Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hevy

Výběr: emizat, Gora
27. 07. 2012
29
52
4889
Autor
Lakrov

 

 

 

Prolog

 

 

A co tebe nejvíc bavilo?

Asi tělocvik, přestávky, zpěv...; pamatuješ třeba, jak...

Ty si ještě něco pamatuješ?

Něco snad jo. Třeba gramatiku.

Fakt? To myslíš jako češtinu? Jak to?

Kvůli muzice...

 

 

 

 

 

Hevy

 

 

„V hudbě je život Čechů,“ zopakoval Hevy uznale poslední větu a sklapl notes. „Za jedna. Kdo si chce připravit referát na příští hodinu?“

 

 

Referát se pochopitelně nechtělo dělat nikomu. Jenže učit se teorii a ty ostatní kecy je leda tak pro šprty, a zpěvem si kluci, když mutují, známku z hudebky nevylepší. Proto se asi Marek přihlásil. Téma: moderní hudba. Janáček nebo Martinů, představoval si nejspíš Hevy – teda učitel; to jméno vzniklo ze zkratky v rozvrhu. HV jako hudební výchova.

Za týden přišel Marek se srolovaným plakátem. Pověsil ho na tabuli; zezadu, asi aby to bylo větší překvapení. Byl na něm takovej kudrnatej exot s kytarou. Na gramofon posadil desku.

Začala hodina. Zkoušení a chvilka napětí. Pak teorie, noty, stupnice – nuda. Sborový zpěv národních písní; aspoň že ne ruských... A závěrečná volnější čtvrthodina.

„Kdo má na dnes referát?“ rozhlédl se Hevy.

Tušili jsme, že přijde malé překvapení; možná velký malér. Od Hevyho se to dalo čekat a od Marka taky. Jenže ten se postavil před třídu a začal jen tak spatra vyprávět o náladách šedesátých let a vlivu na léta sedmdesátá a o hudbě na starém kontinentě a hudbě v zámoří, uvedl pár jmen, pak najednou otočil tabuli a řekl: Tohle byl...

Zaujalo mě slovo byl, protože to jméno Marek předtím neřekl.

Otočil se ke gramofonu, posadil jehlu do drážky a ozvaly se tóny, z nichž bylo jasné, že teď už ten malér přijde.

Čak-čak dyng-dyn-dyn-dyn, čak-čak dyng-dyn-dyn-dyn, zacloumaly námi první čtyři kytarové takty, a já sice ve vteřině věděl, že jsou to B-dur, C-mol a Gis-dur ale ještě roky jsem nevěděl, jestli se něco takového poslouchat smí nebo nesmí. Znělo to tak nehezky, neuhlazeně, ale zároveň v tom byla jakási síla, která by člověka málem přiměla vstát, poskočit a zakřičet, nebýt to zrovna ve škole. Bylo to ještě nakažlivější než když Luboš Jíra z devítky mlátil v parku do kytary a vyřvával šukal bábu drak. S Lubošem měla většina z nás zakázáno kamarádit. A já tušil, že teď to bude něco podobného.

Tjů-tý tjů-tů-tů-tů, tjů-ta tjů-tá-tá-tá, zpívala dál kytara a mě napadlo, má-li i tahle písnička nějaká slova. Že jim nejspíš nebudu rozumnět, mi nevadilo; kytaře bylo rozumět dobře.

Slova se konečně ozvala; jenže od toho, který jediný měl privilegium kdykoli vstát a promluvit: „A Dost!“ práskl Hevy třídní knihou.

Marek vypadal, jako by neslyšel, a my v té chvíli ještě nevěděli, že ten kudrnatej maník nedávno umřel. Vsadil bych se, že to nevěděl ani Hevy. Věděl to jen Marek, a tak chtěl tu písničku nechat dohrát co nejdál. Jenže už to začínalo být neudržitelné. Hevy se sápal po gramofonu, a tak Marek raději sundal ramínko s desky sám, aby neutrpěla újmu. Schoval ji do obalu, svěsil opatrně plakát a vrátil se do lavice. Tušili jsme, že za tenhle referát jednička nebude, a taky nám začalo docházet, že kvůli té to nejspíš Marek nedělal. Zazvonilo, a tak jsme se žádného hodnocení nedočkali.

 

 

Další hodinu byla čeština; tu učil taky Hevy.

„Souvětí souřadné,“ spustil hned ve dveřích, „obsahuje nejméně dvě věty hlavní, které mohou být v různém významovém poměru. Rozlišujeme poměr slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný a důsledkový,“ předváděl své zbraně a natřásal pupkem. „Hlavní věty mohou být spojeny souřadícími spojkami. Určení poměru mezi hlavními větami je důležité pro správné psaní interpunkce. Dnes si řekneme, v jakých případech se před spojkou a píše čárka. Vezměme třeba větu: Usmála se na něj, a tím ho uvedla do rozpaků. Všichni víme, že před a se čárka nepíše. Je to pravda i v tomto případě?“ Hevy tu větu napsal na tabuli a rozhlédl se tázavě po třídě. „Záleží na tom,“ pokračoval, „v jakém poměru jsou věty usmála se na něj a tím ho uvedla do rozpaků. Ví někdo, v jakém jsou poměru?“

Dalo se očekávat ticho. Dalo se očekávat, že se přihlásí někdo ze snaživců a plácne nějakou pitomost. Dalo se očekávat lecos, ale ne to, že se přihlásí Marek. Ten, aniž by čekal na vyzvání, nahlas zauvažoval: „Já myslím –, že ve vztahu zasouvacím.“

Hevy zatápal v paměti po souvislostech, nabiflovaných z pravidel, ale nemohl nalézt shodu. „Vztah zasouvací?“ zopakoval pro jistotu nahlas.

„Jo, zasouvací,“ přitakal Marek, „ale myslím, že až tak večer...“

Někdo se uchichtl hned. Společný výbuch přišel asi za pět vteřin. Hevy vstal a tentokrát bez jakéhokoli slovního protestu opustil třídu. Práskl dveřmi, pak je zase otevřel a zasípal: „Tohle si vyřídíme s třídním!“ Znovu práskl dveřmi a vydal se na nelehkou pouť do třetího patra pro zmíněnou autoritu.

 

 

Třídní byl biolog. Hevy starý mládenec. Netuším, jak se ti dva domluvili, ale do hodiny se vrátil jen třídní a pronesl krátkou řeč, v níž nás – krom toho, že pochválil moderní hudbu i Markův vkus – požádal o shovívavost ke zbytku učitelského sboru a to i v případě, že nebude oboustranná. Nezvýšil hlas, nepráskl třídní knihou ani dveřmi, a přesto většina z nás pochopila, že jsme v tomhle – pro nás zatím prohraném – boji zvítězili jaksi nedopatřením a jen nakrátko a že v hudbě sice je život, ale v životě není jen hudba, a tak nezbývá, než se vrátit k učení; naučit se používat zbraně protivníka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pane vrchní, ještě zápis do třídní knihy, prezence...

„Bendová?“

„Zde!“

„Bláha?“

„Omluven.“

„Červová?“

„Zde!“

„Marek?“

„Jimmy už asi nepřijde...“

 

 

 

 

 

 

Třídnímu, Hevymu a Radkovi

Yrbach, červenec 2012


52 názorů

Gora
13. 07. 2021
Dát tip

Znovu se vracím ke tvé povídce, a je to záživné čtení, i když možná spíš pro nás, pamětníky.


Lakrov
03. 09. 2019
Dát tip

Pro Stargazer: Děkuji za vávštěvu, zamyšlení a ocenění.


Stargazer
01. 09. 2019
Dát tip

Škoda, že už dnes nemáme možnost projevovat statečnost něčím tak banálním a zároveň tak fatálně důležitým, jako je prosazování svobodomyslné muziky navzdory systému. (z obou zmiňovaných upřednostňuji toho Morrisonovic kluka). 

