Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zachránil jsem tě!

20. 01. 2002
1
0
1316
Autor
BloodTears

skřítčí pohádka o tom,že chytat skřítky se nevyplácí:o)Napište mi jestli se líbila aspoň malinko...skřítkovsky:o)

A přišlo ráno.Ptáčci zpívali své trilky rozespalými zobáčky a sluníčko vykouklo přes okraj poslední tmy jestli už mu začala směna.Když to zjistilo,protáhlo nožky(pomalu,jednu po druhé)a začalo se smát nad celým světem.Paprskové prstíky pohladily širá pole a poklepaly v rytmu větru na čela posledním spáčům léta.V podivné melodii sluníčkových housliček se tu probouzela k životu celá pestrobarevná paleta živáčků a živinek...
 
Pískáček vyskočil z postele s takovou rychlostí, až se napomenul že to s tou dychtivostí nesmí přehánět.Co kdyby zakopl o stůl a přerazil se v té rychlosti o stoličku!Barborka by ho pak s boulí na hlavě nechtěla ani vidět...
Postavil na čaj a zkusmo udělal pár dřepů.Ustlal si rozházený pelech a rozhrnul malinkaté záclonky v ještě menších okenicích.Polibek přímo od sluníčka byl přesně tím co potřeboval.Ani nedopil čaj a už otevíral dvířka své chaloupky.Nasál sladký vzduch plný léta a barev a už si hopsal se stéblem od pampelišky v ruce mezi nízkými keři.Chaloupka se mu ztratila v dáli mávajíc záclonkami na rozloučenou.Bylo tu ale krásně...
\"Dneska složím tu nejhezčí písničku,to vim úplňouc jistě!\"oznámil okolním listům jenž míjel,\"Barborka bude čubrnět!\"
Les kolem Pískáčka ožíval s tóny nových skladeb.Zelené trsy jemné trávy ho skotačivě odrážely zpět když do nich skákal aniž by přestával hrát.Tak mu cesta k jahodovým keřům utekla jako voda co padá z větví když prší.Pampeliškovou píšťalku schoval do trávy a potichu zalehl mezi první listy keřů.Byl tak malinký že jej přikryly celého.Srdíčko mu bilo jako na poplach,bál se že tu Barborku neuvidí.V úplném tichu(rušeném zurčením nedalekého potoka)se pak zaposlouchal jestli neuslyší svou lásku...
