Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOsobní lepra
Autor
DeadKennedys
"Raději než lásku, než peníze, než slávu, dejte mi pravdu. Seděl jsem u tabule, kde byla hojnost jídla a vína i úslužná obsluha, ale upřímnost a pravda tam nebyly, a tak jsem odešel hladový od toho nepohostinného stolu. Pohostinnost byla tak studená, až mrazila. Napadlo mě, že mnoho nechybělo, aby ztuhla v led." 1854, Henry David Thoreau "Lidé se mi často diví, že jsem odešel ze společnosti. Hmm. A já se divím jim, že z ní neodešli." 2012, Kennedy
Osobní lepra
byl jsem se na vás podívat
jak jste dopadli po Waterloo
po mnoha Waterloo
co se za půl roku mé absence změnilo
co se změnilo za deset let
vítáte mě
křičíte
paviání skřeky
zase na mě musíte sahat
tenhle pazvyk vás snad nepřejde ani v důchoďáku
i tam mi budete cpát svoje svraštělý rty na pusu
husí kůže
a chlupy na zádech zježený odporem
dýchám faleš
krmím se přetvářkou
piju lež
jedna z vás si ke mně přisedne
„tak co ženský Kennedy?“
krčím rameny
„no neříkej, aspoň nějaká milenka ne ?“
kroutím hlavou
a mám pocit
že to musím mít napsaný i na čele
štítí se mě
moje osobní lepra
„kdy jsi naposledy s někým spal ?“
nepamatuju se
a z krku mi vyroste druhá hlava trojokého ještěra
slečna si znuděně odsedá
znechuceně odsedá
co neudělá jedna defektní alela chybně umístěná v řetězci DNA
genetický odpad výrobní linky
počet produkovaných úspěšných jedinců 99, 9 %
na mě zůstal ten zbytek
někdo musel přijmout roli Zla
aby mělo Dobro nad čím vítězit
někdy si představuju
že jsem meteorit křižující cizí světy
a právě teď se řítím ze vzdáleného souhvězdí do zemské atmosféry
kde hořím jako napalmem zapálené srdce
jako horkem zrychlující tep srdečního svalu
srdce je ostatně jenom sval
dnešní povinné mučení zvolna končí
nemůžete se od sebe odtrhnout
rozloučit
dohodnout se kdo ke komu půjde spát
kdo s kým píchá
kdo o tom ví
kdo o tom smí vědět
před kým se to musí tajit
kdo se ke komu připojí až později po předstíraném rozloučení
za ty roky je v tom bordel
jako
jako v bordelu
poprvé za večer se usměju
vaše ubohost mě pobavila
za půl roku mé absence se nic významného nezměnilo
za deset let se nic významného nezměnilo
vaše chování je jistý
vy jste moje jistota
zase vřeštíte
a ještě naposled na mě saháte
konečně jste se rozešli domů
na mě nikdo nevyšel
nemám ani domov
mým domovem je modrá plachta
les bičovaný orkánem
skály rozpálené sluncem
hlava máčená pramenem potoka
dready zapletené v jehličí
paty obtisknuté v botách
nekonečná silnice
jasná obloha s krystalicky zářícími hvězdami
měsíční svit čelovky
studená tráva
sníh padající za ponožky
mráz
ve kterém se nedá spát
hory
na které se dá vyběhnout jen se sebevražedným nasazením
a všechna místa
kde můžu být sám
všechna místa
kam se za mnou nedokážete dostat
samota je děsivá
společnost mnohem děsivější