Díky za avízo. Moc fajn povídka.

Závěrečná věta „Jimmy už asi nepřijde...“ je skvělá.


Lakrov
21. 12. 2017
Dát tip

Připomnělo mi to (kdo ví čím) jednoho z mých učitelů...


Lakrov
17. 10. 2016
Dát tip

Mám radost, že pobavilo. Děkuju za návštěvu a ocenění :-)


K3
16. 10. 2016
Dát tip

Jimmyho verze je hodnocená jako vůbec nejlepší předělávka v historii. Je nesmrtelná. Ale i původní verze, kdybych ji slyšel tisíckrát , mohl bych ji poslouchat dál. Takže kdybych si měl vybrat, tak původní verzi. Rozdíl je hlavně, že Jimmy dal větší důraz na hudbu. Mimochodem touhle písní Dylan končí v současnosti většinu koncertů. A je to paráda. Pokažté jiná. Někdy až zběsile rozjetá. Jinak dík za avízo. Pobavil jsem se.


Lakrov
16. 10. 2016
Dát tip

Možná by tě zaujalo, že tahle povídka je (krom jiného, tj. vzpomínek apod.)  založena na jednom z Dylanových textů.  Ačkoli ji nakonec prosladil jiný interpret.  Zároveň přiznávám, že texty (ač bývají/bývaly) považovány  za neposdstatnou složku písně,  pro mě vždy činily píseň zajímavou či nezajímavou.  Slova se mě prostě dotýkají víc než hudba.


Lakrov
14. 03. 2016
Dát tip

Pro careful: Vystihlas to přesně, díky za návštěvu a komentář.


careful
05. 03. 2016
Dát tip

Tak jsem si řekla, že ti taky zas jednou něco komentnu, když jsi taková včelka (to nemyslím špatně, je fajn, že komentuješ a myslím, že to děláš dobře:))...no a mé dojmy jsou asi takové, že to je napsáno fajn, uvěřitelně a tak...ale nějak to nepřináší nic nového...prostě taková ta Pelíškovská tématika, u který si pár lidí v předdůchodovém věku řekne, jó tak to bylo... ale nic navíc...


Lakrov
08. 12. 2015
Dát tip

Pro Gora:

Děkuji za návštěvu, ocenění a zavzpomínání si. Tepve o mnoho let později (vlastně asi až při psaní téhle povídky a zájmu o text zmíněné písničky /těžko mu rozmumět/) mi došlo, že ji nenapsal J.H., ale R, Zimmerman, známější pod jménem Bob Dylan. Na faktu, že J.H. ji proslavil a učinil ji téméř nesmrtelnou, to ovšem nic nemění.


Gora
08. 12. 2015
Dát tip

Tak jsem oživila vzpomínku na okamžik, kdy mi  bratr pustil desku J.H. a zdálo se mi to v době Holubích domů apod. hodně složité.Teprve  o moc později jsem ocenila jeho genialitu.../T.


Lakrov
22. 01. 2015
Dát tip

Pro Kolobajda:> ...All along the Watchtower...

Jo, byla to ona. ..Čak-čak dyng-dyn-dyn-dyn byl můj pokus o přepis úvodních kytarových rifů. V Dilanově podání tahle písnička nebyla zdaleka tak působivá, jako v Hendrixově, mimo jiné tuším proto, že při poslechu Dilana je přínosné vnímat i text, jenže tenhle text (založený zřejmě na čemsi ze Starého Zákona) je mně (a možná většině lidí) nesrozumitelný, zatímco Hendrixova kytara (ač držená naopak) je srozumitelná dostatečně.

Díky za návštěvu a ocenění.


Kolobajda
22. 01. 2015
Dát tip

Díky moc! Je to vše O.K. Tedy pro mně.  /***  Já nevím, proč většina zde přítomných bazíruje na nějakém zaškatulkování. Pokud mě to vtáhne do děje, tak potom děj nemusí mít ani nějakou souvislou návaznost. Zvlášť, když se jedná o téma mi velmi blízké. Já tu dobu mám pod kůží. Ale to ty víš. Možná tě překvapím, ale mi se v Jimmiho podání nejvíce líbila "All along the Watchtower", i když to vlastně napsal Dylan. A z jeho tvorby? Snad Gypsy eyes... Zápis akordů z Hendrixovy produkce je věc složitá, protože on vlastně noty neznal, kytaru držel obráceně, ani neměl přehozené struny, takže nahoře měl horní E. Ale to jistě taky víš. Byl to protě SOUL se vším všudy.

Ještě jedna zajímavost. Moje manželka má aprobaci čeština - hudební výchova. Když jsma se poznali, její fenomén byl Chopin. A je vlastně dodnes. O "bigbítu" toho moc nevěděla. Ale naučil jsem ji poslouchat i hard-rock a dnes má nejraději Roberta Planta s Led Zeppelin.


Lakrov
22. 01. 2015
Dát tip

Pro Kolobajda: Teď si vzpomínám, že v jedné z mých povídek je také odkaz na písničku; jen byl podaný spíš jako hádanka. Zde je od ní avízo.


Lakrov
12. 11. 2014
Dát tip

Pro emizat: Ono to jméno ve věnování vlastně je (Jimmy byla přezdívka). Radek leží již několik let v LDN :-(


Lakrov
12. 11. 2014
Dát tip

Pro emizat: Děkuji za návštěvu, zamyšlení zakončené komentářem a ocenění.


Lakrov
05. 09. 2014
Dát tip

Určitě podaří. Přeju hodně nápadů a trpělivosti.


Markel
04. 09. 2014
Dát tip

taky jsme zažili s některými učiteli na ZŠ i na střední neskutečné zážitky, snad časem také zpracuji, snad se mi podaří také tak humorně :-))


Lakrov
04. 09. 2014
Dát tip

Pro Markel: Díky za návštevu a ocenění. Hevy skutečně existuje (nebo existoval, je to už skoro 40 let). Je to (jelikož to byla přezdívka vytvořená z příjmení) jediné nezměněné jméno v tomhle textu. Měli jsem z něj všichni legraci. Učil taky češtinu. Asi by byl překvapený, co je dnes mým koníčkem...


Markel
04. 09. 2014
Dát tip

četlo se jako po másle, tak to mám ráda *


Lakrov
04. 09. 2012
Dát tip
Pro Tangens_Omega36: Máš pravdu, ta vzpomínka je ze dvaasedmdesátého a tebou jmenovaný v ní figuruje. Zemřel size již v sedmdesátém, ale ony se tenkrát směrem od západu k východu šířily informace o něco pomaleji, než dnes :-) Děkuji za návštěvu. Pro reka: Děkuji za návštěvu a ocenění takto zachycené vzpomínky. Vlastně je "personálně" sestavena ze dvou různých, ale je to tak dávno, že už to začíná splývat málem i mně :-) Pro Edvin1: > ...historku o oslavné malůvce snad někde uplatním, pokud se mi ovšem podaří dostat na papír... Přeju ti, ať se to povede :-)

Edvin1
04. 09. 2012
Dát tip
Díky, Kubo. Tu historku o oslavné malůvce snad někde uplatním, pokud se mi ovšem podaří dostat na papír aspoň část té síly, s jakou na mne zapůsobila. Vždyť je stará dobrých padesát let, a pořád ji mám před očima tak, jako by se odehrála včera. Ty nevinné, dětské oči naplněné smutkem z křivdy, tvář chlapce, nechápajícího podlost dospělých.

reka
03. 09. 2012
Dát tip
Dobrá vzpomínka. Pobavila mě, i když, jak poznamenal Edvin, povídka je to jen trochu, ohlédnutí asi spíš. Ten závěr, včetně toho věnování, je fajn, dává tomu další rozměr. A Edvine, tvá historka o Bachovi je výborná!

;)

Lakrov
07. 08. 2012
Dát tip
Pro Skarabea: Vďaka za záujem; dočkám :-) Pro Benji: Děkuji za návštěvu a ocenění. Pro blboun nejapný: Woodstock :-) Pro Flákač a Juno: Děkuji za návštevu a tichou vzpomínku.

...jen "kudrnatej exot s kytarou" a bylo mi to jasné, jsou to moje léta ;)

Skarabea
04. 08. 2012
Dát tip
ach no...na mňa text pôsobí strašne nevýrazne, mdlo(podobne ako predchádzajúci text)...buď to viac posunúť do karikatúry alebo do tej vážnejšej polohy...možno...

Skarabea
03. 08. 2012
Dát tip
teraz akosi nemám čas na čítanie (ani chuť)...snáď sa ešte vrátim

Benji
02. 08. 2012
Dát tip
Pěkné

Lakrov
02. 08. 2012
Dát tip
Děkuji další vlně čtenářů za návštěvu. Pro ruprecht: Viz soukromá zpráva Pro Diana: Děkuji za uznání a mohu ujistit, že se to i dobře psalo :-) Pro mineas: Slovo "realistické" mě ze tvého komentáře nejvíc potěšilo. Pro renegátka: Tebou vyzdvihovaná pasáž by měla působit (snad spolu s odstavcem, zahájeným prvními tóny) jako ústřední námět. Děkuji za zamyšlení, pochopení. Řešení hádanky soukromě. Pro sharik: Děkuji za návštěvu; řešení soukromě. Pro Edvin1: Bývaly časy, kdy se (již tak dost příkrý) generační rozdíl, dal povýšit na ideologický prostředek. Díky za návštěvu a rozbor; učím se :-) Pro patryCIA, těša, Háber, baaba a VH64: Děkuji za tiché ocenění.

Edvin1
30. 07. 2012
Dát tip
Já zase pamatuju časy, kdy bolševickou ideologií zblblí kantoři odmítali i klasiku - pokud se nedala nějak "pokrokově" interpretovat. Na rozdíl od Tvého Marka, můj spolužák přinesl do třídy plakát, který namaloval u příležitosti jakéhosi výročí J.H. Bacha. On ten kluk byl všestranný lempl, ale kreslit a malovat uměl. Byly to varhany se vším všudy, z pohledu posluchače nebo diváka - jejich píšťaly se tyčily až do nebe. Té symboliky, že tedy hudba Bachů byla "nadpozemská", si zřejmě kantor všiml a snad z toho důvodu mu to dílo sepsul. Kámoš propadl i u děcek - holt, Bach nebyl ani Jimmy Hendrix, ani Beatles nebo Stouni. Pamatuji si na jeho výraz tváře, když po vyučování ten plakátek z nástěnky sundával. A jak jej zase svinul do ruličky a zastrčil do tašky. Nedivím se mu, že už do třídy žádnou ze svých kreseb nebo maleb nikdy nepřinesl. P.S. Ani z výtvarné výchovy neměl nikdy nic lepšího než trojku - mírové holubičky mu nějak ne a ne vyjít. Jinak: Nemůžu se ubránit pocitu, že ač super sepsáno (za to TIP jak byk!), v mých očích to povídka není. Ale to je jen pocit. Zatím si uvědomuju jen jednu nesrovnalost: Několikrát zmiňuješ, co si myslí, chápe nebo cítí ten či onen, dokonce hned celá třída. Tož, tohle převtělení se do vševědoucího vypravěče to asi bude, co mi neladí. Asi by ty pocity nebo myšlení různých osob či skupin měla představit akce nebo dialog, ne konstatování vypravěče.

