Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
Amnestie jedné promlčené lásce
datum / id04.10.2012 / 416728Vytisknout |
autorcvrcka
kategorieSmíšené verše
zobrazeno3047x
počet tipů12
v oblíbených1x
zařazeno do klubůneníjinámožnostjakukázatjinýmsvýoblíbenývěci,
Prolog

Prý příliš dlouhá, přeci jen
a to tam není ani slovo o tom, jak voníš tabákem!
Že víš, kde nejmíň studí zem, když rozbřesk kráčí před sluncem,
že umíš zůstat nespatřen
a ani o tom, jak ti sluší být aspoň chvíli poutníkem.



Že mluvíš tiše,
že jsi dravcem 
i vrabcem že jsi,



mým krajem...



Jak chtěla bych si zpívat v sytém tichu tvých bytů,
když člověk s vesmírem v triu dohraje suitu
a hlava zas se zrodí, čistý list novým mýtům.



Jak krůpěj hyalitu.



 



 

Amnestie jedné promlčené lásce

 

 

Víš, tolik let už míjíme se, že bylo mi tě vyhledat.

Teď za lubem mám písmena a snahu získat ze svých ztrát.

Prostředkem hlavy, od ucha k uchu, po laně, struně, akrobat.

 

I.

Seš deset minut pryč a já to musim ze sebe dostat.

Nebo budu blouznit zase

mraky dní

 

Nádhernej chlap seš. Nádherný stvoření.

 

Hřeben páteře                 ohnuté k ohni, třeba

ramena

záda

snědá šíje

vzpíná se v týle

moje  prsty        ta  křehká chvíle

a šlachy krku

kosti

líce

oči a řasy Tvý

létavice

z cest dlouhých k ránu unavené

nad nimi čelo se, nebe, klene

Jak věčný ticho před bouří

štít silný, rytíř tajemství,

nebe co padne do dlaní

tvář, když se směješ, svítání

Když zpíváš

šeptáš

polykáš

rty pevné

hrdé útlé hrdlo

 

Děkuju bohů kronikám

že jsem se mohla

tolik dívat

že víš už co mě k tomu vedlo

a já se mohla dívat dlouho

Otevřená            Svá         Bez ostychu

Na chůzi bosky travou v tichu   

Tanec slunce na nahém břiše – břicho-hruď-hrdlo…

sotva dýše

Na hřeben páteře

hráz zad

Jak skláníš hlavu když jdeš spát

Jak žiješ

Aspoň tentokrát…

 

 

II.

A krom šlépějí na sítnicích

přibyly nový dráhy v mozku

Vytavený jak žhavou strunou

Chuť, touha dlaní

paměť kůže

nakonec 

ústa.

 

Dechem jsi          orkánu             pootevřel

takže mi scházely ty dveře

hodinu za hodinou dravěj‘

temné a tichem obestřeny

vedou do vesmíru v Tvý hlavě

Chtěla jsem

pít z nich

pohltit Tě

(a potom podepřít, kdyžs‘ usnul

za dunění kol o kameny

jak zela ve mně touha vidět do Tvého srdce děti vrůstat)

 

Seš čtyři hodiny pryč a já to musim dostat ven.

Nebo budu blouznit       Znám se

Musim to dostat ze sebe, abys v mý hlavě zůstal tím

živým celým člověkem

kterého jsem se chvíli ptala

kterého jsem se

dotýkala

s kterým jsem   (tak na pětník)  žila

A kterého zas o vlas      

/ muj v Tvejch prstech

o dlaň                  

/na Tvym čele, ve dnech místo ve snech

lépe pochopila

Abys mi nezmizel v mejch vlastních představách

 

 

III.

Pomilovat se    

je mi málo          Jsem řekla

Nebo se mi zdálo?

Troufalá myšlenka, m?                 A Ty…

Rozumím            (muž srdcem táty)

 

A přesto vyvstal obraz v ženě:

Jabloně, lísky, zasazené

Když jenom roste, kvete ještě  a Ty chceš mít z ní potěšení

musíš ji vídat

hlídat v zemi

v provazech deště

v slunci zrána

A když je vichrem ohýbána

Být s ní

A vnímat

kloní květy  listovím dýchá a tam kde Ty

usínáš o kmen opřený

chrání Tě svými  větvemi

Tak pobýt s ní po dvě tři léta

pochopit písně jejích ptáků …

Však pokud chceš hned                               za soumraku

 

jako bys rozetnul ji bleskem      květy otrhal       odnes‘ domů

pro radost z vůně! Konec. Veta.

Jen zima vždycky zbude stromu

a další léto, možná, snad

vím, konec jenom tentokrát!

Pro vůni co Ti přišla vhod… 

 

Když ale počkáš

v čase zrání sama Tě pozve na snídani

Ať jedinkrát jen

ochutnáš

půjdeš dál          aniž padne tma

tak ona v rytmu tepu času zůstane živá, úplná

 

 

IV.

