Níží

Spali jsme a déšť se tměl 
já padat ven po kapkách směl 
jimi pršel jsem zpět do dětství. 

Ve snu jsem nakreslil do prachu   
půl růže a srdce ze strachu
že bát se já dítě zase smím.

Mrtvé mouchy v pavučině
černé jak loď na mělčině
co se modlí za pavouky.

Že s ránem přijde dospívání
a krev prvních milování
stébel trávy mladé louky.

A odrostlý svým dětským stínům
bez těla zas, bez podzimu 
znachovím na jižním kříži.

Ve znamení ticha mnohém  
jež nebi v bílém dává sbohem
v rybě mraků spluji níži.