Na podlaze

V duchově ledovém sevření když se smáčí

Se nasbírají muchomůrky a drápy vlčí

Lebky starých čarodějů, ze kterých látky trčí

A k tomu se zahloubat do hloubi mysli, jak venku prší

 

Mnoho bílých domů co irelevantně stojí v mlze

Dívám se z okna do té prázdnoty poněkud trpce

Odbýt požadavky kolonií růžových motýlů velmi stroze

Mění se jim křídla z modré do červené a pak leskle zelené

 

Na přední straně mého nitra roste mechová louka

Otevřu, chytím kapku a vysměju se jí, jak blbě kouká

Teď míchám mysl ve stříbrné váze s intelektem brouka

Kočka chytá ty kapky, co tak blbě koukaj, a stodola mrtvá a zmoklá

 

Maluju obraz pod dohledem místních holubů

Ač nechci, jsem nucen držet se osy přesných okruhů

Barvy míchám a následně beru z cínových hrnků

Když pak píšu, mám na výběr celou škálu psacích brků

 

Strčím si plán na konstrukci mostu do ruky

Vezmu nejmenší lžičku, obuju si tenisky a půjdu jíst pstruhy

To vše pod kotoučovým obrazcem dvoubarevné duhy

A navíc bez školené a ochotné dobře oblečené obsluhy

 

Vzpomenu si na původní myšlenku a budu přemítat

Ve své hlavě do doby než začne bez deště svítat

A až budou na obloze vrány s dělnickými helmami lítat

Vyjdu ven a už nebude pršet, však začnu jistě až moc plynule škytat

 

---