Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Z knihy všednosti; základy chemie všednosti

Výběr: vk, Markéta, Eli.Benett, DavidPetrik, a2a2a
03. 10. 2012
29
22
3337
Autor
swen
 
Z knihy všednosti
 
 
 
 
Normální, běžné a chladné
 
Jeli jsme navštívit Karla Š. na chatu.
Škodovkou, anebo jiným, naprosto běžným autem.
V kuřáckém chrčení motoru
                       působil básníkův mladický hlas
bezmála dětsky:
„Četl jsem rozhovor s Noskem.
Musím být chladný.
Chladný a civilní. Ne. Tohle zdaleka nestačí.
Chladnější, jasnější, civilnější…“
 
Pár metrů od krajnic utíkal les –
normální, lekavé, listnaté stromy. Dřevitý strach
zalézal hlouběji do středních válců. Až na dřeň…
Tam hrůza konečně zchladla. Do větví, do listů
proudily lhostejné symboly.
 
 
Zimní
 
Jedna z těch silnějších vzpomínek na tebe:
spolu na půlnoční… Škoda, že sníh tehdy nepadal.
Získal by na střeše kostela podobu
                                      zlomené cíchy…
Třeba by zmlkly i varhany,
jako když andulku přehodíš dekou…
 
Nepadal sníh. Ani silná slova.
Začátkem každého vztahu je
                                     vynález jazyka.
Ten byl už za námi. Zevšedněl.
 
Kdybych to dokázal říct nějak jinak…
Ze zmrazků v trávě se odlepil havran
- tříprsté stopy se porvaly s trávníkem
             o právo mlčet.
 
 
 
Satelity
 
Rodinné domky
trávily za žaludeční stěnou
večery s příchutí seriálů. Silnice byla jak napjaté střevo.
šli jsme, dva vyvrženci domů, satelitní čtvrtí.
 
Tak. Ve kterém domku  bys nechtěla bydlet.
No přeci v tom s tebou, když nespíš a říkáš:
mám v sobě nemocná zvířata, všechna je pro tebe podřežu;
a také v tom druhém, kde nejsi
a noc je jako divný příběh
s netěsnícím koncem.
 
 
 
Okreska
 
„To je docela dobře možný,“ říká.
Ochablou dlaní
prohrábne řídnoucí vlasy.
 
Silnice, po níž jdou,
je prosolená jak pršut…
 
„To teda není,“ odmítne druhý.
Těkavým pohybem
posune brýle ke kořenu nosu.
 
Cesta je požírá,
kabáty nalačno chlemtají vločky.
Tkanina stává se vodou.
 
„Co přijde pak, až se vydrolí nebe,“
myslí se dítě.
Třeba z něj vypadne máma, anebo
před týdnem ztracená rukavice.
 
Co přijde pak, svědčí přejetý zajíc.
V dálce se postupně rýsuje město – nejisté,
stvořené z možností,
vymýšlí detaily budov.
 
 
Mikropaleontolog
 
Poslední dobou mám problémy
zaměřit pozornost na detail – obavu prodloužit
                                                  vzdálenost ohniska
a snažit se uchopit mikrosvět, aniž bych pochopil,
aniž bych alespoň vzdáleně rozuměl
svým vnitřním vyhlídkám.
 
Na obou pólech
(první, ten nevidím, druhý až příliš…)
mám velkou kancelář s okny
a mikroskop s průzorem na povrch planety
                         mrtvé jak hlavička špendlíku.
 
V prostoru mezi je naděje –
krabička na klíček, dům nebo tělo
                               a víra, že v genech
je kancelář podobná mé;
a někdo se odtamtud dívá a neví.
 
 
Vazby
 
„Možná se pokouší umlátit vzduch,“ říká si holka,
zatímco učitel
předvádí základní chemické vazby. „…iontová!“ vykřikne
a z atomu vyškubne vazebný elektron. „…polární!
To když má jeden z atomů vyšší Chí… Ví někdo o kolik?“
Jeden kluk odlepí oči od I-phonu
a stává se otázkou: „Souvisí nějak ta polární  vazba
                                         s polárním kruhem?“
Ťukání tlačítek, šepoty, šramoty židlí… Učitel přemýšlí.
Atomy sloučenin pod kůží dětí
                                   lhostejně směňují vazby.

 

 


 

Základy chemie všednosti
 
 
suspenze
 
Je třeba se vyklestit. Vytrhat z políček
                                                  v adresáři 
plevel. Zpevnit se, zkapalnět.. To vše je potřeba…
 
Pak musíš splynout:
promísit dvě složky v suspenzi – tělesnou pevnou a kapalnou psýché –
a spojit je lží…
To z tebe nedělá lháře. Ne,
jen v sobě najdeš  a ukryješ filtr.
                          (kdo tohle nazývá lží…)
Obě dvě složky tak bezpečně pojistíš
                                                ve stavu směsi.
 
Následně podruhé splyneš. Tentokrát se světem venku.
A vůbec to nebude projekce, pokud řekneš či napíšeš:
Všechno jsou směsi! žena a muž, šero – směs světla a tmy,
auto a silnice, slovo a význam….
A už vůbec to nebude vylhané. Ta lež se už stala.
Je z tebe příměs, jsi průhledný. Svět věcí,
do nichž se nechceš či nemůžeš míchat,
teď opomíjíš.
 
 
 
Roztok
 
Nebo se nezpevníš.
Proudění času tě strhne – a staneš se úkolem být
                                     pro všechny známé i neznámé
strhující…
Kdekdo tě uvidí šplíchat, někdy i rapovat
do všech stran silácká slova.
 
Jenže co s kamením,
- masivním, pevným a zaseklým do dna…
Co s tím vším protivným
závistným kamením!
 

22 názorů

stenos
13. 10. 2012
Dát tip

Proč musí být poezie tak složitá?


těžkopádnej dojem, dřina to číst a asi i psát

ale se suspenzí a kapalnou psyché si moc prdele neužiješ obecně

ta přímá řeč to mohla zachránit, kdyby tak nešustila papírem

hm

 

 

 


unisex
10. 10. 2012
Dát tip

první půlka je prima.. pak moc chemický


Danny
06. 10. 2012
Dát tip
tip až na dřeň.

Markéta
05. 10. 2012
Dát tip
Toto není řeč, která by si vynucovala, abys jí naslouchal. Prostě nasloucháš... Obrazy jsou tak přiléhavé, že je ani jako obrazy nevnímáš... jsi na místě, odkud je vyřčeno. Vidíš, cítíš, zakoušíš...

a2a2a
04. 10. 2012
Dát tip
Krásná poezie, žádné prudké, rádoby spontánní emoce, naopak nadhled se smířlivostí a laskavostí v zádech, o to více přesvědčivá.kdy si říkám, je to prostě tak a není to nutně katastrofa. Čtenářům určitě neunikne běžný civilní jazyk bez jakékoliv pompéznosti, bohatý na drobné vjemy, jako by měl vlastní nervová zakončení.

Zuzulinka
04. 10. 2012
Dát tip
bere mi to dech, místy...*

DavidPetrik
03. 10. 2012
Dát tip
Neni co vytknout. Ctivost, plynulost zakryva velkou praci a energii do textu vlozenych.

roztok je neskutecny! Basne maji silu, spad, sdilnost.

*

blbeček
03. 10. 2012
Dát tip
hmno, propracované, to teda je, to muselo být též pracné,že, ti skoro závidím...

Petr.II
03. 10. 2012
Dát tip
jo, ... *

Petrusha
03. 10. 2012
Dát tip
Atomy sloučenin pod kůží dětí lhostejně směňují vazby. :)

Pája
03. 10. 2012
Dát tip
******x66 ;)

marcela.m.
03. 10. 2012
Dát tip
mne najviac Zimní**

super*

vk
03. 10. 2012
Dát tip
niečo z toho som už čítal, ale rád znova hlavne satelity

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru