Kratochvíle

úplná pravda. některé úklony jdou příliš nízko. ale jsou jako napjatý luk a vystřelují do nebe. - jakkoliv to znám jen z vyprávění, i sv. Vavřince mohli žalovat za to, že jim svou spečenou hmotou znehodnotil rožeň.

"A co když žádná cesta není? Smutek jej nádherně prorostl, asi jako lůj výřez z uzeného boku. Bazální smutek z nepřítomnosti, nedostatku, necelistvosti. Pociťoval, že bez Marie Panny není ničím, až se podivoval."

;) "Tu Muž vyšel. Nesl brašnu a pušku. Snad se též podivil, ale jen málo, jen jak se na muže sluší."

Abych se vyjádřil přesněji, snažil jsem se říci, že požadavek na logičnost je něco, co si vynucuje text sám a že tento text si to nevynucuje, že se mi k němu daří poměrně dobře přistoupit jinak, než na základě sledování nějakých kauzalit a podobně. Nejsem nějaký robot, který by ke každému textu přistoupil stejně. Rád se nechám zlákat k odpoutání se od rozumového vnímání, od doslovnosti. Většina textů (nemyslím teď tvých) se tomu ale brání, i když by chtěly být čteny co možná nejuvolněněji. Když to v tom textu není, když tam není něco geniálně spojujícího na pozadí, tak je z požadavku na uvolněnost čtenáře jen dožadování se alibi a na to jsem citlivý - protože to chce docela hodně lidí. Tvé dvě poslední básně, co jsem kritizoval, bych ze svého pohledu označil za dva případy téhož tvůrčího principu. Jeden byl ten dožadující se uvolněnosti čtenáře a druhý ten tuto uvolněnost využívající a rozdmýchávající. Ze dvou básní těžko něco obecnějšího soudit, jen se snažím nastínit pohyb, který já v tvé tvorbě sleduji.

Jinovata: myslím, že tě docela chápu. hledáme v poezii něco jiného. ještě přesněji, pokud jde o logiku, principy apod. - mě zas nebaví uzavřené texty. ale vcelku bych řekl, že otevřenost a uzavřenost jsou dvě strany jedné mince.

ne že by to bylo nějak extra očividně logicky provázanější, ale snad i ten kratší rozsah dodal řádkům váhu a dovolil je z kombinovat skrze současné představení si. Vidím v tom až domáckou českou polní krajinu. Dráždí mne jen ten vtípek na začátku, je to taková spíš klukovina, než opravdový vtip, ale zase to text nějak oživuje autorem, jeho neomalenou přítomností.

až se ucho utrhlo

babočka: "Šel pro krev"

zaujalo

mě jste naopak potěšili, na kratší procházce je toho někdy víc vidět :))

čím jsme Tě zklamali, Zdendo?

Mě ne.