Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Z knihy všednosti; základy chemie všednosti
datum / id03.10.2012 / 416690Vytisknout |
autorswen
kategorieVolné verše
zobrazeno2556x
počet tipů28
v oblíbených6x
do výběru zařadilvk, Markéta, Eli.Benett, DavidPetrik, a2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Z knihy všednosti; základy chemie všednosti
 
Z knihy všednosti
 
 
 
 
Normální, běžné a chladné
 
Jeli jsme navštívit Karla Š. na chatu.
Škodovkou, anebo jiným, naprosto běžným autem.
V kuřáckém chrčení motoru
                       působil básníkův mladický hlas
bezmála dětsky:
„Četl jsem rozhovor s Noskem.
Musím být chladný.
Chladný a civilní. Ne. Tohle zdaleka nestačí.
Chladnější, jasnější, civilnější…“
 
Pár metrů od krajnic utíkal les –
normální, lekavé, listnaté stromy. Dřevitý strach
zalézal hlouběji do středních válců. Až na dřeň…
Tam hrůza konečně zchladla. Do větví, do listů
proudily lhostejné symboly.
 
 
Zimní
 
Jedna z těch silnějších vzpomínek na tebe:
spolu na půlnoční… Škoda, že sníh tehdy nepadal.
Získal by na střeše kostela podobu
                                      zlomené cíchy…
Třeba by zmlkly i varhany,
jako když andulku přehodíš dekou…
 
Nepadal sníh. Ani silná slova.
Začátkem každého vztahu je
                                     vynález jazyka.
Ten byl už za námi. Zevšedněl.
 
Kdybych to dokázal říct nějak jinak…
Ze zmrazků v trávě se odlepil havran
- tříprsté stopy se porvaly s trávníkem
             o právo mlčet.
 
 
 
Satelity
 
Rodinné domky
trávily za žaludeční stěnou
večery s příchutí seriálů. Silnice byla jak napjaté střevo.
šli jsme, dva vyvrženci domů, satelitní čtvrtí.
 
Tak. Ve kterém domku  bys nechtěla bydlet.
No přeci v tom s tebou, když nespíš a říkáš:
mám v sobě nemocná zvířata, všechna je pro tebe podřežu;
a také v tom druhém, kde nejsi
a noc je jako divný příběh
s netěsnícím koncem.
 
 
 
Okreska
 
„To je docela dobře možný,“ říká.
Ochablou dlaní
prohrábne řídnoucí vlasy.
 
Silnice, po níž jdou,
je prosolená jak pršut…
 
„To teda není,“ odmítne druhý.
Těkavým pohybem
posune brýle ke kořenu nosu.
 
Cesta je požírá,
kabáty nalačno chlemtají vločky.
Tkanina stává se vodou.
 
„Co přijde pak, až se vydrolí nebe,“
myslí se dítě.
Třeba z něj vypadne máma, anebo
před týdnem ztracená rukavice.
 
Co přijde pak, svědčí přejetý zajíc.
V dálce se postupně rýsuje město – nejisté,
stvořené z možností,
vymýšlí detaily budov.
 
 
Mikropaleontolog
 
Poslední dobou mám problémy
zaměřit pozornost na detail – obavu prodloužit
                                                  vzdálenost ohniska
a snažit se uchopit mikrosvět, aniž bych pochopil,
aniž bych alespoň vzdáleně rozuměl
svým vnitřním vyhlídkám.
 
Na obou pólech
(první, ten nevidím, druhý až příliš…)
mám velkou kancelář s okny
a mikroskop s průzorem na povrch planety
                         mrtvé jak hlavička špendlíku.
 
V prostoru mezi je naděje –
krabička na klíček, dům nebo tělo
                               a víra, že v genech
je kancelář podobná mé;
a někdo se odtamtud dívá a neví.
 
 
Vazby
 
„Možná se pokouší umlátit vzduch,“ říká si holka,
zatímco učitel
předvádí základní chemické vazby. „…iontová!“ vykřikne
a z atomu vyškubne vazebný elektron. „…polární!
To když má jeden z atomů vyšší Chí… Ví někdo o kolik?“
Jeden kluk odlepí oči od I-phonu
a stává se otázkou: „Souvisí nějak ta polární  vazba
                                         s polárním kruhem?“
Ťukání tlačítek, šepoty, šramoty židlí… Učitel přemýšlí.
Atomy sloučenin pod kůží dětí
                                   lhostejně směňují vazby.

 

 


 

Základy chemie všednosti
 
 
suspenze
 
Je třeba se vyklestit. Vytrhat z políček
                                                  v adresáři 
plevel. Zpevnit se, zkapalnět.. To vše je potřeba…
 
Pak musíš splynout:
promísit dvě složky v suspenzi – tělesnou pevnou a kapalnou psýché –
a spojit je lží…
To z tebe nedělá lháře. Ne,
jen v sobě najdeš  a ukryješ filtr.
                          (kdo tohle nazývá lží…)
Obě dvě složky tak bezpečně pojistíš
                                                ve stavu směsi.
 
Následně podruhé splyneš. Tentokrát se světem venku.
A vůbec to nebude projekce, pokud řekneš či napíšeš:
Všechno jsou směsi! žena a muž, šero – směs světla a tmy,
auto a silnice, slovo a význam….
A už vůbec to nebude vylhané. Ta lež se už stala.
Je z tebe příměs, jsi průhledný. Svět věcí,
do nichž se nechceš či nemůžeš míchat,
teď opomíjíš.
 
 
 
Roztok
 
Nebo se nezpevníš.
Proudění času tě strhne – a staneš se úkolem být
                                     pro všechny známé i neznámé
strhující…
Kdekdo tě uvidí šplíchat, někdy i rapovat
do všech stran silácká slova.
 
Jenže co s kamením,
- masivním, pevným a zaseklým do dna…
Co s tím vším protivným
závistným kamením!
 



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.10.2012 13:59:43dát kritice tipsatanas

+++

13.10.2012 21:48:58dát kritice tipstenos

Proč musí být poezie tak složitá?

11.10.2012 14:24:26dát kritice tipvindal drámo

těžkopádnej dojem, dřina to číst a asi i psát

ale se suspenzí a kapalnou psyché si moc prdele neužiješ obecně

ta přímá řeč to mohla zachránit, kdyby tak nešustila papírem

hm

 

 

 

10.10.2012 20:15:31dát kritice tipunisex

první půlka je prima.. pak moc chemický

08.10.2012 10:54:46dát kritice tipSon Of Saturn (S.O.S.)

skvělé!

06.10.2012 22:41:32dát kritice tipDanny
tip až na dřeň.
05.10.2012 11:40:04dát kritice tipMarkéta
Toto není řeč, která by si vynucovala, abys jí naslouchal. Prostě nasloucháš... Obrazy jsou tak přiléhavé, že je ani jako obrazy nevnímáš... jsi na místě, odkud je vyřčeno. Vidíš, cítíš, zakoušíš...
04.10.2012 23:43:40dát kritice tipa2a2a
Krásná poezie, žádné prudké, rádoby spontánní emoce, naopak nadhled se smířlivostí a laskavostí v zádech,
o to více přesvědčivá.kdy si říkám, je to prostě tak a není to nutně katastrofa. Čtenářům určitě neunikne běžný civilní jazyk bez jakékoliv pompéznosti, bohatý na drobné vjemy, jako by měl vlastní nervová zakončení.
04.10.2012 19:22:29dát kritice tipZuzulinka
bere mi to dech, místy...*
03.10.2012 21:52:10dát kritice tipDavidPetrik
Neni co vytknout. Ctivost, plynulost zakryva velkou praci a energii do textu vlozenych.
03.10.2012 21:15:32dát kritice tipala.coutchera
roztok je neskutecny! Basne maji silu, spad, sdilnost.
03.10.2012 20:11:41dát kritice tipzáří 2005
*
03.10.2012 18:20:14dát kritice tipblbeček
hmno, propracované, to teda je, to muselo být též pracné,že, ti skoro závidím...
03.10.2012 18:13:52dát kritice tipPetr.II
jo, ... *
03.10.2012 14:16:04dát kritice tippotomekšibeničníhodítěte
No jo, no... však ještě nejsem tak starej; flintu do žita házeti - zajícům pro radost. Kdybych si vybíral, nebylo by co dát do koše. A že jsem si ho připravil k ruce!:)))
03.10.2012 13:22:31dát kritice tipPetrusha
Atomy sloučenin pod kůží dětí
lhostejně směňují vazby. :)

03.10.2012 13:07:42dát kritice tipPája
******x66 ;)
03.10.2012 12:44:52dát kritice tipEli.Benett
a staneš se úkolem být
pro všechny známé i neznámé
strhující…
!
03.10.2012 12:30:38dát kritice tipmarcela.m.
mne najviac Zimní**
03.10.2012 12:01:10dát kritice tipJeštěrčí král
super*
03.10.2012 11:31:15dát kritice tipvk
redaktor poezie
niečo z toho som už čítal, ale rád znova
hlavne satelity


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.