Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Portrét zmizelé

Výběr: Lyryk, Eli.Benett, vk, Jinovata, a2a2a, Markéta
31. 08. 2012
35
27
4138
Autor
egil

Z cyklu Lyrické básně (VII/2012)

 
 
Portrét zmizelé
 
 
 
 
 
Pohřešovaná; tvé boty
 
Boty: dva svraštělé lusky,
nikdo je nečte a nenosí – stal se z nich znak.
Vyschly v nich kroky
zmizel z nich závan tvých pat;
a chůze, ta chůze
            s oblostí hrachových bobulí,
kde je jí konec… Žitý čas ustal
                  kdo ví kam téct….
Modlitba za návrat – bezpečný návrat,
ve slepém rameni vyschla.
 
 
 
Zmizelá; místa
 
Příchylnost kořenů k půdě,
intimní lomení gotických oken.
Vyhlídky časté, až zdůvěrněly…
Takže to bylo tím místem?
 
Tvář, ženská tvář… a já ji vnímal
v nejvyšším patře všech zprohýbání.
A nebylo kamení,
vznešené, lomené, stydnoucí kamení.
 
Pouze tvé laskavé, úsporné gesto.
Takovou texturu měly ty krajiny.
 
 
 
Zabitá
 
Laskavec, bolševník, mochna,
několik poddruhů travin – –
Pěšinou lemovat trať,
odbočit do přítmí svahu.
Kapradí, jehličí, hutný pach podhoubí…
 
Houbař to vzdal, a teď odkládá do vřesu košík.
Do pusy pohřbívá čtvrtou hrst borůvek.
Jazyk má modrý jak gauč („modrý jak modř“)
nebo jak inkoust. Inkoust? to není marné…
(slova se nechtějí říct, a tak se pokouší alespoň napsat)
 
Víc v téhle krajině,
v té naší nezdravé půlnoční svačině,
nemůžu po letech najít. Tak promiň.
 
 
 
Portrét  zmizelé
 
Můžeš vzít papír
                 prázdný jak stárnoucí deprivant.
Papír tak čistý jak tento upřímně myšlený pitomý příměr.
 
Potom jej rozporcuj mříží;
políčka pojmenuj: „hranice vnitřního věznění“.
 
Následně zaplníš
                všechnu tu šílenou běl.
Barvami, větami; hlavně však záznamem
výslechu zůstalých věcí.
 
Budete dva: hodnej a zlej…
Po jisté době,
po jistém nezbytném mučení, 
přiznají předměty úkladné spiknutí:
snovaly svět vaší zmizelé.
 
Na konci budete tři
a třetí už zbylé dva nepozná.

27 názorů

egil
04. 09. 2012
Dát tip
A co poslední dvojverší.

egil
04. 09. 2012
Dát tip
"Zabití" nemusí být nutně spojeno s fyzickou likvidací. Co třeba s pamětí.

kavec
04. 09. 2012
Dát tip
Mne zasáhla nejvíce ta poslední a to netvrdím , že by ty předešlé byly špatné , ale píši co zažívám já a je to můj osobní názor . Já bych , ale raději to publikoval po jednotlivých básních , k vůli tomu , aby tu báseň mohl člověk dokonale zažít a nemusel ještě k tomu zažívat ten zbytek . Je to dost velké duševní rozptýlení a ty pak ztrácíš pojem o tom , co je dobré a co méně .

Stavák
03. 09. 2012
Dát tip
jo

Petr.II
03. 09. 2012
Dát tip
*

Pája: mě to nafouklo jako matračku. :-P

strašně zvláštní. nějak se s tím jazykem, který se na první pohled jeví jako racionálně účelový, ale jen na první pohled, trefuješ, ani nevím do čeho. podaří se ti to tak naaranžovat, že to silně vyzařuje. druh jazykové magie. skrz ten výraz mívám nejprve zábrany se tomu poddat, ale potom zase vidím, že to funguje. - a přitom nedokážu říct, co tam vlastně je. vypadá to nadmíru obyčejně a všedně, i když otisk je výrazný. - možná v tom někde je klíč, nevím. - pojmenovat samozřejmost tak, aby to z ní ještě povystoupilo.

*

Bix
02. 09. 2012
Dát tip

někde by si text mohl sundat takové ty profesorské brejličky, ale celek mě drží, tip

Pája
01. 09. 2012
Dát tip
četla jsem to dneska jako cizí ;), takže mě to i nadchlo* :-P

Rajmund
31. 08. 2012
Dát tip
S radostí jsem se oddal tomu rytmickému vyprávění. Proplouval mezi obrazy, které kdosi kdysi načmáral na břehu. Částečně smyté ještě dnes sdělují příběh. Co na tom, že ho pochopím jinak.

ˇUvod mi tedy příliš nesedl. Trochu jsem se začal topit v psudointelektuální bažině efektních obratů a lámal si jazyk. Ale Zabitá a Portrét zemřelé to je už jiný kafe ...

Safián
31. 08. 2012
Dát tip
Jako čtenář chci, aby mne báseň zasáhla, aby ve mně při čtení zatrnulo pocitem, že jsem se dotknul něčeho,myšlenky, obrazu, pocitu, co obvykle zůstává skryto. Z tohoto hlediska mne první část neuspokojila. Zcizující část 2. verše - stal se z nich znak - je nejen rušivá, ale i zbytečná, to čtenář přece pochopí sám. Je to ten intelektuální rarášek, který, skrytě,trochu otráví závěr básně. Ta měla skončit dřív. A otevřenou ranou! Tak to vidím jako čtenář. Básník má ovšem svou poetiku a ví, proč udělal, co udělal.Proto už další části nerozebírám.

tohle jsou hodně výborný texty (a říkám si proč mě nemusíš (tedy ne to co zde teď mám) ale už tuším proč) "Můžeš vzít papír prázdný jak stárnoucí deprivant." Skvělý - jasně že osbně mám... - a navíc se metafora dá pootočit jak jistě víš. Krásný silný texty.

MarK.
31. 08. 2012
Dát tip
..ale ano - zaciatok ma vsak nadchol najviac. .. *

Výborné*

vk
31. 08. 2012
Dát tip
zaujímavá detektívka a vrah je básnik ;-) páči sa mi hĺbka, s akou do toho ideš, ale prial by som si, aby bol povrch hladší, lebo báseň miestami pôsobí ako - prepáč mi to extrémne prirovnanie - ako poďobaný intelektuál... hĺbkou pritom myslím písanie o písaní a povrchom pohyb "krajinou" konkrétne ma ruší v 1. časti zhutňovanie/kompaktnosť výrazu, tlačenie na pílu, hromadenie významových odtienkov - svraštělé lusky (bot) - vyschly v nich kroky - kde je konec (chůze) - Žitý čas ustal kdo ví kam téct: na mňa je tam až príliš veľa "explicitných" koncov naratívnosť 3. časti ospravedlňuje len "Promiň" na záver ;-)

sveřep
31. 08. 2012
Dát tip
s chutí típám*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru