III - Láska

Ne. Končím... Mysli si třeba, že už nemám argumenty. Nevidím další smysl pokračovat v téhle disputaci. Už jsme se dostali od konkrétního miniproblému k debatě o ničem. Takže ještě něco napiš, abys měl poslední slovo. Omluvíš mne jistě, když už nebudu reagovat. Ať se ti daří...

A není to opět jen únik? Co zkusit, dříve než nás prohlásíš za mimoběžníky, podívat se znovu na naší komunikaci, přečíst si v klidu položené otázky a pokusit se na ně srozumitelně odpovědět?

Otázka č.1

Jaké jsou prosím atributy srandy?

Otázka reagovala na tvé prohlášení, že na to, aby to byla sranda, to nemá atributy.

Odpověděl jsi: "Nepochopení: sranda jako atribut, nikoli atribut srandy milý Wattsone..."

Otázka č.2

V čem jsem udělal chybu, když jsem se na základě tvrzení, že něco nemá atributy srandy zeptal, jaké jsou atributy srandy.

Zůstalo bez přímé odpovědi. Napsal jsi mi výklad o tom, že o atributech rozhoduje autor a že moje dílečko pro tebe není sranda, ale nevíš, jestli to je nebo není sranda pro někoho jiného. 

Otázka č.3

Zeptal jsem se, které z tvých tvrzení platí, jestli "není to sranda, protože to nemá atributy" nebo "tobě to jako sranda nepřipadá". Rozdíl je zásadní - obecná univerzální pravda versus individuální subjektivní hodnocení. Obecnou univerzální pravdu, jsi-li jejím nositelem, bys měl umět obhájit, vlastní subjektivní názor obhajovat třeba není, ten je prostě tak.

0tázka č.4

Tu vynechám, předpokládám, že by mohla být příliš složitá pro tuto noční hodinu.

Otázka č. 5

Kde vidíš nějaké vyvracení z mojí strany?

Zůstalo bez odpovědi.

Dovolím si tvrdit, že naše mimoňství je zcela umělé, vzešlé z nesymetrické komunikace.

Teď se ukaž, Kolbene!

Ale kdepak, uvažuješ zbrkle: ne slabší, ne silnější - ty jsi pro mne t. zv. mimoběžník. To ovšem vysvětlím, aby zas nedošlo k omylu - mimoběžnému. My se prostě v chápání věcí míjíme - nejspíš proto, že máme různě orientované stěžejní hodnoty - a zase: nikdo nemá lepší, nebo horší... jen jiné.

Minimálně dvakrát jsi naznačil, že jsem v této debatě ten slabší, dvakrát jsi v ní odmítl pokračovat, ani na jednu otázku jsi neodpověděl tak, aby to dávalo smysl...  O la la...

Ó ano... šikovně, šikovňoučce manipuluješ s těmi atributy, ale mne nemůžeš zmást. Jestli to děláš vědomě - nemá cenu pokračovat. Jestli to děláš nevědomě, tak...

Ó nikoli.

Neodmítám tvou verzi, neboť tvých verzí nacházím několik a nevím, která je ta pravá. Až se to dozvím, pak teprve budu moci odmítnout nebo přijmout.

Kde vidíš nějaké vyvracení z mé strany? Já se vždy jen na něco ptám. Zatím to spíš vypadá, že ty sám vždy novým vstupem popíráš obsah svého vstupu předchozího.

Vyvracíš všecko, co jsem doposud napsal. Odmítáš mou verzi. Já nechci přistoupit na tvou verzi. Nemyslím, že má cenu pokračovat v diskuzi, kde není ani náznak shody. Ať se ti daří!

Domnívám se, že jsem kladl stejně stejnou otázku. Ale můžu jí změnit teď.

Když jsi nejdříve prohlásil, že "na to, aby to byla sranda, to nemá atributy" , což mi zní jako oznámení jakési absolutní pravdy, a nyní že " pro tebe to není sranda", můžu to brát jako, že na onom absolutnu netrváš?

Dál říkáš, cituji, "jestli je to sranda pro někoho jiného tak zas nemohu, bo jsem si to nevymyslil" - rozumím tomu správně, že tím chceš říct, že autor rozhoduje o tom, jestli dílo je pro někoho sranda nebo ne? Jaksi obecně o tom nepochybuji, ze souvislostí tvého výroku mám ale dojem, že to míníš jako jakousi cílenou, předem jasnou, záležitost, kdy autor dle zvoleného konzumenta vybaví dílo atributy srandy vhodnými pro právě zvoleného čtenáře.

Pokud mi tedy "konečně" sdělíš, jaké jsou tvé atributy srandy, můžeme to experimentálně prověřit.

No to už je jinak postavená otázka. Ale stejně to ze mne nelze vypáčit, bo o atributech rozhoduje autor... jaké jsou a kolik jich. Nevím, ani nemohu posloužit tím, co bych použil, bo to pro mne není sranda a jestli je to sranda pro někoho jiného tak zas nemohu, bo jsem si to nevymyslil... (:-D

Na to, aby to byla sranda, to nemá atributy... Cituji.

Nemá to atributy a já jsem se zeptal, jaké ty atributy jsou. Kde jsem se dopustil chyby, milý Sherlocku?

Nepochopení: sranda jako atribut, nikoli atribut srandy milý Wattsone...

A jaké jsou prosím atributy srandy?

Ahoj, to neber osobně. Na to, aby to byla sranda to nemá atributy a jako s realitou, bohužel dost častou, s tím nebudu nikdy souhlasit. Fyzická síla nastupuje tam, kde končí poslední mozkový závit. Přitom já nejsem žádný drobek, ani pochodující sádlo a taky ne vždy jsem to měl takhle definované (taky jsem se párkrát v životě popral)... to na tom ale nic nemění. Možná, že dělám chybu, že vše, co přečtu materializuji a perzonifikuji.

Oldjerry

Děkuji za návštěvu. Přijď častěji, možná si pak budeme lépe rozumět.

Děkuji pánové!

Násilí je projevem duševní bezmoci...

pšd: já taky ne

arabské praví: ženu můžeš jednou denně bít, ona bude vědět, za co to je ..

Jak praví ruské přísloví: Ženu bíti, je, jako pole hnojiti. ((-:

Líbí *