Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Demolice větné stavby, cesta, dozvuk
datum / id01.08.2012 / 413533Vytisknout |
autorDanielP
kategorieVolné verše
zobrazeno1001x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
rychle, za pár dní to bude zase další sterilní kýč, omluvte překlepy, psáno rovnou ze sešitu do písmáka
Demolice větné stavby, cesta, dozvuk

Demolice větné stavby, cesta, dozvuk

31.7.2012

 

jsem na cestě k noze mravence uprostřed mlhoviny

protože všechny jehly v kupce sena byly moc osamělý

přestal jsem je trápit a šel dál a ony taky

jsem na cestě z oběžný dráhy vnitřností okolo vnějšího slunce

opouštím problémy aby se staly mojí předností

jsem na cestě mezi stromy obrostlými šedou kůrou mozkovou

krása je podřízená brýlím

i na mých očích plave motorový olej

a střelný prach pod nohama

vše zbytečné pro vzduchoplavbu

odpočet mi sebral raketoplán a tak už jsem na cestě

podél nahých těl mraků jsem na cestě k pecce v měsíci

hvězdná prachovka

               ponorková nemoc

                              tisíce mrtvých ponorek břichem vzhůru v nebi

konzerva fazolí a hvězd

               chutné souhvězdí dlouhá cesta hlad

                              noviny čitelné pouze za úplné tmy

               nech mě kouřit a pít kafe v periheliu

jsem na cestě dál

               nerad bych se udusil

               proto nedýchám

jsem na cestě za kolotoče planet

               za hromosvod slovosledu

malíře poprosím o laskavost a hle už mi patří jeho spektrum

a tak s paletou vesluju za pluto bez loučení

               bez studených ledvin

                              bez řetězů vlasů

nechal jsem za sebou rytíře potřebujícího krásku v nesnázích

jsem na

cestě

podél

břišního

svalstva

které si

přece oba

pamatujeme

               a mimika není mimikra a panika patří paní poslední

               ne nám

damoklův meč hodil flintu do žita a vykouzlil úsměv

vítr fouká do peří

už nevystavím jako první továrnu tvých očí

ale plavu dál nechávaje za sebou můj mentální odlitek tebe

blížím se k prototypu archetypu obyvatele noemovy archy

a vrátím se až mi dozní hrana

nezůstane nic na příboru nezůstane nic na talíři

jde to hladce jako vyhodit hrst rýže do vzduchu

jde to hladce zatím co sněží čínská rýžová pole

zapadá to do sebe něžnou lavinou prsty na prstech dech bez zdí

smím prosit

a zatím co meteority tančí oblohou

já vysypu misku neologismů do tvé kůže a nechám klíčit teplo

klíčních

kostí

tak jo

vrátil jsem se z cesty mezi pruhy mandelinky

vrátil jsem se ze země

prvek co nepotřebuje zařazení do tabulky prvků

zanechán chemiky

vrátil jsem se do dveří které nepotřebují stěnu

vrátil jsem se do místnosti která nepotřebuje dům

vrátil jsem se stejný do

jiného já

               neonové hvězdy svítí do mých očí

               svítících do tvých neonových hvězd

našel jsem nohu mravence uprostřed mlhoviny

našel

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.09.2012 23:23:33dát kritice tipLucie-at
korektor
když tě tak čtu, připadá mi to najednou hrozně halucinogenní :D
03.08.2012 17:53:32dát kritice tipArtie
proškrtat...jinak ok ;)
03.08.2012 15:23:46dát kritice tipDanielP
jou díky. psal sem to v absolutním hypnostavu.
01.08.2012 21:00:35dát kritice tipanimovaný medvídek Pú
Jako smysl tam je jenom příběh v pozadí. Místy mě to docela bavilo, hlavně začátek a návratový konec (ty hvězdy a oči byly prostě povedený :-)
01.08.2012 13:19:46dát kritice tipDanielP
nelíbí?
01.08.2012 12:59:58dát kritice tipLucie-at
korektor
tak tohle je totálně dada
01.08.2012 12:04:16dát kritice tipDanielP
dík dík
01.08.2012 09:25:28dát kritice tipJeštěrčí král
parádička*


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.