zájmeny, spojkami, příslovci... třeba hned na začátku: "ke kterým kdy došlo. To či ono se stalo toho roku, kdy..." To je pohromadě příliš mnoho slov, která sama nenesou význam, takže čtení klade větší nároky na "udržení nitě". V případě dětského čtenáře je to docela problém. Ukazovací zájmena bych místy radila škrtat, "ten", "takový" a podobně, zvlášť pokud se opakují blízko sebe (Taková ostuda!... I po takové době...) nebo je jich v souvětí hodně (jak by se TO asi říkalo, nebýt TOHO hejkalova řevu? "TO bylo tenkrát...). Kolem sebe cítila výsměch, jak se všichni okolo baví - kolem a okolo sice nezní stejně, ale význam je totožný a působí to proto jako neobratné opakování. Tomu by se s takovým odstupem času dokázala i sama zasmát. - zase trochu přezájmenováno. "Takovým" bych vypustila nebo něčím nahradila. Poslední věta mi připadne nadbytečná, vlastně jen rozmělňuje pointu, která by docela vtipně mohla končit tím "nepřenese". Zbytek jen opakuje, co už jsi sdělil (jak ji každá připomínka bolí), dokonce na dvou místech pohádky.

VH64
19. 07. 2012
Dát tip
I pána jste pane pobavil! Jen se divím, že sem nezabloudilo lidí víc?! Janino, můžu?

pedvo
18. 07. 2012
Dát tip
Milé dámy, jsem rád, že jsem vás pobavil. Dík za komentáře.

Alegna
18. 07. 2012
Dát tip
:-) to je milé a úsměvné, udělat dobrý skutek omylem, myslím, že se to děje i v reálu (-:

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru