Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

PARADIKTYN, PARADIKTUM, PARADIKTUS – POPIS JEDNOHO ZE ZÁZRAKŮ SVATÉHO PARADIKTÝNA.

25. 10. 2012
2
0
1674
Autor
wittgenstein

 

Vážený pane,

k Vašemu dotazu sděluji, že níže uvedené výrazy se (ostatně dle očekávání) ve staročeské slovní zásobě do konce 15. století, kterou se naše oddělení především zabývá, nevyskytují.

Sice typicky současně stručné, přesto vyjádření doktorky Aleny Černé, pracovnice oddělení vývoje jazyka pražského Ústavu pro jazyk český, nejenomže věcně dokládá a vymezuje časový interval, v němž na našem území prokazatelně neexistovalo označující slovo – dokonce s vysokou pravděpodobností vylučuje domněnku, že v dotyčné době mohla být naživu tímto slovem označená osoba.

Proto z takového důkazu plyne pro samu legendu svatého Paradiktýna následující: živá tradice tohoto lidového světce byla tedy aktuální v kterémsi z pozdějších období.

 

Jak známo, kromě ctnostného života, pouti pouští, základním atributem všech svatých je schopnost občas konat zázraky – tedy cosi, nad čím, nebo z čeho, rozum těch doposud jen tak okolojdoucích (i světců samých, poněvadž i oni tuhletu konstelaci nečekali) na celé jejich příští životy ustrne.

Zázrak, miraculum, ale není cosi ohlášeného v novinách, nebo vybubnováno obecním slouhou v časech dávnějších; pokud nastane, zázrak se ze nebo ve stavu naprostého neočekávání vzápětí příštího jen tak ledabyle samozřejmě uděje.

Zázraku obvykle nic patrně významného nebo nezvykle velikolepého nepředchází.

 

Například pouhá myšlenka z tohoto ohledu je zázrak, myšlenka, opakuji, což je v případném jejím stavu cosi, s čím se většina našinců, ať již z důvodu cizích či i svých schopností, za celé jejich životy ani jednou nesetká.

Je totiž zásadní, a nejenom písmenně vzhledový, rozdíl mezi slovy i stavy banalita a mirákl, aniž tím druhým míním jen pouhý dávný dramatický žánr, živý na našem území v 16. a 17. století, čtoucí se ani nemusí obtěžovat kliknutím na odkaz.

Co se týká například zázraků svatého Paradiktýna, inspiruje mou mysl zejména jeden jeho naprosto samozřejmě znějící výrok, že totiž každé jednotlivé slovo, jak je známe i používáme, kromě jeho všemožných významů jak je při užívání poskytujeme, odečítáme a rozumíme, má ještě cosi jako souběžný stav zásloví. Tedy cosi, co se nedá, nelze, vyslovit, jakož i například nějak triviálně zobrazit.

Podle této světcovy úvahy existuje ještě cosi za slovem, nebo souběžně jsoucí se slovem i ve chvíli mluvení – a přitom jakoby místně, topograficky určitelně v území řeči, cosi ještě jiné, nežli jak shrnul před již málem stoletím podobný jeho pocit filozof jazyka, a světec svého druhu, Ludwig Wittgenstein pouhou větou, že každé jednotlivé slovo je celá mytologie, že v každém jednotlivém slovu je skryta celá mytologie, aniž by při vyslovení mínil pouze fundus událostí a postav mytologie ve smyslu té starořecké, a nebo nějaké jiné starožitné obdobně jí komplementární.

 

Svatý Paradiktýn s jeho zázrakem vědomosti prožitku řeči, a pokud o něm kázal, možná že z tohoto důvodu se objevilo mezi domácím lidem jeho jméno jako původně posměšná přezdívka, dejme tomu Svatý Záslov, vyjádřil výrazem paradiktum jeho dojem souběžné vyslovitelnosti i nevypověditelnosti současně, čili nazval něco, co se říká, bývává vyslovováno, spolu s použitým slovem, aniž jakkoli zevně by bylo řečeno.

Jakoby se jednalo o jakousi meta či parakomunikaci, proto světcovo paradictum, kdy obdobně děje se a my (v dojmu intuitivně) chápeme a prožíváme, aniž by bylo kýmkoli z rozmlouvajících věcně vysloveno.

 

Pokud mému předchozímu výkladu bylo lze rozumět, s takovými, které mým prostřednictvím světcův zázrak neminul, můžeme jen litovat, že v pozůstalosti svatého Paradiktýna se nezachoval nějaký rozsáhlejší hmotný výsledek nad pouhý jen jeho dojem – a nakrásně i kdyby, stejně by zaniklo, když o samém svatém Paradiktýnovi se například nedochoval ani údaj o časovém údobí, v němž žil.

Bylo by jistě chvályhodně objevit a určit, zázračně reinkarnovat, je však nemožné předpokládat v případě těch, kteří sami nežijí ve stavu předpřipravenosti k vyskytnutí se stavu zázraku kdykoli, popřípadě vzápětí hned, aby zrovna s takovými bylo možné pokusit se o cosi jako rekonstrukci zkušenosti svatého Paradiktýna nějakou vizuální formou nebo podobou.

 

Takovéto zázraky druhu miraculum se ve zdejších dnešních časech nedějí.

Neboť pro nemyšlení oněch na zdejším světě jen podmíněně přebývajících nejsou možné.

 

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru