O stvoření světa

    Dřív, než stihlo cokoliv začít žít, žila jedna dětská mysl. Byla to ta nejobyčejnější mysl toho nejobyčejnějšího dítěte, které si dnes dokážeme představit. Toto nitro dítěte čistého, pravdomluvného a neposkvrněného hloupou dospělostí vládlo nad vším prázdným prostorem. Mohlo tím ničím, které bylo celým světem nakládat podle vlastních představ. Nejraději však tato osobnost vymýšlela čím takový prostor naplnit.

    V hlubokých představách vznikaly nejrůznější bytosti nejrůznějších tvarů a velikostí. V hlubokých představách vznikaly jejich nedobré vlastnosti. Dítě ničím neovlivněné si neuvědomuje klad a zápor vlastností tvorů. S bravurní kreativitou jednou nechávalo plavat v prázdnotě několik jednorožců. Vymyslelo je, protože mu připadali krásní a originální. Mělo radost ze svého úžasného nápadu. Když byl ale svět tvořen pouze jednorožci, našli se i takoví, kteří byli méně krásní, než ostatní. Náhle přišlo zklamání. Dětské mysli nezbývalo, než zapracovat na novém tvoru. Vymyslela tedy draka. Stalo se to jen náhodou, když si sama sobě snažila dopřát radosti z pohledu na svět takový, jaký je…

Drak byl větší a měl krásná střapatá křídla, aby mohl prostorem proplouvat snadno a rychle. Měl ale zvláštní schopnost. Plivat oheň.

    Když drak svou neopatrností začernil sněhostříbrnou srst i poslednímu jednorožci, Mysl dítěte se rozohnila stejně, jako dračí dech a své myšlenky zmuchlala vší silou myšlenek samotných a mrštila jimi do prostoru. Doletěly až na samý konec ničeho a rozprskly se o hranice prostoru na nekonečnou spoustu maličkých střepin, ze kterých vznikl svět tak, jak ho známe dnes.