Nemůžu to vydržet

Nemůžu to vydržet,

ani se řádně vybrečet

Protože...

všechno, co řeknu, slyší stěny

mé slastné dlouhé steny

i smích a pláč

Vše se ozývá, jak ozvěna

trosečníka, jež volá

Zač?

Jsem jako cizí host

ale místo Boha hůl do ruky.

Už toho mám dost, 

co dělám špatně, že jen ústrky

a opovržení a....

A je mi do breku

a není útěku.

A už je to patos, zní to jak Mňága,

múza je ničena touhou vypsat se...

Slova, písmena, tóny.

Nic nevyjádří tu touhu po otevření domovní brány 

po vřelém objetí

a soukromí.

Tohle je zajetí

a proto volám, 

a Ty, který slyšíš,

říkáš jen VYDRŽ TO.

Ale nemůžu to už vydržet 

ani se řádně vybrečet

Protože...

Chtějí po mně, abych byla

taková, abych se v davu skryla.

Vše se očekává.

A já?

Jen malá holčička

mám ráda květiny

a milování na koníčka

a vůni hlíny

a zpěv ptáků

vlastní domácnost

pračku, myčku, svíčky

a barevné kolíčky

a to, když si ráno můžu udělat čaj

jen tak v kalhotkách.

A teď to nemám.

A proto se kácím.

Sebe ztrácím

a Tobě odpírám

upřímné sliby

a dělám chyby

a...

nemůžu to už vydžet.