Natolik jsem Ti otevřená

Rostlina               jabloň                   v květu žena

že odmítám Tvé toužení

 

Snad až mi bude pětatřicet anebo jindy

se ve mně smysl milování – od toho dosud – pozmění

Což nejspíš přijde, tak to chodí

Vyprahnu trochu, zeslábnu snad, spojím se ještě lépe věru

v jedinou celou ženu    

terru

Zabydlím se v svých koutech těla

Prahy únavy, touhy, žití

v něm budu mít hluboko vrytý

A nitro z plnosti dá plody, jež mají smysl vždycky zcela:

když ruce vezmou

rty se střetnou

hrdlo se sevře

chutí

čirou      jak tón vydaný zlatou flétnou

 

Teď ještě chci jako Bůh tvořit

při milování

v letmejch bouřích

a pokračuje pro mě ve dnech

kdy moje prsty vytlačujou

únavu z nohou šíje ramen

a vyhlazujou vrásky skrání

ždímají zpocené košile                 když vyhledáš mě v objímání

zašívaj‘ díry v kapsách, dlaních

a  pod pažemi obnošených

Dávají pít

Neb má to smysl

Tehdy. Teď.       Volnost chtěné píle.

 

A později

- tak třeba ve třiceti pěti -

muž nemá dostat tuhle péči      / mají mít ji snad jeho děti…

Muž potřebuje                zralé plody.

 

 

V.

Ještě je jedna kapitola

Jak ve dnech též vše začíná…     Hledám stín duhy v každém kroku

I v ohlédnutí, vzpomínáš?

Tak jako čeká letní déšť                že slunce osvěží si tvář

Nechci však mást Tě, ani zpola

Skutečnost stojí dál tu holá…

 

Seš šest hodin pryč, já nemůžu spát a tak to chci ze sebe dostat.

Jednak ať víš

a pak…

nechci aby se mi

všechny ty písmenka

uhnízdily  v těle

Pod kůží

v břiše                  ve vlasech

a centimetr za obočím

Země se lehce pootočí

Závrať a horečka

a doma ústa

 co nevedou do vesmíru v Tvý hlavě

Chci tady nechat mezi řádky      to že

ach        seš nádhernej chlap       Tvý krásný tělo

vrátka zpátky

znavený nohy

jasnej hlas…

Tvou zručnost

dech beroucí vhledy…

Chci to tu nechat naposledy

 sic poztrácím se v odkvétání.

Tvý pochopení                  Humor                   Smích

nápady v očích jiskrných

chci nechat tady              snědou šíji

paže

a prsty na hmatníku

na krku

Prsty

v mejch dlaních

 

 

To všechno

co mi umožňuje

milovat celou Tvoji bytost

 

To všechno čím se Tvoje bytost

touží se mnou jen

pomilovat




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.11.2017 11:13:56dát kritice tipcvrcka

jop, džanký, je to tak... a ještě mnohem víc.,v marastu a blátě...http://www.piste-povidky.cz/autorske-dilo/98839 mrtví romantici, zmrzlí v zákopech něžným chraptivým hlasem zpívají nejkrásnější dílo Ludvíka van Beethovena

také to byli lidé

a teď

jsou to jen jména.

 

ahoooj, ;)

08.11.2017 16:08:56dát kritice tipdžankýýý

"možná že zrovna dnešní ráno

přinese amnestii

promlčeným láskám"

 

 V.Hrabě

 

17.09.2017 00:19:57dát kritice tipcorriente libre

Opravdu, být otrokem je škodlivé...ne, já nebudu kritizovat a hluboce už vůbec. Celá jemně září svou soustředěností. Vytrvale a vede si tak až do konce. S koncem v ní žádná lítost ani hořkost. Střízlivá i opojená. Blízká i oproštěná. 

Milovat jen tak pro radost se nedá zaprodat očekáváním. Když intenzita krásna nebo děsu rozvalí ochranné obaly světa vlastního sebezalíbení...každý pozná, jestli chtěl jen sklízet a nebo nepodlehl mámení a ví, že si nelze odnést víc než radost. 

Nemělo by to znít shovívaně. Mám za to, že krásno milovat bez výživy nespoutaného smíchu se jen krčí jako semínko před tím, k čemu může bez chtění a další potřebnosti vzrůstat.

A možná že právě proto sama nechceš být tou, kým pro tebe byl nádhernej chlap...ono totiž jde i o to, jestli je to muž nebo chlap, ...jestli je to žena nebo ženská. Kdo stojí na svých vlastních nohou a nebo se veze na něčích zádech

...zdá se, že se pěkně vezl:)...ale mohl stát

 

 

25.10.2012 08:50:36dát kritice tipMoja.
hmm, jo! *T
10.10.2012 12:08:14dát kritice tipcvrcka

Zuzulinko - je to v podstatě zaříkávadlo xD (a kdybys dokázala napsat, co konkrétně Ti například přijde fádní, mohla bych to zohlednit v další práci a o něco se posunout. chápu, že cítíš ostych, ale věř mi, že říct to naprosto konkrétně, má opravdu smysl, každý máme jiné oči a můžeš nejen mě velmi obohatit)

Lotosko - ach, kdybych to jen dokázalam takto stručně..!

 

09.10.2012 23:14:32dát kritice tipLotoska

*

09.10.2012 07:18:53dát kritice tipZuzulinka

myslela jsem spíš, taková fádní sdělení, obyčejná, ale takto poskládaná se mi trefila do nálady...místy jsou navíc poskládaná až magicky...tedy pro mně....

05.10.2012 11:07:36dát kritice tipcvrcka
:) díky. má pro mě smysl, když budeš konkrétnější - byť jen jedním, dvěma příklady... hlavně co se týče omšelého. Já to opravdu nepoznám...
05.10.2012 10:23:55dát kritice tipZuzulinka
dělká mě neodradila, chápu, kolik slov je v člověku, který nemá šanci a čas je říkat...výborná místa střídají ta omšelejší...jako v životě*
04.10.2012 21:58:54dát kritice tipcvrcka
:D neráčí, neboj, humor nade vše ;)

V pořádku, bylo to prostě větší, než abych si mohla vymejšlet, jak to zaobalit :D, tak jsem to napsala jak mi přišlo pod nos.

Cizí postel, to je dobře, žes' to tak napsal.
I když ráda bych věřila, žes zaznamenal mou snahu vyjádřit
obecnou zkušenost rozdílných přístupů žen a mužů (několik dalších obecných zkušeností, který nebudu prozrazovat bez vyžádání)
a
fakt, že ve smyslu, který jsi pro svou metaforu zvolil, není dosud žádná postel.

PS (pokud Tě nezatíží vyjádřit se ještě o něco sdělněji..) : Je to o tolik intimější než poezie, na kterou jsi zvyklý?

Zpětná vazba od Tebe je pro mě cenná.
A neboj se, už jsem si vyslechla i variantu, že jsem chorobně zamilovaná, měla bych se dát do kupy a nebýt nikomu otrokyní, neb i můj partner je prý člověk, nehledě na to, že být otrokem je nezdravé :) (bylo to míněno upřímně a já si i oné zpětné vazby velmi vážím, protože naznačuje, co se mi podařilo do slov vložit, ať už záměrně či bezděčně
a málokdo si připustí, že popsat vzbuzené pocity je opravdu jako zpětná vazba pro autora amateuera nedocenitelné! )

Takže děkuji i za dosavadní rozvinutí i za případné další povídání. Klidně i soukromě zprávami, ve vší počestnosti, ocho chóó :))
04.10.2012 21:39:29dát kritice tipmořský koník
no nemáš zač :o)
04.10.2012 21:17:14dát kritice tipJakub Němeček
Madam se neráčí zlobit. Pokud to tak mělo být, tak vlastně nemám nic proti. Snad jen výtku, že je to občas zobecněné dost málo, jináč bych asi neměl místy pocit, že jsem se octl u cizích lidí v posteli, což nemám rád. A že jsem to nazval osobním, ještě neznamená, že jsem ho poznal. Kdepá, toho já znát nechcu, nádhernej chlap, brrr
04.10.2012 20:48:42dát kritice tipcvrcka
AHA! už to vidim! Ty seš vtipná, teda. Tož dík za uznání :)
04.10.2012 19:46:38dát kritice tipmořský koník
stačí kliknout a budeš vědět co to znamená :o)
04.10.2012 19:21:46dát kritice tipcvrcka
hej nevím, co to znamená, ale pokud budeš držet v paměti, že je to Můj výtvor, souhlasím i s použitím jako odstrašujícího příkladu :)
04.10.2012 18:37:01dát kritice tipmořský koník
já si to s dovolením vklubím, esi neva :o)
04.10.2012 17:19:55dát kritice tipcvrcka
Takže jsi ho poznal!? Ty jo, já si říkala, Prsty na hmatníku, snědá šíje, Smích, to musí mít kde kdo, ne? Ale je fakt, že
ta chůze...ty oči... nezaměnitelný, že..?

Takže žádnej obraz obecný zkušenosti, která zachycená nevšedně dělá poezii poezií?

Inu. Jen pokus...

PS: ten jeden člověk, pro kterého vznikla, jsem já. Je to Amnestie promlčené lásce, ano?


Potomku: myslím, žes na to dost kápnul... V některých věcech jsem taková ... staromódní... :)

Děkuji i všem ostatním vstřícným a trpělivým očím!
04.10.2012 10:59:20dát kritice tipJakub Němeček
Je to tak osobní, že si kladu otázku, zda vůbec tuto báseň pro jednoho člověka předhazovat cizím lidem?
04.10.2012 10:49:53dát kritice tipPetr.II
jo! ... *
04.10.2012 10:47:09dát kritice tipJeštěrčí král
pěkné*
04.10.2012 08:45:35dát kritice tippotomekšibeničníhodítěte
Tedy, je to síla: vyznání i jakési varování v jednom, takhle snad v jistých dobách vypadaly dopisy vyvolenému milému, psané počas bezesných nocí:) Hodně čtenářů asi odradí délka, k jejich škodě; tvá řeka teče měnícím se korytem, udržuje pozornost svými meandry, což je - na tu délku - obdivuhodné. Určitě přidávám:)
04.10.2012 08:11:28dát kritice tipWhitesnake
veledlouhé, ovšem pár výborných míst. sedla mi


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.