Očka se mu rozšířila radostí když uslyšel známé mlaskání a zvonivý smích Barborky z Březového lesa.Sotva zadržel svůj smích když uslyšel pár slovíček její chronické samomluvy:\"Tahle jahůdka byla dobrá ale tahlenc bude ještě lepčí!\"nebo:\"sem upatlaná jako prasátko,i když jsem ho ještě nikdy neviděla...ale musej vypadat jako já teď!Jsem celá od jahod!\"Při slovech \"dám si ještě jednu\"se Pískáček připlazil co nejblíž to šlo a kochal se pohledem na nic netušící vílu(abych vám to upřesnil:spíše vílítko protože byla velká právě jako ten jahodový keř co u něj seděla).Baštila s takovou chutí až se přistihl že má hlad.Vduchu se okřikl aby dostal odpověď od svého malého bříška v puntíkatých kalhotách(samozřejmě že na jednu kšandu),zakručelo mu v břiše tak až to odvedle přestalo mlaskat.
\"Je tu někdo?\"ozval se tenounký hlásek(jako konipásek).Pískáčkovo bříško bylo rychlejší a zakručelo to znovu(ten zvuk připomínal startujícího čmeláka).
\"To jsem já...Pískáček\"řekl Pískáček.Barborka se rozesmála a pak si upravila šatičky z pavučinek(s pár fleky od jahod).
\"Jsem jako prasátko,ještě by ses mě lekl\"pípla Barborka těsně předtím než zjistila že se na ní už hodnou chvíli dívá.
\"Myslela jsem že jsi...\"
\"Strrraššidlo?\"Naznačil Pískáček hlubokým sípavým hlasem nestvůru(znělo to však jako nastydlý hejkal).
\"Jo.Víš ty vůbec kolik jich tu kolem pořád je?\"Zakoulela očkama a vstala.
\"Stašidla vedne spěj a navíc...\"zarazil se aby si vzpoměl jak se jmenují ti tvorové co tu občas chodí.
\"Navíc co?\"poskočila Barborka.
\"Navíc ti strašej jenom lidi\"ukončil to Pískáček.\"Jenom lidi a ne nás,patříme přece k nim,no ne?\"
\"Asi jo\"usmála se Barborka a udělala špičkou své vílí nožky ďúlek do země.
Tak tam stáli naproti sobě(když Pískáček konečně vstal byli stejně vysocí) a oba stejným způsobem klopili oči k zemi.Bylo jim spolu moc dobře a tak dlouho už si chtěli říct tolik těch hřejivých slov, co se v takových chvílích přece říkají.Pískáček z toho měl divoké sny a Barborka těžká křídla.Něco jim říkalo že si to už musejí říct,něco chtělo ven a bušilo to velkou pěstí na chatrná vrátka jejich myslí.Ve chvíli kdy Barborka ucítila Pískáčkův pohled na svých očích zvedla i ona svůj pohled k těm jeho.
\"Složil jsem ti písničku!\"Vykřikl Pískáček náhle až ji skoro polekal.Vyskočil jako gumový míček a jak se oběvil tak zmizel mezi keři a jahodami.Ještě než se stačila Barborka vzpamatovat tak už nedaleko zazněla veselá píšťalka linoucí se ze stébla pampelišky.Kdyby nám tak ta jeho píšťalka mohla zahrát sama a my při ní tančili...pomyslela si Barborka,to by bylo krásný!
 
V lese to varovně zašumělo a slunce se na chvíli přestalo smát.Vlahý větřík co tudy létal aby pocuchal košaté hlavy vysokých buků,bříz a dubů se s leknutím rozplácnul o dvě umaštěné postavy.Snad měly příbuzné v nočních stínech,možná to byly přízraky z hlubin stakletých roklí...
Nestalo se to náhodou ale byl to osud(který rád hraje označenými kartami se smrtí a životem).Dva páry uší zaslechly veselou písničku odkudsi z lesa a jejich těžké boty změnily směr,sešly z cesty přímo do lesa...
 
Pískáčkova pampelišková hra roztančila všechny kdo měli nohy a mohli se pustit do kola.V takové písničce z lásky je všechna magie světa,roztančí vás jako sluneční housličky po ránu.Barborka radostně mávala motýlími křídly a smála se na celé kolo.Myslím že i ty jahody byly červenější při té písničce než dřív(a nedaleké mraveniště skladbu využilo jako doprovod k polednímu dýchánku u larvího čaje).
\"Miluju tě,Pískáčku můj,milujuuu!\"Jásala Barborka zbavená všech zábran celému lesu.Vezmete-li to jakkoli,tak skřítčí láska je stejně velká jako ta lidská.Dokáže i hory přenášet a dokáže z vás udělat jiného člověka zrovna tak jako i jiného skřítka.Snad osudu,snad nějakému skřítčímu bohu(majícímu svůj oblačný zámek v přízemní mlze)se zachtělo těm dvěma hodit klacek pod nohy.Nebyl to však ledajaký klacek,byla to větvička měnící koloběh událostí.
Malá křidýlka náhle ztuhla uprostřed tanečku nad hlavou Pískáčka zrovínka v tom nejlepším.Oba skřítci ještě nikdy neviděli tak velké ruce(a necítili tak odporný smrad z nemytých svršků potažmo celého těla).Někdo sem sáhl mezi keře,popadl malou Barborku a by zmizela  neznámo kde.Písnička ustala a Pískáčkova kudrnatá hlava zmizela v listí.Na celý les jako mávnutím kouzelného proutku padlo napjaté ticho(jen puknout).
\"Sakra,byl tu ještě druhej hajzlík....ale ňák sem ho v tom zelenym tady ztratil...\"ozval se hromový hlas.
\"Seš slepej jako motyka!\"Zasípal někdo druhý.\"Vokaž mi tu nádheru!\"
\"Sem si jistej že tady byl ještě jeden ale...von se nějak vypařil nebo co\"zahuhlal ten obr nad Pískáčkovou hlavou schovanou pod listím(neuvěřitelně mu táhlo z huby).Tlusté prsty(velké jako sám Pískáček)pečlivě prohledávaly okolí.Jejich majitel si něco nesrozumitelného brumlal pod strniště mastných vousů,patrně nadávky neurčitých rozměrů.
\"Vyprdni se na to,Paličáku,máme aspoň tuhlenc poletuchu!\"Zahučel Paličákovi jeho kumpán za krk(div mu tam nenechal kus oběda jak prskal).
\"Ale jestli ho jednou najdu tak mu zakroutim krkem...se mnou si nikdo hrát nebude!\"Šla z něj hrůza asi jako z opuštěné latríny(taky z něj tak táhlo)
\"Máme ale štěstí,co?Basáku?\"Loupnul po svém souputníku pohledem Paličák.
\"Bude prrrrrachůůů jak krysss v mym bejváku!\"Rozeřval se Basák na celé kolo jako by nebylo už takhle dost randálu.
\"Se vožerem...\"zamlaskal Paličák a z očí se mu staly dva žejdlíky piva.
\"Začne novej život sakrrrrrráááá!Za tuhlenc mrchu nám daj čarodějové pěknejch zlatek na prkno!\"Zavyl Basák(podobně vyjou vlci v posledním tažení)a stiskl Barborku tak až jí vytryskly slzy z očí.Pískáček stiskl zuby a zaťal pěsti.Moc to bolelo oba dva.
\"Co myslíš že s nima dělaj,Basáku?\"
\"Strkaj je do těch svejch lektvárů,sou prej strašně moc cenný...\"Basák se se zalíbením podíval do lesklých očí Barborky(viděl tam místo ní už měšec s penězi).
\"Tak to vysolí dědek pěknejch pár cedníků nebo...\"
\"...z něj uděláme jídlo pro krysssy!\"Zasičel přiožralý Basák a zakoulel hrůzostrašně očima plnýma červených žilek.
\"Áááááááááá!\"Shodli se dvojsípavě na věci oba dva a pokládali ji za uzavřenou.
Se zapálenou loučí která díky jejich mastnotě mohla v klidu rozhořet i je samotné aby měli víc světla,kráčeli ještě kousek do nitra lesa kde po několika marných pokusech o oheň ulehli na listí.Barborka byla zavřená v rezavé kleci kterou sebou táhli už z města,kdysi v ní byl totiž papoušek(ale měl tolik rozumu že nasimuloval mrtvici, aby po svém vyhození v přístavu odplachtil do co nejvzdálenějších krajin).Nedalo se odtud nijak utéci i když zámek by mnoho nevydržel(ale nebylo už síly).Láska,jak je už známo,i hory přenáší,tak proč by nemohla přenést i klece, že?
 
Bylo to nanejvýš odporné ale nedalo se s tím nic dělat.Jednou to prostě musíte zkousnout, ať to bude mít jakékoli následky.Měsíc totiž právě vycházel ze své skrýše za černým mrakem když se docela malinkatý skřítek v puntíkatých kalhotách s jednou kšandou přes rameno a s kudrnatou kšticí s velkým nadšením zakousl do smrdutého palce Basáka.
\"Áúúúúúúú!\"Basák vyletěl do výšky jako pinpongový míček(jeho tělo mělo stejné parametry).Zběsile se rozhlížel kolem sebe ale nikoho kromě Paličáka a prázdné klece neviděl....cože?Prázdné klece?
\"Chybí mi snad kousek nohy!\"Ječel hystericky Basák a tančil na jehličí obřadní tanec indiánského kmene Jednonohých.
\"Co ječíš?\"Ozval se konečně opožděný Paličák.
\"Nemám palec,nemám paléééc!\"Řval se stejnou,ne-li větší intenzitou Basák.Paličák se mu vyjeveně koukal na ruce,na hlavě ještě ptačí hnízdo(snad i s vejci)z listí.
\"Dyk máš fšecky prsty...\"nejistě zahučel k tančící postavičce koulející očima.
\"Na noze ty kolohnáte!\"Zaječel Basák jako kdyby mu ten prst ukousl Paličák.
\"Nemáš ho tam.\"Zůstal civět kolohnát.
\"To vim taky ty....\"Sípající Basák nenacházel slov.Teprve teď si poprvé pořádně uvědomil že má kamaráda nápadně podobného hrubě omýtnuté fošně.Mentálně i fyzicky.
Po počátečním šoku z toho že lesní bytosti umí taky víc věcí než vykukovat z pod listí nebo plavat v čarodějných kotlících,se dali do navztekaného hledání těch spiklenců ve tmě.Klec však prázdná nebyla,to jen Barborka se na dně zaházela černou hlínou donesenou od Pískáčka a tak splinula s dnem klece v té tmě dokonale.
\"Nic sakra nevidim!\"Ozvalo se opodál jejich kdysi krásného místa na spaní(s kousavými skřítky).
Pískáček přiběhl jako veverka ke kleci a pronikavě zapískal na pampelišku.Barborka zakoulela očkama jak se lekla.
\"Co to děláš?Prozradíš nás!\"Pípla ke skřítkovi.Ten však věděl moc dobře co dělá,zapískal totiž znovu a ještě víc než předtím.Netrvalo dlouho a už sem letěl ostrý kámen následován jeho rozzuřeným kulhajícím majitelem.Pískáček vsadil na všechno.Nechal si Basáka přiblížit skoro až k sobě a díky své rychlosti musel stačit uhnout.Není moc chvil v životě kdy vám proletí všecko co jste už zažili před očima.Většinou se pak buď oběvíte v potemnělém baru s kmotřičkou smrtí a nebo si vesele odskáčete do dáli.Pískáček nerad seděl v baru už jenom z toho důvodu že nevěděl co to ten bar vlastně je...
A pak přišla rána.Obrovská rána kamenem v Basákově velké paži.Kámen šel na jistotu.Basákovy oči snad musely nějak prosvítit tmu,že viděl Pískáčka tak dobře.
\"Tu mááááááášššššššš ty mrrrrrchooooo!\"Zasípal a díval se jak to malé tělíčko s pampeliškovým stéblem v ústech jen stojí a pak mizí pod kamenem.Něco uskočilo a kámen urazil zámek u klece jak se postavil Pískáček blízko ní.Myslel si že už je konec a po těžké ráně zakolísal,neměl však udělat krok zpět.Našlápl na ostrý kámen který tam kdosi sotva přivalil a už se řítil k zemi.Padl na kolena bolestí když mu ostrý hrot nabroušené větvičky kdosi z klece zapíchl do ucha.Jeho křik zanikl ve tmě lesa která jej pohltila jako malinu...
 
Dvě postavy pak ještě za tmy mizely z lesa ven,jedna kulhala a naříkala,druhá se bázlivě otáčela za sebe...do stínů.Lesní bytosti,obzvláště skřítci,dovedou opravdu mnohem víc a ti dva to poznali až teď.Hádali se mezi sebou jako dva prskající kocouři celou cestu.Měli tolik peněz nadosah a nakonec zdrhali jako vyplašení psi.Basákovi opravdu chyběl palec a to mu nahnalo strachu docela dost(nejen jemu).Když mizeli v dáli a opustili i ty poslední stíny větví,někde uvnitř lesa to zašustilo a ozvala se skočná,veselá melodie zahraná na pampeliškový stonek.Někdo tam tančil a někdo se tam radoval,dvě ruce se spojily a sladký,skřítkovský polibek zacelil i ten poslední škrábanec na kudrnaté hlavě Pískáčka.

Nuitík
27. 01. 2002
Dát tip
jůůůůůůů, to je tak roztomilý!!! Kdo by si troufl na skřítky :o) tip!!!*

Tajta
21. 01. 2002
Dát tip
Musím říct, že se mi to líbilo víc než trošku. Ze začátku jsem to odhadovala jinak, ale pak přišla akce a to mě udrželo až do konce. Kdyby to bylo napsaný jinak, tak nevim nevim, ale ty jsi tomu vdechnul svým stylem jakýsi vnitřní život. To prostředí je éterické a přitom živé. Vždycky jsem chtěla v takovém světě žít...

BloodTears
21. 01. 2002
Dát tip
Díky za krááááásnou kritiku!!!Taková,jako je tato,mě dožene co nevidět k další potrhlé pohádce:o) Blood

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru