Osamělý orel

Jen stín se tiše mihnul nad rákosím
to orel tu krouží
nad hladinou vodní
a družku svou hledá

Však marně ji vyhlíží
beznaděj přemáhá
najít se nenechá
orlice ztracená

Až orlici spatříte
na něj, prosím, vzpomeňte
a do větru zvolejte:

Tulačko ztracená, navrať se zpět
on nechtěl tě nechat odletět
a rozbít váš krásný svět

Tu vinu mu odpusť
buď milosrdná
on vinu svou přizná
k tvému utrpení

Vy oba jste zatracení!

Zpátky se navrať
buď velkorysá
ať peruť tvá
ukončí bolestné odloučení

Vždyť láska zná odpuštění!