Co bych ti přála

Být jako buk
ten vzrostlý
s hladkou kůrou
a s lístky hebkými jak
dívčí tvář ke konci léta

Pod jasným nebem
stát vzpřímeně
a pokorně sklánět korunu
v bouřce
(nikdy však k zemi)

Po dešti uronit
do náprstku vody
případně pryskyřice
(to když to zabolí
hluboko)

Kymácet se
zachvívat
a stát při tom kořeny
pevně v zemi
To bych ti přála

(u paty ještě malou lavku 
z březového dřeva
to kdyby báby z vesnice
k večeru vyšly na kus řeči
a bolelo je v kolenou)