DŽARDA A BUZERANTI

Džarda měl kotlety moc rád. Často je smažil v pánvičce. Někdy však byl bez peněz. To si pak smažil topinky s česnekem. Dnes neměl peníze, ale na kotlety byla velká chuť. 

Tramvají odjel do bufetu, kde si dávali večeři pracující, turisté a náhodní brňané.

„Kofolu,“ objednal nerozhodně.

Tím se úplně vydal z drobných a nezbylo mu, než pozorovat vousatého horníka (povoláním sice nebyl stoprocentně jistý, ale takhle si horníka rozhodně představoval), jak nedbale krájí kotletu a žvýká sousta mastnými ústy.

„Dobrá kotletka?“ zeptal se ho ostýchavě.

„Dej si vodchod, buzerante.“

Tu růžovou bundu Džarda okamžitě rozstříhá a spálí! A nechá si narůst bíbra. A přestane používat deodorant, aby chlapsky smrděl. Měl na horníka docela vztek. Představil si, že by mu mohl na kotletu plivnout, až se nebude dívat. Zaprášený chlap si ale ani neodskočil. Lačně dorazil kotletu a odešel. Na talíři nezanechal nic.

Džarda dopil kofolu a odešel na tramvaj. Trochu se modlil k Bohu, aby horníka potrestal salmonelózou anebo aby rovnou umřel. V zatáčce se tramvaj naklonila a nenápadný výrostek se značkovým batohem na zádech bolestivě udeřil Džardu loktem do břicha.

„Buzerante,“ zaslechl se Džarda.

Nechápal. Jak mohla jeho slušná a zdvořilá ústa vypustit takové hrubé slovo?

„Co si to dovoluješ, ty vole?“

Levý hák do čelisti bolel ještě víc než výrostkův loket. Pár cestujících se nezúčastněně ohlédlo. Nějaký homosexuál dostává nakládačku.

Kofola z Džardy vypadla ještě před cílovou stanicí.

Když odemknul dveře, nejdříve rozstříhal růžovou bundu, a teprve potom přiložil led na oteklou čelist. Rozpálil olej na pánvičce a usmažil si topinku. Česnek příjemně voněl. Džarda pak objevil pod česnekem malý kus mrkve a umístil jej na dřevěný domeček v teráriu. Křeček hbitě vylezl ze skrýše a po žebříčku vyšplhal k mrkvi. Požitkářsky se do ní zahryzl.

„Jen si dej, ty malej buzerante,“ zašeptal Džarda láskyplně.