Nebezpečné věci v lese

Ahoj kluci a holky a muži a ženy. Já jsem dlouho nenapsal žádnou povídanku, protože jsem měl moc starostí s vnuky, synem, Láďou a zvířaty. Ale to je normální. Každý má starosti. Dneska bych vás rád napsal takovou věc o chození do lesa.

Do lesa se chodí na houby nebo na šoulačku. To druhé platí, když jste myslivec jako jsem já. V lese je moc různých věcí a ty se dělí na bezpečné a nebezpečné. Bezpečných věcí je v lese bohužel mnohem méně než nebezpečných. Bezpečné jsou třeba pařezy, krmelce, studánky, maliny, borůvky, a tak dále. Tyhle věci nic špatného nedělají, jen tak jsou, často se dají i sbírat a jíst a není po nich špatně. Nebezpečných věcí je v lese moc. Třeba takový ostružinový šlahoun. Ten, když jdete, a máte jen nízké boty od Batii a ne holínky, omotá se vám kolem kotníku a jak zaberete, tak se zařízne, protože má na sobě pichláky. To zaříznutí bolí a taky teče krev. Další nebezpečná věc je pytlák. Toho se bojím i já a to jsem zkušený myslivec a starý muž. Pytlák má pušku a nemá zbrojní průkas. Střelí do srnky, odnese ji a prodá zlému hospodskému, co z ní udělá medailonky. Pytlák nemá rád myslivce a když nějakého v lese potká, tak ho chytí, vytáhne mu z tepláků šňůrku, sváže mu s ní ruce a nohy a pak ho posadí do mraveniště. Mravenci pak toho chudáka myslivce dlouho jedí až z něj zůstane jen kostlivec. Myslivci s pytláky bojují. Jak se v lese nějaký objeví, hned ho chytají, a jak ho chytí, hned ho svážou a posadí do mraveniště, jako by to udělal on s nimi. To aby věděl, jaké to je. Další hodně nebezpečná věc jsou houby. Houby se totiž jí a přitom některé jsou hodně jedovaté. Když nemáte brýle, dost těžko se pozná, která houba je jedná a která jedovatá. Já když jsem v lese, najdu houbu a nemám brýle, tak na ni šlápnu, aby někoho neotrávila, protože mám rád lidi a jsem hodný. Vím, že občas zašlápnu i jednou houbu, ale to nevadí, když se kácí les, létají třísky. Poslední hodně nebezpečná věc z lesa jsou klíštata. Nikdo pořádně neví, jak vypadají, a co jsou vlastně zač, protože jsou hrozně malé a i s brýlemi to jsou jen takové malé puntíky. Klíšťata v lese seskakují ze stromů na lidi a pak se do nich zakousnou. Třeba to ruky, nohy, ucha, pytlíku nebo pupíku. Pak se musí vytáčet proti směru hodinových ručiček. Když se vytáčejí obráceně, tak se čím dál víc zavrtávají až se úplně zavrtají a to je konec, s tím už nejde nic udělat. Člověk dostane zápal mozkových blan, hrozně mu napuchne hlava a umře.  klíšťaty se dá naštěstí bojovat. Někteří lidé se postřikují perelentem, ale to je hloupé, protože perelent vipadá jako voňavka co je pro ženy, které se prodávají. To je velká ostuda! Slušný člověk by vůbec neměl perelent vzít do ruky, protože okolí by si pak mohlo mislet, že je to prodejná žena. Mnohem lepší je, když se vrátíme z lesa a máme klíštata, vzít si brčko, strčit si ho do pusy svléknout se do naha a ponořit se do sudu na dešťovou vodu, aby venku bylo jen to brčko. Brčkem dýcháme a čekáme, až na nás všechna klíšťata utopí. Stačí půl hodiny a je po všech. Já to takhle dělám vždycky, když přijdu z lesa a je to dobré, akorát jednou, když jsem byl takhle potopený a dýchal jsem brčkem, mi do toho brčka vletěla moucha a já si spolknul. Ale to nevadí, v mouchách jsou vitamíny. Všichni to vědí, hlavně čínani, oni jedí mouchy a ostatní hmys úplně běžně, já to viděl v hospodě v televizi.

Tak ahoj!