tahle a ta předchozí se mi skoro líbí. zdá se mi, že se dost liší od těch, za který jsem ti kdysi na liteřře nadával. víš jak, sprostej jsem nebyl, ale ohleduplej taky ne. tohle už neni ukňouraný, nesnaží se to tolik, já nevim, pořádně to nepopíšu, ale nějak to odpovídá tvejm možnostem, proto dobrý. a už se mě na nic neptej, nebo zas zanevřu na rodinal;). čus

sharik
29. 07. 2012
Dát tip
sakra, taky jsem chtěl hádat Hendrixe, ale když s tím přijdu až třetí, je to na nic :D, song neuhodnu, to z "napsnejch zvuků" kytary fakt nedám :)) jina povídka moc fajn, tip

renegátka
29. 07. 2012
Dát tip
Moc pěkná vzpomínka na H.V. Líbí se mi tato pasáž: Nezvýšil hlas, nepráskl třídní knihou ani dveřmi, a přesto většina z nás pochopila, že jsme v tomhle - pro nás zatím prohraném - boji zvítězili jaksi nedopatřením a jen nakrátko a že v hudbě sice je život, ale v životě není jen hudba, a tak nezbývá, než se vrátit k učení; naučit se používat zbraně protivníka. Tipuji to na Jimi Hendrixe.

mineas
29. 07. 2012
Dát tip
Líbilo se mi to. Velmi realistické a poutavé, nedalo se od toho odtrhnout.

Diana
29. 07. 2012
Dát tip
Moc dobře se četlo ***

ruprecht
29. 07. 2012
Dát tip
Jimmy Hendrix?

Lakrov
29. 07. 2012
Dát tip
Všem čtenářům děkuji za zájem a pochopení pro podobná ohlédnutí. Řešení hádanky posílám zatím jen soukromě; pro ostatní připojuji její konkrétní zadání: Uhodněte jméno interpreta, jméno skladby a autora, případně smysl (o čem je text). Pro malé stýskání: Děkuji za návštěvu a uznání. Pro brackenridge: Děkuji za ocenéní prostupnosti textu. Znak "-" na nějž upozorňuješ, je taková ta delší pomlčka, "spojovník" ("mdash") užívaná v tisku namísto "minus" ("rozdělovníku"). Stále zapomínám, že ne všechny prohlížeče (fonty) tenhle zna obsahují. Nyní je již nahrazena obyčejným "-" ("minusem"). Děkuji za upozornění. Řešení hádanky následuje soukromě. Pro víla z kapradí: Děkuji za návštěvu a za hvězdné ocěnění :-) Pro srozumeni: Děkuji za návštěvu a ohodnocení. Pro VH64: Děkuji za návštěvu, ocenění a upozornění na nedostatky. Shovívavost je již opravena (to by mi Hevy dal! :-) ) a "mdash" pomlčky jsou nahrazeny obyčejným minus (vysvětlení viz má odpověď pro brackenridge. Pro pedvo: Hevy nebyl "třída", ale přesto zaslouží po létech ocenění za kuriózní způsob, jakým přispěl k zapamatování gramatiky. Ta "válka" pokračovala; jednou při pochoďáku jsme mu vpašovali velkou dlažební kostku do té jeho tlusté aktovky. Myslím, že o ní nemohl nevědět, ale celou cestu se s ní statečně vláčel... Řešení hádanky následuje soukromě. Pro Marcela.K., ruprecht a Alegna: Děkuji za tichě ocenění. Plus ještě několik avíz (nezájemcům se omlouvám).

pedvo
28. 07. 2012
Dát tip
Kudrnatý? Spíš bych tipnul Hendrixe. Hevy propásl příležitost předvést, že je třída. Zřejmě nebyl.

VH64
28. 07. 2012
Dát tip
Prima! Jo, až budeš likvidovat &mdash, oprav i shovívavost, prosím.

srozumeni
27. 07. 2012
Dát tip
hezké, čtivé...***

To byl Jim Morrison? Co to je to &mdash? Jinak se mi povidka moc libila dobre a lehce se mi cetla. T

Krásné a dospělé. Vhodnější slovo mne nenapadá. Metal. Dojemné i zralé. dobře se čte písmo.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru