Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Klaustrofobická fraška aneb recenze čtení Totemu ve fra 15.10.

Výběr: Lyryk, StvN, Jinovata
16. 10. 2012
17
45
4004
Autor
Max Hutar

V pondělí 15. září proběhlo v pražském Café fra čtení autorů Totemu a Písmáku. Na pozvánce, kterou jste možná také zaregistrovali, stálo “v nové sezóně a v novém kabátě”. Tato noticka mě učinila velmi zvědavým, neboť mám na kultuře rád především její kvas, dynamickou cestu vpřed, pučení nápadů a nových koncepcí. Nic takového mě ale bohužel nečekalo.

 

Ten úžasný zvuk krájené okurky

Na úvod nutno poznamenat zcela zásadní věc: Café fra je pro vážně míněný přednes literatury naprosto nevyhovující. Jsouce de facto jedinou větší místností bez náznaku pódia, bez světelné a zvukové techniky, bývá často velmi těžké se v něm koncentrovat, ba dokonce i rozumět veršům. Obzláště, není-li přednášející perfektní spíkr.

 

Moderátor večera Jan Zbořil neměl potřebu podělit se s námi o nějakou dramaturgickou koncepci večera, např. říct něco víc o hostech, kterými byli Ladislav Zedník a Josef Straka. U prvního z nich, který poprvé četl ze své nové sbírky Neosvitly, zdůraznil to, že ohlas na vydání sbírky v semi-bulvárních denících byl velmi kusý, načež se s tímto způsobem presentace poezie ironicky ztotožnil a řekl, že o Zedníkovi pravděpodobně nemusíme nic říkat, protože už o něm všichni všechno ví. Stručný úvod neobhájila ani poznámka, že "jsou zde někteří, kteří potřebují jít rychle domů". Představa, že bych něco takového slyšel např. od dramaturga kina Aero nebo kurátora Galerie Městské knihovny při komentované prohlídce, je podivná.

Co víc, takový způsob uvedení mi přijde nepřiměřený i vzhledem k samotné literární scéně - vždyť právě dnes žehráme na to, že je poezie a vůbec literatura v kotli kulturního dění přehlíženou popelkou (a to ještě popelkou popelek, uvážíme-li postavení kultury vůbec). Proto její veřejná prezentace musí být věcná a vážná, tzn. otevřená nově příchozím. Poezie je, budiž mi dovoleno být upřímný, v prdeli, a nemůže si moc dovolovat ležérní dramaturgii, slušící spíš bombastickým událostem, a jestli vůbec jim. Nebýt takříkajíc z branže, myslel bych si, že jsem se ocitl v pěkně uzavřené sektě. Druhého hosta večera, Josefa Straku, později Zbořil představil jako mj. toho, na kterého si všichni vzpomenou, když se řekne "ten básník v klobouku". Leč nepředbíhejme.

 

Ladislav Zedník nešťastně schytal pozici prvního čtoucího - v momentě, kdy začínal, stále ještě ho rušilo hučení čehosi na baru, krájení okurky v kuchyňce, vrzání vchodových dveří, jejichž madla třímali opozdilci, a mlaskavý cvakot fotoaparátů, které musely tuto notně fotogenickou chvíli zachytit. Hlavně, že se během čtení ve fra nesmí kouřit.

Nevím, jestli to bylo trémou, ale ani Zedníkův přednes situaci nezachránil. Jeden by čekal, že učitel základní školy zvládne komunikovat s publikem a reagovat na okolní nepořádek. Vzpomínám, jak když jsem před pár měsíci ve stejné kavárně vpadl příchodem z vnějška do čtení Davidu Molnárovi, zpražil mě naštvaným "Jasně, jako na Nově, budeme dělat uprostřed básní reklamní přestávky". Nic takového se neodehrálo. Zedníkův přednes Neosvitel byl navíc monotónní, pročež (a pro krátké pauzy mezi básněmi) splynulo vše do jakéhosi kašovitého pásma, ze kterého posluchač jen občas mohl vytáhnout metaforu a připadat si před ní, před tím kontextu zbaveným obrazem, jako úplný idiot. Tak to dopadá.

Zajímavé je, že když autor odložil vydanou sbírku a pustil se do čtení básní nejnovějších, podařilo se mu do čtení dát mnohem více živosti a exprese. Tam konečně mě Zedník vtáhl do proudu veršů a přivodil mi umělecký zážitek.

 

Co zmůže dobrý přednes

Druhou část večera představovalo samotné čtení autorů Totemu a Písmáku. Poprvé ale ne v jejich podání, jak prý bývalo zvykem, ale z úst redaktorů těchto serverů, protože - a to je zas políček do tváře nás internetových psavců - nikdo nechce přijít číst. Na druhou stranu, kdo by stál o čtení ve fra, že.

Ač byl na pozvánce vedle Totemu (pod jehož hlavičkou se čtení pořádalo) uveden i Písmák, jakoby ho Zbořil vůbec nechtěl jmenovat. Zásadně mluvil o "Totemu a jiných literárních serverech". Že je redaktorem na "jiných literárních serverech" a že by k nim mohl být taky trochu loajální, ho asi netíží. Bulvár by hádal, že jsou vztahy mezi Zbořilem a Písmákem napjaté.

Zdeněk Horner četl autora Aleše Nováka, Marika Mariewicz zastoupila tři dámy z Písmáku irem, jolanu. a alimru. Sám Zbořil pak zakončil čtyřmi netizeny Totemu: nickem Born to be Child, Stanislavem, Hermitem a Jonášem.

Přednes Zdeňka Hornera byl pro mne jedním z vrcholů večera, protože ač zvolil ke čtení hlavně ty Novákovy básně, kterým na Písmáku říkáme blbůstky, je opravdovým mistrem přednesu, který hlasem umí vytvářet napětí i ho uvolňovat, takže se několikrát i celé fra srdečně rozesmálo, než zakončil básní vážnějšího ladění. Je tedy vidět, jak moc s dobrým přednesem stojí a padá čtení poezie. Mariewicz ve čtení nedosahuje Hornerovy úrovně, ale její přednes je velmi slušný. Šlo sledovat jednotlivá díla i autorky. Jolana a alimra se ukázaly jako dobře vybrané, pochybnosti jsem měl pouze o irem, jejíž poetika byla na můj vkus příliš patetická. I Zbořilův přednes byl dobrý, byť občas zadrhnul. Vybral verše syrovější, které nenamáhaly tolik pozornost diváka.

 

V tomto ohledu byla tedy dramaturgie zvládnutá a zaslouží si pochvalu - po Zedníkově hutné lyrice přišly Novákovy blbůstky, poté opět vážné verše, lehce stravitelný... post-beat (či jak to shrnout) a po autorech internetových Josef Straka, jehož čtení pro mě bylo druhým klimaxem večera.

 

Josef Straka jako zlatý hřeb večera

Straka četl ze své připravované knihy Malé exily. Náměty z česko-polského pomezí, přírodní i městské, jsou mu odrazem pro texty bezpochyby epické a prozaické, a přece ne podle Bukowského kopíráku, jak je tak často vidět, ale s osobitou atmosférou a lyrickými efekty. Píše výrazně, a přesto neagresivně. Stejný byl i jeho přednes, klidný, a přece energický.

 

Po čtení následovala volná zábava, na kterou jsem se se svým doprovodem přesunul do levnějšího podniku. Jestli se tedy ve fra rozvinuly nějaké bohémské orgie, nevím, ale tipuji, že atmosféra volné zábavy nepřesáhla svou úrovní samotný, asi hodinový program.

 

Shrnout můžu tak, že úroveň básnických čtení lze u nás bohatě a bez zvláštní námahy kritizovat, i když se jedná o českou první ligu (do které přítomnost Zedníka a Straky toto čtení určitě dostala). Jestli je to zpráva pozitivní či negativní, záleží na tom, jestli máte sami ambice číst nebo čtení pořádat. Pokud ano, vypilujte si čtení s pečlivostí obsedantně narušeného puntičkáře, protože dostat se na přijatelnou úroveň je úkol až příliš lehký.


45 názorů

Zuzulinka
16. 11. 2012
Dát tip

pěkná recenze - osobně jsem byla na čtení v různých prostorech (všude jsme byli rušeni, pivem, krájením, smíchem odvedle, vrzáním dvěří, pískotem mikrof´´onu, za které tady lobuješ:), ten nejkomornější a naprosto nejlepší, který jsem zažila byl prostor knihovny - lidé už jsou tam jaksi přirozeně přivyklí chovat se tiše, takže mikrofónu netřeba, hlas se tam nese sám... tím, že to bylo čtení spontánní a úzké (myslím, co do počtu návštěv) a knihovna byla v normálním provozu...bylo to velmi zajímavé a oduševnělé...sledovat lidi, jak se zastavují a společně s vůní knih vdechují i verše...

určitě doporučuji


Max Hutar
12. 11. 2012
Dát tip

+ díky moc za výtěr


Max Hutar
12. 11. 2012
Dát tip

V pohodě, Jinovato...

Zboro, to s tím mikrofonem... jasně, může to mít mouchy a lidi nemusejí umět číst... ale stalo-li by se to standartem, jehož mouchy by bylo zvyklostí potlačovat, tak jsme někde úplně jinde. Třeba u většího počtu diváků. Který si myslím, že je pro každé umění zcela klíčový. Divák je vyšší hodnota než jakési magické, žádnou technikou nezkreslené poetické ticho, nebo ne?


Jinovata
12. 11. 2012
Dát tip

Díky za info i přání. A omlouvám se tu za křivé nařčení.


Zbora
12. 11. 2012
Dát tip

Jinovata: to čtení, o kterém mluvíš, bylo čtení, které proběhlo minulé pondělí s Radkem Lehkoživem. Zdeněk Tě skutečně četl a četl Tě excelentně. Mimochodem gratuluji ke sbírce a přeji, abys dobře snášel plky v kurníku literárního jakobyprovozu.


Jinovata
12. 11. 2012
Dát tip

Velmi čtivě sepsáno. Ne zcela korektně (viz a2a2a), ale to patří k žánru - konec konců čtenář si na tyto otázky může udělat názor sám, nešlo o zkreslování samotného čtení, ale o svéráný pohled. Například mi nic nebrání mít jiný názor na to, jestli je vhodné, aby čtoucí autor okřikl pozdě příchozího - nic není zkresleno.

No a doufal jsem, že tam objevím své jméno! Zdeněk se mi dušoval že mě četl. Tak buď to bylo na jiném čtení (což je klidně možné) a nebo tě má tvorba doslova minula, což je také dost možné.


já jsem kulturní akce sama.. jinak výbor. mlejn na tvý schopnosti :)

svou přítomností pozdvihnu úroveň každé kulturní akce


Drát
25. 10. 2012
Dát tip

Straka je dobrej, no.


Max Hutar
24. 10. 2012
Dát tip

+diskuse promazána


Max Hutar
24. 10. 2012
Dát tip

Další troll, další persoban. Nekrmte trolly, nebo dostanete persoban taky. K věcným záležitostem odpovím ještě později.


Zbora
23. 10. 2012
Dát tip

To už se ale dostáváme k otázce prostoru samotného. Fra má samozřejmě spoustu nedostatků se kterými osobně nic nezmůžu ani se o to vlastně nechci pokoušet (i když je fakt, že to krájení okurky asi není úplně nutné). Je spíš na lidech samotných, aby si uvědomili jak se mají chovat a na básnících samotných, aby se naučili číst tak, že žádné zhlučňovadla potřebovat nebudou. Myšlenku čtení do mikrofonu tedy odmítám. Možná by to fungovalo, možná ne (dost často se na čtení s mikrofonem stává, že se návštěvníci normálně baví, protože mikrofon je přeci překřičí). Fra má velikost menšího obýváku, takže těch pár přeslechnutých slov považuju za jistou daň z toho, že návštěvníci mohou poslouchat přirozený hlas neprohnaný přes drátky a nemusí trpět hučení a skřípání z beden. Navíc čtení do mikrofonu je kupodivu poměrně zvláštní disciplína, kterou, jak jsem si za ty roky všiml, jen málokdo zvládá.

S těmi pozdními příchody. Fra není divadlo. Je to opravdu spíš kavárna, kde se lidé sejdou a autorské čtení jim k tomu poskytne dobrou záminku. Mimochodem zajímalo by mě, jak bys reagoval, kdybys dorazil v 19.30 a dveře by byly zamčené. Jsem si jistý, že určitá část lidí by jimi začla lomcovat nebo něco křičet do otevřeného okna, což by čtení také asi moc neprospělo. Pokud bych opravdu chtěl dělat něco formálního asi bych Tvoje připomínky bral daleko vážněji. Nicméně i takto děkuji a pro příště se pokusím alespoň ty nerušivější věci eliminovat.


Mimoni, rád se přijdu podívat, až budeš pořádat nějaké čtení, které vyhoví tvým nárokům. Dej mi prosím vědět.


Max Hutar
23. 10. 2012
Dát tip

Zbora: Klíč od dveří má obsluha. Dají se ale vymyslet i jiná opatření.

Mikrofon, kombo, tma a bodové světlo by komornosti rozhodně neubraly, a možná by se pak nestávalo, že člověk nerozumí nějakému slovu.

Zpomalit, zastavit, to bych taky rád. Pořád jsem v jednom shonu, pořád musím něco tolerovat. A pak mám ještě tolerovat nedokonalosti na čtení? Na tolerování nedokonalosti není nic dokonalého, magického, poetického.

Mám pocit, že v básnické obci pořád panuje jakási naivní představa o tom, že verše jsou nezničitelné formálními náležitostmi (úprava knih, dobrý přednes atd.), že jejich síla naopak tkví v takové té ušmudlané autistické kráse, která je ošklivá jen kvůli tomu, že ji necitliví lidé nevidí. Jenže nedokonalost je prostě jen nedokonalost.

Tato víra snad pramení ze správné zkušenosti, že málokdy můžeme poukázat na konkrétní kritéria, která básně dělají špatnými nebo dobrými. Jenže už čtení básní nejsou básně.

A jestli ti jde o komorní atmosféru, tak v takovém počtu lidí už by se čtení mohla pořádat i ve větším bytě s velkým pokojem. Atmosféra ve fra mi rozhodně nepřipadala komorní, už jen kvůli tomu krájení okurky a vrzání vchodových dveří.


Max Hutar
23. 10. 2012
Dát tip

Kochan: Unavuješ mě. Nic věcného neříkáš, jen prudíš. Tumáš personal ban, trolle jeden.


Kochan
23. 10. 2012
Dát tip

ukládáš si tedy klauzuru neslyšení?

důvod, proč nespat takový nebo onaký spánek, samozřejmě není. ta otázka z mého textu nijak nevyplývá a je nutno ji zavrhnout jako nelogickou, nesystematickou a v neposlední řadě zvrhlou.

ale nakonec v důsledku těch muk, které zažíváš obcházeje s ušima doširoka zavřenýma kolem švitořících básníků a básnířek, možná pak doma - unaven tou flagelací - již spíš jako nemluvně.  


Max Hutar
23. 10. 2012
Dát tip

Kochan: Recenzent je voyeur, ne klepna co poslouchá cizí rozhovory.

Znáš nějaký důvod, proč bych spánkem spravedlivých spát neměl?


Zbora
23. 10. 2012
Dát tip

Předně díky za pohled zvenčí. Spoustu věcí zde v diskusi nastínila už Pomerančová a a2a2a, osobně bych jen rád dodal, že nejsem moc příznivce dlouhých úvodů, navíc v místě, kam chodí lidé, kteří většinou přesně ví, na koho jdou a kam jdou.

Čtení Totemu ve Fra má nastavený začátek vždy na 19.30 s tím, že skutečný začátek záměrně směřuji na dvacátou hodinu, do chvíle, kdy se většina zpozdilých tramvají i osob došourá do cíle, kdy všichni dostano svá piva, kávičky a své pizzy. Tomu, že lidé pendlují dveřmi ještě hluboko po zahájení čtení opravdu těžko zabráním. Klíč od zámku dveří nevlastním.

S tvrzením, že je Fra pro přednes nevyhovující z důvodu nepřítomnosti mikrofonů, světel a zábavní pyrotechniky se ve své recenzi ovšem dostáváš do přímého rozporu s pozdější zmínkou o bombastických událostech, kterým jistá dávka ležérnosti možná sluší. Myslím, že je tomu přesně naopak. Ve Fra jsou lidé chtě nechtě nuceni k tomu, chovat se tiše, právě pro tu komorní atmosferu. A to je výzva ke zpomalení, zastavení se, jisté neupjatosti, ležérnosti, toleranci ke čtoucím, toleranci k nedokonalosti. Něčemu, co v běžném dni, plném shonu, nezažijí. Je pak samozřejmě otázka, jak se k tomu kdo postaví. Můžu vybavit ten prostor mikrofonem, zapojeným do komba, na kterém bude volume otočeno doprava, ale tím ten večer budu jen směřovat právě k tomu, na co jsou lidé zvyklí. Totiž že výkon umělce můžou hned pod pódiem hlasitě zhodnotit, případně přidat nějaké vtipné historky z práce.

Ono je to těžké, když za Tebou chodí lidé, ťukají na hodinky a ptají se kdy už to začne a z druhé strany na tebe mrká servírka, že ještě deset piv, tři kafe a pak už možná... 

 


Kochan
22. 10. 2012
Dát tip

a poslouchals? jen tak, abys byl informován. abys pak doma mohl usednout do křesla s klidem v duši a říct si: beseda sice nebyla, ale někteří sami a soukromě za autory přicházeli a povídali si. a pak spát spánkem spravedlivých.


Max Hutar
22. 10. 2012
Dát tip

Beseda nebyla. Všiml jsem si, že někteří sami a soukromě za autory přicházeli a povídali si.


Kochan
22. 10. 2012
Dát tip

nikde se nezmiňuješ o tom, zda po čtení proběhla beseda, něco jako v kunderově život je jinde. volná zábava? to bys měl napomínat, to je přece za tvým "poezie je dnes v prdeli". jo, kdyby tak někdo zorganizoval besedu.... no tak soudruzi, kurva!


Max Hutar
22. 10. 2012
Dát tip

avi


Max Hutar
22. 10. 2012
Dát tip

Unisex: No vidíš vlastně, teď mi to došlo, že to je blbost. Obsedantní porucha je psychopatická, ne psychotická. Opravím.

a2a2a: Díky, že jsi si dal nakonec práci, jedná se o podnětnou zpětnou vazbu.

Zmínil jsi, a stejně tak udělala Pomerančová, že úvod byl přizpůsoben tomu, že se jednalo vlastně o přátelské setkání spíše než o veřejnou kulturní akci a že tomu byla moderace prostě přizpůsobena. To je na jednu stranu pravda. Jaký má ale smysl přizpůsobovat se něčemu, co je evidentně nežádoucí vlastností akce? Vždyť kultura musí (obzvláště dnes) neustále expandovat k novým horizontům, novým lidem. Jestliže je laxní úvod znakem toho, že je na takovou maximu rezignováno, nebo jestli se čtení Totemu takovým cílům systematicky vyhýbají, to už je jedno.

Co se týče vyrušovatelů - zbytečné napětí vnesli už oni právě svým pozdním příchodem. Ale že je to především vina pořadatele, s tím souhlasím.

Jestliže jsem byl velmi tvrdý recenzent a nenechal jsem na čtení nit suchou, dělal jsem to především proto, že recenze takových akcí nebývají zvykem a je potřeba jít až na dno, chtít nemožné, aby byly vidět všechny případné nedostatky, kterými se může čtení vyznačovat. Označení fraška jsem zvolil především z důvodu, že čtení pokulhávalo i v aspektech, které jsou maličkostmi a které by šlo korigovat už promyšlenějším plánováním.

Myslím si, že čtení poezie by mohla mít mnohem vyšší úroveň, a že vnímání i obraznějších textů nemusí být horší než čtení, jako prostě spíš jiné. Tady už se ale dostáváme za hranice večera a jeho recenze.

Poznámka o volné zábavě je opravdu subjektivní a z určitého pohledu i nemístná. Tady za reflexi děkuju zatím skutečně nejvíc.


unisex
20. 10. 2012
Dát tip

no, obsese a psychóza jsou dvě různý věci mimoni


a2a2a
20. 10. 2012
Dát tip

Nebyl jsem na zmiňované akci přítomný a tedy nemohu posoudit, do jaké míry jsou kritické připomínky oprávněné. Považuji však za potřebné zaujat postoj, poněvadž ne vše, co navenek vypadá jako nepovedené či nedomyšlené, má své objektivní příčiny, které mohou výsledek (také nemusí) ukázat úplně jinak.

Na úvod chci napsat, že Mimoň svou úvahu napsal přehledně a čtivě a nemám pochybnost (a to mu slouží ke cti), že chtěl nabídnout zpětnou vazbu a sám o ni poctivě usiluje. Z hlediska obsahu mám však zato, že na dvou místech přestřelil a vystavil se tak podezření z jisté míry zaujatosti. Mám na mysli jak závěrečné dohady o způsobu volné zábavy, tak samotný název úvahy, kde se objevuje výraz "fraška" a název by měl objímat především obsah akce než jeho technické podmínky.

Z vlastní zkušenosti vím, že akce tohoto typu, zvláště pak, mají-li opakovaně stejné místo a stejné poslání, jsou navštěvovány převážně či bezmála výhradně stálými návštěvníky a mají tak časem spíše neformální, téměř domácí atmosféru, zvláště pak, jedná-li se o literáty a jejich příznivce. Z tohoto úhlu pohledu pak moderátor vnímá tyto skutečnosti, předpokládá obecnou informovanost posluchačů (jsou to často lidé, kteří jsou přáteli či příznivci vystupujících) a vědomě se netváří jako "vševědoucí". Jiným činitelem může být třeba i to, že sami vystupující nemají zájem sdělovat o sobě více informací a uvádějící rozhovory nemusí vnímat jako příjemné.  

Diskutabilní může být i výtka vůči vystupujícímu L. Zedníkovi, že se neohradil vůči rušivému jednání návštěvníka. Toto by měla být záležitost spíše pořadatelů, ačkoliv z praktického hlediska v dané chvíli je na zváženou, zda by jakákoliv reakce nebyla spíše kontraproduktivní, poněvadž by do prostoru mohla vnést zbytečné napětí. Sám L. Zedník se po mém soudu zachoval jako člověk, který neměl potřebu dávat najevo jinak než svou tvorbou, kdo je v dané chvíli „král.“

Mimoň oprávněně poukázal na potřebu slušného přednesu. Pokud jsem měl možnost sledovat akce tohoto typu, pak je to problém, který dominuje na všech. Dokonce si myslím, že i kvalitní přednes kvalitních veršů bohatých na metaforu klade na pozornost a schopnost vnímat nemalé nároky. Jestliže ve Fra zčásti tento úkol přejímají zkušenější recitátoři, pak to zaslouží  pochvalu.

A nakonec, buďme spravedliví. Mimoň z pohledu návštěvníka nabídl pořadatelům cenné postřehy a ty určitě mohou reflektovat pocity části posluchačů a v tomto ohledu jsou cenné. Stejně potřebné je však ocenit nezištnou a potřebnou práci organizátorů a to mělo zaznít v této Mimoňove reflexi spíše než slovo „fraška.“


Max Hutar
20. 10. 2012
Dát tip

Kamil Sikora: V čem vidíš to násilí?

unisex: Obsedantního psychotika. Ale jestli se ptáš, jak bych si představoval dobré čtení, tak s pódiem, zvukovou a světelnou technikou, dostatečně velkým prostorem, neagresivní živou hudbou a poutavou moderací. A s pečlivou přípravou předčítajícího, ať už autora či rétora.

StvN: Příště zkusím Jindřišskou věž, dík za nápad:-). a za pozitivní ohlas, zrovna od tebe bych to nebyl čekal


StvN
20. 10. 2012
Dát tip

Koukam, ze se za poslednich asi pet let, co na cteni necodim, nic nezmenilo. Vzpominam na jedno ani nevim, kde to bylo, ktere bylo totalne zabite uz volbou prostoru, natoz pak ruznymi zvuky od baru, pres neumetelsky prednes, o obsahu nemluve. Presne, jak jsi popsal. V tomle je mi cteni prozy, napriklad v Jindrisske vezi, mnohem blizsi. 

 

Recenze je velmi dobre napsana. 


unisex
20. 10. 2012
Dát tip

obsedantním psychotikem myslíš co?


Na veřejná čtení chodí pouze literární sadisti a literární masochisti. Literární sadisti s rozkoší předčítají a literární masochisti jim s rozkoší naslouchají...


Lyryk
18. 10. 2012
Dát tip

Bravo! Dobrá práce


Max Hutar
18. 10. 2012
Dát tip

Pomerančová: Na dvou předchozích místech mluvím o "autorech Totemu a Písmáku".

Pojmenovávání příjmením po prvotním vyřčení je zcela běžný novinářský postup. Jde mi o to, aby to nebylo komunitní, uzavřené, příliš familiérní. Profesionalita vs. familiérnost je něco, čím se zabývá samotná recenze.

Delahaye: Díky!


Delahaye
18. 10. 2012
Dát tip

Velmi dobrá recenze .. takhle má vypadat. Vyvážená, obsahující vlastní pohled i nadhled, čtivá.

 

T.


Aha. Tak to se moc nepovedlo :-)

Zpětná vazba od čtenáře - autor je slovo spíše pozitivně zabarvené. Je to někdo kdo tvoří. Někdo kdo umí. NIck je přezdívka. Někdo anonymní. Slovo netizen je neobvyklé, nepoužívá se běžně, musela jsem si ho vyhledat - to na něj soustřeďuje pozornost. Není to tak úctu vzbuzující slovo jako autor, je to něco jiného. (Mluvím teď o zabarvení slov, o významech za nimi). Tato slova nejsou synonyma.

Stejně tak - z hlediska stylistiky - působí na mě jako na čtenáře, pokud označuješ osoby jen příjmením, bez přívlastku, bez rozvinutí. Byl to záměr, chceš je zlehčovat, dát najevo neúctu, nebo je to další  Tvoje stylistika? :-)

Ale to nakonecnevadí.  Recenze je svižná, dobře se čte, je ostrá, čtení si krásně strhal -  že text působí zaujatě, to neva, aspoň není nudný :-) :-)


Max Hutar
17. 10. 2012
Dát tip

Pomerančová: Stylistika:-). Obojí jsou nicky i autoři. Nebylo v tom nic významotvorného.


Nic ve zlém, ale trochu mě zarazilo, proč  uživatele Písmáka nazýváš autory, zatímco uživatele Totemu netizeny a nicky - máš k tomu nějaký zvláštní důvod? Nebo jsi jen proti Totemu zaujatý? :-)

Pokud se týká recenze samotné - ano, Fra je malé a tentokrát praskalo ve švech - ale snad můžu přidat i pohled obyčejného  posluchače a návštěvníka, který se chodí do Fra především bavit  - mám celkovou atmosféru Fra stejně jako atmosféru těchto čtení ráda a chodím na ně právě proto pravidelně.

Aleš-Novák:  ano, jsi slavný, potvrzuji :-)

 

 

 


tak vida, jak jsem slavný... Díky Zdeňku :o) Recenze dobrá, zažil jsem už horší akce :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru