Dvě strany koberce

Ten problém nemusí být v básni, ale ve mně. Jsem spíše tendenci vnímat poezii jako plynulé vnímání kouzla slova a třeba barevné rozlišování textu beru jako něco, co od takovéhoto vnímání odvádí nebo vyrušuje, krom toho ta dobře myšlena pointa je vyjádřena tak trochu dětsky naivně, nebo prales chlupů - to ve spojení s kobercem nesedí - jistě hustota chlupů na koberci ano, ale prales jako pojem je nositelem vyššího obsahu než jen jako jakýsi přídomek.

Vysvětluješ tady na jiném místě svůj záměr a já rád konstatuji, že takovéto experimentování do poezie patří a bez ohledu na to, zda se vždy vydaří, tříbí náš vkus i um a je v zásadě progresivní. Takže proto jsem jen napsal, že mi to nesedlo.

Kdyby byla báseň i v první polovině barvoslepě schůdná, měl by čtenář tendenci banalizovat čtyřverší jednotlivých barev a jeho postup textem by byl antiklimatický, s klesajícím napětím ("jo aha, ono to nakonec dává ještě jinej smysl, když přečtu odděleně ty barvy"), navíc už tady takové věci, mám ten dojem, spoustakrát byly... První smysl, se kterým se čtenář setká, je právě paralelní, a až druhý ten synchronní.

Kdybych čtyřverší zasadil za sebe, nikdo by nemohl číst vztah mezi nimi, protože by čtení toho prvního ovlivnilo to druhé tak, jak se obvykle děje, není-li čtenář vyveden z míry.

*/

Děkuji všem příznivcům...

Lalulá: Díky za podnětnou kritiku! Myslel jsem to přesně, jak to popisuješ:-). Bylo mi i jasné, že při "barvoslepém" čtení zní první polovina disonančně. A chci to tak. Vím přesně, co tím sleduji.

a2a2a: Mohlo by to být tím, že je to příliš kusé?

Ruznobarevne casti ctene oddelene okouzli, kdyz si je potom ctenar spoji. Ale napoprve jsem text cetl jako barvoslepy a byl jsem zmateny.

nevím, tentokráte tomu nemohu přijít na chuť.

jsi ovidius číslo 2! :-) t

Nápadité, vtipné a pěkné. Čtu si to celé, jednu barvu, druhou barvu a bavím se.

/*